Jak se bránit složitosti jako novodobému nástroji moci? Proč neumožnit na některých územích v Evropě zavedení práva šaríja? Co dělat, když mezinárodní právo není dodržováno? Jak zajistit, že budeme mít dobré a stabilní právo, které umožní komunitě celá léta žít v klidu a štěstí? Takto obtížné otázky položil místopředsedovi Nejvyššího soudu Romanovi Fialovi geolog, klimatolog, filozof a spisovatel Václav Cílek v rámci debaty s názvem Paralýza státu.
Debatu pořádal v pondělí 21. listopadu 2016 v prostorách pražské právnické fakulty Univerzity Karlovy Institut 2080 spolu se spolkem českých právníků Všehrd.
Božská podstata práva je pěkná myšlenka a evokuje Jiřího Nykodýma, který říkával, že bychom si vystačili s Desaterem, když hovořil o hypertrofii práva, které se stává zbytečné, když přesáhne hranici srozumitelnosti a potřebnosti, uvedl na úvod místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.
Právo je nejen systém norem, ale také jejich provázanost a dlouhodobost, zdůraznil. „My jdeme opačnou cestou. Na každý nový zážitek společnosti musíme reagovat novou normou. To je ovšem dobré jen pro politiky do vystoupení ve večerních zprávách. Takto hypertrofuje právní řád a ztrácí se dlouhodobost,“ vysvětlil soudce.
Naopak civilní kodex hmotný, tedy občanský zákoník byl změněn jako jeden velký blok bez společenského konsensu, připomněl Roman Fiala. Zákon nepřináší spravedlnost ve vztazích. I když máme sebedokonalejší zákoník, nemůžeme mluvit o spravedlnosti, připomněl známý fakt. Máme mnoho textů z hlediska výkladu neprovázaných a nestabilních, dodal.
Institut 2080 tuto kapitolu na twitteru shrnul takto: Roman Fiala: „Přicházet s novými normami je užitečné jen pro politiky. Proto náš stát narůstá do nefunkčních rozměrů.“
Mohlo by vás zajímat
Odůvodňování jako exhibice právníků
Co dělat? Pokusit se odstraňovat fosílie. Podle Romana Fialy máme v právu množství zkamenělin a měli bychom je odstraňovat a dostávat se až na dřeň. Poté místopředseda Nejvyššího soudu uvedl několik příkladů, první se týkal rozhodování soudů a odůvodňování rozhodnutí.
Deset let se stále více akcentuje odůvodnění, ze kterého se staly obsáhlé elaboráty čítající desítky stran a obsahující rozsáhlé citace judikatury, akademiků a podobně. Proč, když má jít o rozhodnutí o lidech, kteří se nedokázali dohodnout?, položil Roman Fiala otázku odkazující k občanskoprávním sporům. „Odůvodnění je ekvilibristika právníků před jinými právníky,“ vysvětlil. Podle jeho slov vyšší soud ví, jak soudce rozhodl i bez odůvodnění.
Na tuto pasáž pak navázal otázkou posluchač z pléna, který volal po v poslední době tolik oblíbené „odpovědnosti soudců“, která občas hraničí s perzekucí toho soudce, jehož rozhodnutí vyšší instance nepotvrdí, ale opravný prostředek mu dá za pravdu. Jak má být odpovědný soudce soudu prvního stupně, který rozhodl A a odvolací soud rozhodl B a my jsme řekli A?, ptal se Roman Fiala. „Právo je složitý systém. V rovině justiční není možné, aby byl soudce v kterékoli fázi postižen,“ uvedl. Podle něho je to otázka analýzy a přiklonění se k určité právní interpretaci. Justice je týmová, to je podstata toho systému, vysvětlil fungování soudů.
