Krátká doba mezi opakovaným oddlužením, či nemožnost zpeněžit v rámci splácení dluhů obydlí plus neadekvátní výše nezabavitelné částky. Takové jsou hlavní výhrady podnikatelských organizací, Svazu průmyslu ČR a Hospodářské komory ČR vůči novele insolvenčního zákona, která má zpřístupnit oddlužení většímu počtu osob.
Jak již Česká justice informovala, novelu ve svých meziresortních připomínkách odmítl mimo jiné Nejvyšší soud. Nyní se přidávají podnikatelé. „Zásadním zásahům do institutu oddlužení by měla předcházet hluboká analýza příčin zadlužování se určitých skupin osob a strukturou jejich dluhů (kolik připadá na základní potřeby jako je bydlení a kolik na půjčky spotřebované na zbytné záležitosti – dovolená, dárky, elektronika apod.), nikoliv paušálním změkčováním pravidel, jež dopadnou zejména na poctivé věřitele,“ konstatuje HK ČR.
O obsahu oddlužovací novely čtěte zde.
„SP ČR obecně vítá snahu předkladatele řešit situaci osob v dluhové pasti, neboť v zásadě souhlasí s východisky předkladatele při přípravě návrhu předložené novely insolvenčního zákona. Ze statistických údajů je zřejmé, že počty osob žijících v dluhové pasti jsou značně vysoké a exekuční řízení, (bývá pravidlem, že vícečetná), proti těmto dlužníkům nejsou efektivní. Daná situace následně nutí povinné osoby hledat zdroj příjmů v tzv. šedé zóně, a tedy mj. omezuje počet osob ochotných se nechat zaměstnat na legálním pracovním trhu, což je z pohledu zaměstnavatelů zejména za současné situace na trhu práce (zásadní nedostatek pracovní síly) velmi nežádoucí,“ konstatuje Svaz v úvodu.
Věřitelé nejsou jenom banky
Na druhé straně se však SP ČR domnívá, že návrhu nepředchází dostatečná analýza příčin zadlužování se určitých skupin osob a struktury jejich dluhů, tedy kolik připadá na základní potřeby jako je bydlení a kolik na půjčky spotřebované na zbytné záležitosti, jako jsou dovolená, dárky, elektronika apod., a také dostatečné zohlednění negativních dopadů, které navrhované paušální změkčení pravidel pro oddlužení může mít zejména na poctivé věřitele. „Věřiteli nejsou jen banky a úvěrové společnosti. Nemalý podíl mezi věřiteli tvoří společenství vlastníků a družstva, jimž zpravidla zadlužení vlastníci/členové přestávají hradit náklady na služby, příspěvky do fondu oprav/nájemné. Tyto subjekty se přitom dostávají do pozice věřitelů bez své vůle a bez možnosti této situaci jakkoli předejít. Obdobně návrh výrazně negativně zasáhne věřitele – dodavatele např. elektřiny a plynu, jejichž pohledávky vznikly odebráním a spotřebováním komodity ze strany dlužníka, nicméně dlužník již odebrané a spotřebované komodity neuhradí. Zde nevzniká nepoměr mezi plněním jednotlivých stran, kdy by dlužník musel být „lépe“ chráněn vůči svým věřitelům. Toto jsou základní kritéria, která by podle názoru SP ČR měl předkladatel lépe zvážit a návrh doplnit o opatření směřující k jejich zohlednění.
Svazu průmyslu se nelíbí ani lhůta sedmi let po předchozím oddlužení, kdy není možné o oddlužení opět požádat, a požaduje ji zvýšit na deset let. „Podle paragrafu 425 je dlužník evidován v insolvenčním rejstříku po dobu pěti let od pravomocného skončení insolvenčního řízení. Po tuto dobu je těžko představitelné, že mu jakýkoli zodpovědný věřitel poskytne významnější půjčku,“ uvádí ve svých připomínkách. Skutečná možnost zadlužovat se tedy nastává až po uplynutí těchto pěti let. Dlužník, který by již dva roky poté žádal o oddlužení, těžko mohl vyčerpat všechny možnosti, jak svou finanční situaci vylepšit, a je tak důvod presumovat lehkomyslnost či dokonce nepoctivý úmysl. Další oddlužení by mělo být umožněno podle podnikatelů teprve poté, co je zjevné, že dlužník vůbec měl dostatek času pro to, aby vynaložil přiměřené úsilí svou finanční situaci napravit. „Vzhledem k tomu, že by se mělo jednat o výjimečný způsob řešení problémů dlužníka, měla by se navrhovaná lhůta podstatným způsobem prodloužit, a to i v případě, že by byly zachovány stávající limity (30, resp. 50 %).“
Průmyslníkům se nelíbí ani omezení, která se mají týkat dlužníkova zpeněžitelného majetku. Částka 100 000, která limituje cenu majetku, který by mohl být zpeněžen při novém způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je podle nich nepřiměřeně a neodůvodněně vysoká. I když její velkou část pohltí náklady insolvenčního řízení, stále zbývá poměrně velká suma k rozdělení mezi věřitele a její nepoužití pro věřitele a upřednostnění zájmů dlužníka nemá opodstatnění. „Pravidlo, že dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, v kombinaci s navrhovaným vyloučením majetku pod 100 000 Kč, výrazně znehodnocuje princip, podle kterého má proběhnout zpeněžení majetkové podstaty. Právě obydlí dlužníka totiž bývá jediným majetkem, který tuto částku výrazně přesahuje a nemělo by docházet k tomu, že vynětím bydlení bude uspokojení věřitelů v podstatě znehodnoceno. Zejména při zachování obou navrhovaných limitů by obvykle nebyl k dispozici žádný majetek ke zpeněžení. Přitom podle současného návrhu je obydlí možno zpeněžit až pokud jeho hodnota převyšuje částku cca 5 – 7 milionů Kč (tisícinásobek normativních nákladů nájemního bydlení, které jsou odstupňovány nepřímo úměrně velikosti obce dlužníka). Tuto částku považuje SP ČR za neodůvodněně vysokou a navrhuje, aby byla podstatně snížena.“
