Návrh zákona o sociálním bydlení, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, je nebezpečným projevem sociálního inženýrství, které ve svých důsledcích poškozuje jak sociálně potřebné, tak stát: omezuje svobody například seniorů, motivuje k životu z dávek a je dražší než současný systém podpor. Shodla se na tom většina diskutujících odborného semináře pořádaného na půdě Poslanecké sněmovny pod záštitou poslance Adolfa Beznosky (ODS) ve spolupráci s výborem pro sociální politiku.
Ke kritikům zejména ekonomických dopadů návrhu zákona o sociálním bydlení patří Hospodářská komora ČR (HK). Podle Tomáše Kubíčka, vedoucí sekce územního a regionálního rozvoje HK je zákon zacílen příliš široce a ve výsledku nepřinese prospěch, který si od něj autoři slibují. Očekávání MPSV, které ve svých propočtech spoléhá na snížení nezaměstnanosti u lidí v sociálních bytech a s tím spojené úspory veřejných rozpočtů, považuje komora za nadsazené. „Návrh vychází z domněnky, že lidé v sociálních bytech začnou pracovat, sníží se nezaměstnanost a stát tím uspoří na sociálních dávkách. Ministerstvo přitom samo připouští, že vysoká nezaměstnanost je u lidí v bytové nouzi zapříčiněna mnoha dalšími faktory než jen chybějícím vhodným bydlením,“ říká Kubíček.
Opomíjení nákladů
Náklady na sociální bydlení budou podle něj mnohem vyšší, než resort práce a sociálních věcí slibuje. „Ministerští úředníci ve svých propočtech opomíjejí vstupní i následné provozní náklady nového systému, jen od obcí se očekává, že do systému vloží majetek ve výši 37 miliard korun, který budou muset udržovat a spravovat.“
Vláda se k přijetí zákona o sociálním bydlení zavázala v koaliční smlouvě. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) v něm vidí cestu, jak dostat lidi z předražených ubytoven. Náklady na dávky na bydlení rok od roku rostou. Loni za ně stát zaplatil 12 miliard.
Ministerstvo počítá s téměř 400 000 lidmi, kteří by mohli mít na sociální bydlení nárok. Zákon chce zajistit byty s nižším nájemným například seniorům nebo matkám samoživitelkám a současně vrátit do bytů lidi z ubytoven nebo bez přístřeší. „Oba tyto cíle,“ říká Kubíček, „lze ale jen těžko naplnit současně a s pomocí stejných nástrojů. Obáváme se, že zákon bez odpovědného finančního podkladu nemůže v praxi fungovat.“
Podle poslance Beznosky návrh zákona zvýhodňuje především skupinu lidí, kteří nikdy nepracovali a ani pracovat nechtějí – a naopak znevýhodňuje ty, kteří celý život pracovali, a měli relativně nízký příjem. „Senioři chtějí podle dostupných průzkumů bydlet ve stávajících domovech,“ říká Beznoska. „Nepotřebují na to nový zákon o sociálním bydlení, nepotřebují sociální byty a svým způsobem povinné stěhování do nich. Zachovejme seniorům svobodu v rozhodování o tom, kde a jak budou bydlet. Nechme je na svobodném trhu s byty a nenuťme je chodit za úředníky řešit svou bytovou situaci.“ Podle Beznosky řeší případnou finanční nedostatečnost k pokrytí nákladů na bydlení naprosto dostatečně stávající systém příspěvků na bydlení.
Vyloučené lokality zůstanou
Nespokojení se záměrem MPSV jsou rovněž zástupci majitelů domů. „Jak nám vysvětlili pracovníci Ministerstva, při pronájmu sociálního bytu, nepovede neplacení nájemného, poškozování bytu, nebo obtěžování spolunájemníků k okamžité výpovědi, takže soukromý sektor nebude moci s ohledem na slušné nájemníky nabídnout jiné byty, než ty ve vyloučených lokalitách. K udržení sociálního bytového fondu, jaký vznikl v Rakousku, Francii nebo Velké Británii bude podle Eurostatu po jeho vybudování v ČR vyžadovat minimálně 140 mld. Kč ročně ze státního rozpočtu,“ říká Tomislav Šimeček z OSMD.
Dušan Šrámek