Rovnost se mění na rovnost ve výsledku
Další brzdu společnosti vidí místopředseda Nejvyššího soudu v chápání rovnosti. „Rovnost sama je jeden z kamenů, na kterých stojí naše kultura. Je to ovšem rovnost v příležitostech. Co dnes soudy ovšem přinášejí, je rovnost ve výsledku,“ uvedl s odkazem například na spotřebitelské právo a spotřebitelské spory. „Zde je jedna strana evidentně postavena d role nesvéprávného chudáka,“ uvedl doslova.
Dalším problémem je chápání nezávislosti soudců, která byla v různých dobách chápána různě, přičemž dnes je jedním z jejích projevů nepřeložitelnost, když historicky byla přeložitelnost naopak zárukou nezávislosti, protože soudce neměl možnost vytvořit si vazby.
Co ještě dělat? Začít pochybovat a vrátit se ke katalogu základních lidských práv a svobod a revidovat ho. „Až bude právo na zábavu základním lidských právem, tak to opravdu nastane konec civilizace,“ řekl Roman Fiala.
Proměna vztahů a oslabování státu
Poté místopředseda Nejvyššího soudu vyjmenoval některé radikální proměny, kterými prochází společnost, kdy se určité vztahy zcela přepólují, ale nikoli se žádoucím účinkem. Jako příklad uvedl proměnu slabších a silnějších.
„Rodiče a děti. Dříve dítě rozpoznalo teprve až v pubertě, že nemusí poslouchat rodiče. Dnes to ví děti mladší deseti let. Vztah lékař a pacient. Lékaři mají strach z pacientů a jejich právníků, v každé nemocnici předkládají k podpisu rozsáhlé souhlasy a poučení,“ uvedl Roman Fiala, podle kterého je každý příbalový leták především prevence před soudem.
Institut 2080 to shrnul takto: Roman Fiala: „Příbalový leták u léku neplní účel informovat nás o vedlejších účincích, jako spíš bránit žalobám na náhradu škody.“
Vztah dětí a učitelů, pokračoval dále Roman Fiala s příklady. Hovoříme-li dnes o šikaně ve škole, hovoříme o šikaně nikoli dětí, ale učitelů dětmi, připomněl a pokračoval: Vztah věřitel a dlužník. „Vymahatelnost práva byla ještě v 90. letech základním atributem moderní společnosti,“ upozornil soudce s odkazem na fakt, že nově všechny zákony směřují k ochraně dlužníků na úkor věřitelů.
Proč se to děje? I na tuto otázku našel místopředseda Nejvyššího soudu odpověď a takto ji shrnul Institut 2080: Roman Fiala: „Proč se tolik řeší ochrana dlužníků? Z hlediska volebních preferencí je počet dlužníků vyšší než počet věřitelů.
Princip národa spojeného občanstvím v. politický korektivismus
„Tyto proměny se týkají i státu. Stát se stává slabým,“ dodal Roman Fiala a uvedl příklad od soudů. Když někdo nekomunikuje se soudem, nic se nestane. „Doručování se stalo alchymií,“ řekl doslova. „Projevem plíživého zpochybňování státu je zpochybňování jeho orgánů, v tomto případě soudů. Státu, který slábne, přestávají lidé důvěřovat a přemýšlejí, co nastane, až bude vážný problém. Zatím jsme v etapě, kdy je to v rovině standardních a demokratických procedur možné vyřešit, ale mám pocit, že to pořád nikdo nebere vážně, “ řekl.
To potvrdil moderátor Václav Cílek, který upozornil, že mnoho lidí se začíná ozbrojovat a položil v této souvislosti otázku zda Ústava pamatuje nějak na ochranu národa.
Podle Romana Fialy jde o mimořádně aktuální ústavně právní otázku. Poté citoval čerstvé vystoupení prorektora Univerzity Karlovy a bývalého děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha na konferenci v pražském Karolinu, které vyvolalo u některých osob doslova poprask. Podle Romana Fialy, který se konference zúčastnil, navrhl Aleš Gerloch, že „jako prevence by měl být v Ústavě zakotven princip národa spojeného principem občanským“. Vzbudil tím dramatický odpor soudců Ústavního soudu.
