Nejnovější vývoj okolo insolvenčního řízení ve společnosti Vítkovice ENVI nasvědčuje tomu, že spekulace o snaze majitele vítkovického holdingu Jana Světlíka ovládnout je i za cenu pochybných praktik, jsou oprávněné. Krajské státní zastupitelství, a následně i insolvenční správkyně dospěly k názoru, že zajištění pohledávky Vítkovice a.s. vůči ENVI bylo pouze neúčinným právním úkonem.
Právě toto zajištění se stalo záminkou k tomu, že se Vítkovice prohlásily za zajištěného věřitele, a mohly tak odsouhlasit reorganizační plán. „Sledování nepoctivého záměru je dalším důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení reorganizace dle paragrafu 326 IZ,“ konstatuje jeden z věřitelů, firma WETAG, v odvolání proti usnesení KS Ostrava.
KSZ v Ostravě dalo firmě Wetag za pravdu v jejím podezření ohledně nepoctivého záměru dlužníka. „V návaznosti na shora uvedené KSZ sděluje, že v jednání dlužníka ve shodě s věřitelem WETAG INVEST a Komerční bankou spatřuje určité prvky jednání, které zavdávají určité podezření o nepoctivém záměru dlužníka, zejména v tom směru, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo uměle vyvoláno (zejména v návaznosti na časové souvislosti podání návrhu a okolnosti projednávání případné předjednané reorganizace v rámci insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka VPE, tvrzené Komerční bankou. Skutečnosti tvrzené WETAG INVEST a Komerční bankou do sebe logicky a časově zapadají, přičemž motivací takového jednání ze strany dlužníka (pokud jsou závěry věřitelů pravdivé), by nepochybně byla snaha o zachování co největší kontroly nad průběhem všech insolvenčních řízeních vedených v rámci skupiny VTK, tedy kontroly nad majetkem těchto společností. Právě koncernová struktura skupiny VTK pronikající do vzájemných obligačních vztahů mezi členy skupiny, nabádá ke zvýšení obezřetnosti při posuzování poctivosti záměru dlužníka, neboť důvěra v objektivní většinové rozhodování věřitelů v insolvenci zpravidla motivované ziskem co nejvyššího uspokojení nezávisle na vůli a přání dlužníka, je tím výrazně narušena.“
S názorem Wetag Invest skupina Vítkovice Machinery Group nesouhlasí. „Wetag Invest několik měsíců sleduje výhradně vlastní zájem – poškození značky Vítkovice. Už počáteční návrhy na konkurz několika firem postrádaly ekonomickou logiku a i další kroky pokračují v tomto duchu,“ řekla České justici mluvčí skupiny Vítkovice Machinery Group Eva Kijonková.
Zajištění pohledávky
Jako nejzásadnější tvrzení, které zpochybňuje poctivost záměru dlužníka, pak KSZ spatřuje v tom, že k zajištění pohledávky spol. Vítkovice a.s., která je členem koncernu VTK, došlo teprve na základě smlouvy o zajišťovacím převodu pohledávek uzavřené dne 29. 7. 2016, tedy méně než jeden měsíc před podáním insolvenčního návrhu, dosti pravděpodobně v době, kdy se dlužník nacházel v úpadku. Toto zajištění pak skutečně podněcuje podezření nejen o jeho účelovém vytvoření pro potřeby reorganizačního plánu, ale také o zvýhodnění věřitele dle paragrafu 241 odst. 3, písm.) IZ. Toto podezření je o to naléhavější že na schůzi věřitelů konané 6. září nebyli zástupci dlužníka na otázku, týkající se okolnosti vzniku předmětného zajištění, tedy základní otázku bezprostředně související s majetkem a způsobem řešení úpadku dlužníka, vůbec schopni odpovědět,“ konstatuje státní zástupce Robert Hradišťan. Závěrem proto KSZ dává soudu podnět, aby uložil insolvenční správkyni, aby v co nejkratší době přezkoumala okolnosti uzavření inkriminované Smlouvy o zajišťovacím postoupení z toho pohledu, zda nejde o neúčinné nebo neplatné právní jednání a o tomto a případně učiněných procesních úkonech vycházejících z jejího zjištění podala soudu zprávu.
Na základě zmíněného podnětu uložil dne 13. října v rámci výkonu dohlédací činnosti soudce David Stošek insolvenční správkyni, aby přezkoumala okolnosti uzavření zmíněné smlouvy o zajišťovacím postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 7. 2016 mezi dlužníkem a VÍTKOVICE a.s., za účelem posouzení neúčinnosti či neplatnosti tohoto právního jednání a ve lhůtě deseti dnů podala soudu zprávu o výsledcích tohoto zkoumání a procesních úkonech učiněných v této souvislosti.
