Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch. To byli hlavní hosté konference v rámci Pražského právnického podzimu Ústava „de iure“ a „de facto“. Oba ve svých projevem připomněli, že prožíváme období, které se vyznačuje výraznými proměnami světa. Právě ústavy mohou být kotvou, která v podobných časech poskytuje určitou záruku kontinuity právního státu.
Hned na úvod moderátor diskuze Karel Havlíček připomněl, že ústavní právo se stalo živoucí součástí každodenního práva. To oba hlavní řečníci potvrdili ve svých projevech.
Aleš Gerloch se zaměřil mimo jiné na ústavní tradici v demokratických zemích. Připomněl, že v ČR nejsou tradice tak jednoznačné, jako v jiných státech. Naše tradice moderního konstitucionalismu nejsou neseny kontinuitou, ale řadou diskontinuitních momentů, které vedly k potlačení ústavnosti nebo její formalizaci.
Další faktor, který může mít vliv na budoucí proměny Ústavy jsou tradiční hodnoty tváří v tvář současnému světu, který se mění. „Jde o procesy, které můžeme považovat minimálně za stejně významné jako změny, od kterých se naše Ústava odvíjí, třeba změny v roce 1989,“ uvedl Gerloch.
Silná Listina
Poté se zamyslel nad silnými stránkami naší Ústavy. Jde v dokumentu jasně ukotvené principy demokratického státu nebo Listina základních práv a svobod. Ta je podle ústavního experta „mimořádně zdařilým dokumentem“.
Naopak slabými momenty Ústavy je její strukturovanost, nadměrné přilnutí k ústavě z roku 1920 nebo triáda mocí, od níž státy spíše ustoupily, aniž by opustily samotný princip dělby moci. Další výtka směřovala k absenci národního principu nebo nerozlišení ústavodárného od zákonodárného procesu, přitom samotné vytvoření Senátu bylo zdůvodňováno rigidností Ústavy
„Vydrží ústava bez revize dalších 25 let?,“ uvedl další část projevu řečnickou otázkou Aleš Gerloch. Řadu otázek lze podle něj řešit ústavně konformním výkladem, což probíhá, a klíčovou roli hraje Ústavní soud. Případné změny by ale měly být rozhodně komplexní a také efektivní. Na efektivitu v právu by měl být obecně brán větší zřetel. „Celý systém by měl být efektivní a nevést k brzdám a blokacím,“ upozornil. V řadě případů také mohou pomoci běžné změny zákonů a nemusí se sahat do přímo do Ústavy.
Materiálně pojímaný právní stát
Přednáška předsedy Ústavního soudu měla spíše filosofický rozměr. V úvodu se zamyslel nad původem ústavního soudnictví a připomněl, že před druhou světovou válkou byly ústavní soudy především pilíři právního pozitivismu. Až po druhé světové válce došlo ke vzkříšení a návratu k osvíceneckým myšlenkám. „Idea materiálně pojímaného právního státu nezbytně přinesla posílení soudní moci, ústavní soudnictví se stalo ultima ratio při ochraně základních práv a svobod,“ uvedl Pavel Rychetský.
Podle něj je třeba si v souvislosti s Ústavou uvědomovat, že nelze důvěřovat v neomylnost zákonodárce ani tomu, že cesty práva jsou vždy cestami spravedlnosti. „Nad běžnými korektivy sociálního života musí stát ještě jedna instance, která sleduje jen nejvyšší princip a tím je zachování demokratického státu,“ řekl Rychetský. Touto instancí se staly právě ústavní soudy.
Neexistuje nic, jako trvalý řád
I výsledky voleb v USA podle něj dokazují, že neexistuje nic, jako trvalý řád . Dějiny jsou turbulentní a ostrůvky stability můžou zůstat jen takové hodnoty, které čas opakovaně prověřil. „To je nezastupitelná role ústavního soudnictví,“ uzavřel Rychetský úvodní část projevu.
Ústavní soudy podle něj hledají v řídkém textu ústavy její smysl. Úkolem ústavních soudů není volba jedné metody, ale zdůvodnění, proč soudci zvolili konkrétní interpretaci a argumenty musí být přesvědčivé, jak je to jen možné. „Ústavní právo nelze mechanicky aplikovat, na druhou stranu nelze připustit, aby se interpretace stala alchymistickou laboratoří,“ uvedl předseda ÚS.
U základního dokumentu nelze odhlédnout od toho, že se jedná o lidský výtvor a nelze u něj tím pádem oprostit od omylů a přešlapů. Ústavy jsou také tvrdě poplatnými době svého vzniku – motivem při jejich psaní bývá často strach z návratu totality, války a podobně. „Ústava, která si ke své ochraně nezřídí ústavní soud je světlem, které nesvítí,“ upozornil Rychetský.
Autorita soudní moci roste čím dál více, protože právo je jediné vynutitelné. Soudy jsou tím podle předsedy ÚS povýšeny nad orgány veřejné moci, kompetence soudů rostou a s tím roste i zátěž systému a kritika. „Roztáčející se spirála dostala ústavní soudy na hranu jejich možností,“ míní Rychetský.
Pražský právnický podzim, který pořádá Havlíček Brain Team, do konce roku naváže sérií dalších konferencí a kulatých stolů.
Eva Paseková