Podle Romana Fialy je to velmi zajímavé, protože nikdo nezpochybňuje, že náš stát vznikl na národním principu, když jsme se osvobodili ze „žaláře národů“. „Evropský soud pro lidská práva hovoří ve svých rozhodnutích o národních státech,“ zdůraznil způsob, jakým jsou psány rozsudky ESLP ve vztahu k národním státům, které jsou členy Rady Evropy a Soudu. Jak dále vyplynulo, považuje Roman Fiala hysterii, která se odehrála kolem návrhu Aleše Gerlocha za typický projev politické korektnosti. Jak vyplynulo z jeho dalších slov, považuje politickou korektnost ve skutečnosti za ideologii, protože tomuto jevu začal říkat „korektivismus“. „A korektivismus je synonymem pro autocenzuru. Posunuje některé otázky do roviny, kdy je nesmíte pokládat,“ vysvětlil. Pokud však nebudeme pokládat vážné otázky, nikdy nedojdeme k řešení, dodal.
I tuto zásadní pasáž shrnul Institut 2080: Roman Fiala: „Ve stávající veřejné debatě je zajímavé sledovat pochybnosti o tom, zda náš stát vznikl a stojí na národním principu.“
My jim dáme naše zdroje, oni si nechají právo šaríja
Jakoby pasáž o principu národa byla předzvěstí další otázky Václava Cílka: Proč vůbec nezavést na omezených územích právo šaríja? Je to možné?
„Pokud vycházíme ze standardní představy o státu a právu, jaká tady v Evropě je, tak jeho základem je státní suverenita, což znamená, že na území státu platí jedno právo,“ vysvětlil Roman Fiala s tím, že kdybychom připustili na území státu více právních systémů, tak už to není stát, jak ho známe a musíme si nově říci, co to je.
Poté soudce uvedl, že na jednom z jednání vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy se vedla diskuse, že v rámci katedry občanského práva by se měla zkoumat otázka alternativních manželství – například manželství jednoho muže a více žen, přičemž dosud je víceženství v České republice trestné. Jako další příklad jiného práva, které je v rozporu s českým právem, uvedl dětská manželství. „Dětská manželství nejsou akademicku otázkou, ale realitou, kterou budou muset řešit soudy. Budou se muset vypořádat s otázkou rovnosti, protože pohlavní styk s osobou mladší patnácti let je v jiné kultuře možný, zatímco v naší kultuře je trestný. Pokud zpochybníme suverenitu státu, nemáme jistotu v ničem,“ varoval Roman Fiala. Podle něho před sebou máme těžkou cestu.
Život je vždycky rychlejší, než právo. To je axiom, řekl dále Roman Fiala s tím, že právo se však nesmí rozejít se společností a sdílenými hodnotami. Rychlost, s jakou se věci mění, doložil azylovým právem, které stojí na azylovém řízení v řádu jednotek nebo desítek žadatelů, nikoli masy statisíců nebo milionů lidí. Pokud nezareagujeme, nastane situace, že všichni soudci budou přesunuti na azylovu agendu, ale rozvod pak bude trvat například pět let.
Nebo přiznáme neudržitelný přístup a sáhneme na lidská práva. „To jsou situace, které v evropských státech nastávají velmi rychle,“ řekl s tím, že poklidná doba, kdy jsme mohli hloubat nad érou prázdnoty končí, protože k nám najednou naráz přicházejí statisíce lidí, se kterými se máme rozdělit o naše zdroje a naši organizaci společnosti, ale oni si nechají svoje právo.
Zpátky nelze nic vrátit jako nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Žijeme v době dramatického zlomu, kdy něco starého dobrého končí. „Pokud jde o právo, dokud nedojde k něčemu dramatickému, bude dál klopýtat svojí cestou,“ uzavřel místopředseda Nejvyššího soudu.
Irena Válová