Nepoctivý záměr
Jak vyplývá z následného vyjádření insolvenční správkyně Evy Hepperové, smlouva se týkala pronájmu areálu, jelikož však dlužník potřeboval finanční prostředky na chod podniku, nehradil včas sjednané nájemné. „Ze všech dokumentů a zjištění insolvenční správkyně lze učinit závěr, že zřízení zajištění podle Smlouvy o zajištění postoupením pohledávek ze dne 29. Června 2016 lze, s ohledem na skutečnost, že dne 31. srpna 2016 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, posoudit jako neúčinný právní úkon,“ pokračuje Hepperová. Podle ní se nicméně jednalo o platný právní úkon. V závěru pak vyslovila předpoklad, že po uplatnění zkoumaného zajištění věřitelem V9TKOVICE a.s. v rámci přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka, bude tomuto neúčinnému právnímu úkonu odporovat.
Jak uvádí ve svém odvolání společnost WETAG, insolvenční správkyně potvrdila jeden ze samostatných argumentů, proč byly reorganizace zcela evidentně povolena v zásadním rozporu a příslušnými ustanoveními IZ. „Věřitel shrnuje, že považuje za zcela nepřípustné, aby nadále zůstala reorganizace VÍTKOVICE ENVI povolena a věřitelům tak byla odejmuta řada jejich zákonných práv, zejména právo rozhodnout o způsobu řešení úpadu dlužníka na schůzi věřitelů, když kromě řady dalších vad reorganizačního plánu tento zcela zjevně nebyl přijat zajištěnými věřiteli, a to hned za dvou samostatných důvodů, kdy jeden z nich výslovně potvrzuje po prověření situace i insolvenční správkyně dlužníka,“ konstatuje WETAG v odvolání Vrchnímu soudu v Olomouci proti povolení reorganizace.
Podle WETAGU si s ohledem na jednoznačnost závěrů Hepperové musely být obě organizační jednotky Světlíkova impéria neúčinnost zajištění od počátku vědomy, přesto se snažily vzbudit dojem, že reorganizační plán byl přijat zajištěnými věřiteli, a tím se snažily oklamat insolvenční soud, což se jim doposud úspěšně daří. „Věřitel je navíc přesvědčen, že se v daném případě jednalo o úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu paragrafu 242 IZ, když dlužník si svého úpadkového stavu a dopadů zřízení předmětného zajištění musel být vědom, a současně platí, že společnosti VÍTKOVICE a.s. tvořící s dlužníkem koncern, byl tento úmysl znám,“ uzavírá firma ve svém odvolání.
Podivné otálení
Není ovšem jasné, proč by měla správkyně s podáním odpůrčí žaloby vyčkávat až do okamžiku, než bude pohledávka z nezaplacených nájmů uplatněna přihláškou. Pouhý fakt, že je zde podle závěru Hepperové neúčinný právní úkon, by měla být dokonce povinností správce podat odpůrčí žalobu a dosáhnout tak neúčinnosti zřízených zajištění; v opačném případě by totiž mohli být další věřitelé zkráceni na uspokojení svých pohledávek uplatněných v insolvenčním řízení. Právní úprava, konkrétně § 36 odst. 1 IZ, ukládá totiž insolvenčnímu správci povinnost postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí; insolvenční správce je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Nepodáním odpůrčí žaloby v situaci, kdy již nyní insolvenční správce deklaruje neúčinnost předmětného právního úkonu, by bylo nutno nepochybně považovat za porušení této základní povinnosti každého insolvenčního správce.
Na podání odpůrčí žaloby je navíc časový limit rok od rozhodnutí o úpadku, tj. do 31. 8. 2017. Nebude-li žaloba v tomto horizontu podána, nelze již zajištění zpochybňovat a odložení podání žaloby povede ke komplikacím při řešení reorganizačního plánu – nebude jasné, jaký bude osud uvedeného zajištění, a tím pádem nebude ani jasný okruh zajištěných věřitelů. Dnes k nim patří i Vítkovice, a.s. s touto zajištěnou pohledávkou, nebude-li zajištění řádně zpochybněno odpůrčí žalobou, nelze vyloučit ataky tohoto věřitele proti reorganizačnímu plánu, i když nebude přihlášen. Pro praxi toto váhání tedy může mít celkem fatální následky, protože nebude-li reorganizační plán postaven najisto, bude se konečné řešení, tedy naplnění reorganizačního plánu a tím i restrukturalizace podniku dlužníka, oddalovat, což může v konečném důsledku vést až ke krachu celé reorganizace.
Zkušenosti z dosavadní praxe insolvenčních soudů ukazují, že podnik dlužníka lze v procesu probíhající reorganizace udržet pouze po omezený časový úsek. „Podnik dlužníka, u kterého probíhá insolvenční řízení, a je u něj povolena reorganizace, je vystaven značným rizikům. V těchto situacích musel vždy insolvenční správce a vedení dlužníka vyvíjet enormní snahu při přesvědčování obchodních partnerů, aby neztráceli důvěru ve schopnost dlužníka dostát svým závazkům z uzavřených kontraktů. Podnik dlužníka v insolvenci, i když směřuje k reorganizaci jako sanačnímu způsobu řešení jeho úpadku, může skutečně fungovat jen několik měsíců“, uvádí soudce KS Brno Jan Kozák, který za svou soudní praxi úspěšně ukončil několik insolvenčních řízení, kde byl úpadek velkých podniků řešen reorganizací.
Dušan Šrámek