Není dále jasné, kritizuje SP ČR, co se rozumí pro účely insolvenčního zákona „obydlím“, zda je to skutečně pouze dům či byt, který je vlastnictvím/spoluvlastnictvím dlužníka, nebo zda se toto ustanovení vztahuje i na obydlí, které užívá dlužník jako člen družstva (není zde vlastníkem bytu/domu ale vlastníkem družstevního podílu). Tyto připomínky považuje SP za zásadní. „Ohlasy z členské základny SP ČR jasně dávají najevo, že pravidlo, že dlužník nemusí za určitých podmínek uhradit žádný ze svých dluhů a přesto dosáhne oddlužení, považují za příčící se základní zásadě, že závazky se mají plnit. Vyslovují obavy, aby tato úprava nebyla vnímána jako signál pro dlužníky, že se nemusejí chovat zodpovědně a obezřetně, přitom rozšíření důvodů pro zamítnutí návrhu na oddlužení nemusí představovat dostatečnou brzdu (např. pro rozhodnutí o zamítnutí návrhu na oddlužení, pokud dosavadní způsob života dlužníka svědčí o jeho lehkomyslnosti, nemusí soud mít dostatečné podklady).“
SP ČR v této souvislosti znovu připomíná podnět vzešlý z aktivit skupiny Ing. Juříčka, a to sice na jedné straně zvýšit % podíl splacených pohledávek nezajištěných věřitelů pro úspěšné oddlužení z 30 % až na 70 % a lhůtu splácení prodloužit z 5 až na 10 let. Zásadním rozdílem je však výpočet této částky z „očištěné“ výše splácených pohledávek, tj. od přirostlých přemrštěných sankčních úroků, smluvních pokut apod. (podle analýzy předkladatele je právě neustále narůstající výše pohledávek zásadní příčinou dluhové pasti).
Zhoršení postavení věřitelů
Hospodářská komora ČR jako instituce zastupující zájmy podnikatelské sféry, má obavy, že předložená legislativní úprava zhorší postavení věřitelů, vymahatelnost jejich pohledávek a obecně sníží důvěru nejen podnikatelské veřejnosti v efektivitu vymáhání pohledávek v českém právním řádu. „Navrhovaná novela je pro věřitele nevýhodná, jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska procesního. Obáváme se, že dojde ke snížení výtěžku z oddlužení. Prodloužení doby plnění splátkového kalendáře až na sedm let a odstraněním podmínky splacení minimálně 30 % zjištěné pohledávky zřejmě povede k nárůstu počtu žádostí o povolení oddlužení ze strany dlužníků. Ti ale v konečném důsledku zaplatí věřiteli méně, neboť budou povinni měsíčně splácet ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být v exekuci/výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky,“ píše HK ČR ve svých připomínkách. „Celý návrh směřuje k uvolnění povinností dlužníků s ohledem na potřebu „druhé šance“, aniž však je jakkoliv zohledněna pozice věřitelů, zejména pak systémových věřitelů, což jsou především dodavatelé energií.“
Mírnější podmínky pro povolení a následné schválení oddlužení určitě splní více dlužníků. Pro věřitele s velkým počtem zákazníků (např. síťovích odvětvích), tedy i potencionálních dlužníků, to bude znamenat nárůst pracnosti při podávání přihlášek a úkonů s tím spojených (zvýšené riziko incidenčních sporů), při sledování průběhu insolvenčního řízení (oddlužení), při účetní evidenci výnosů z oddlužení atd, pokračuje v kritice novely HK. „Na tomto místě upozorňujeme, že je třeba zkoumat příčiny zadlužení. Z dostupných informací vyplývá, že předlužení ve většině případů vzniká vlastním přičiněním dlužníka a často jeho lehkomyslným způsobem života, kdy si půjčuje na zbytné předměty nebo požitky, často na hranici se pohybujících subjektů a následně řeší splátky půjček čerpáním dalších půjček.“ V této souvislosti bude podle Komory třeba zajistit dostatečný dohled nad dlužníky zejména ze strany insolvenčních správců a soudu tak, aby byli opravdu identifikováni ti, kteří se do nadměrného zadlužení dostali určitou chybou či shodou okolností, nikoliv svým nezřízeným životem, či dokonce záměrnou kumulací dluhů. „Zásadním zásahům do institutu oddlužení by měla předcházet hluboká analýza příčin zadlužování se určitých skupin osob a strukturou jejich dluhů (kolik připadá na základní potřeby jako je bydlení a kolik na půjčky spotřebované na zbytné záležitosti – dovolená, dárky, elektronika apod.), nikoliv paušálním změkčováním pravidel, jež dopadnou zejména na poctivé věřitele.“ Klíčem k řešení by mohla být podpora zvyšování finanční gramotnosti občanů, a nikoliv další zvětšování disproporce práv a oslabování postavení věřitelů vůči dlužníkovi. „Hospodářská komora ČR dlouhodobě podporuje realizaci rozsáhlé systémové změny, a to nejen novelizací insolvenčního zákona, ale i změnou přístupu zainteresovaných subjektů a dalšími opatřeními, která je třeba uskutečňovat postupně a dlouhodobě,“ konstatují zástupci podnikatelů.
Dušan Šrámek
