V justici stále zaznívají hlasy, které zpochybňují zákaz opakování mandátu soudních funkcionářů. Debata o vhodnosti či nevhodnosti dlouhodobého působení předsedů a místopředsedů neutichla ani šest let po nálezu Ústavního soudu (ÚS), který opakovaný výkon funkcí zapověděl kvůli riziku „personální korupce“ a přílišnému propojení soudní a výkonné moci.
„Je pravda, že v samotné justici je proti tomu stále ještě značný odpor,“ řekl dnes ČTK ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) na shromáždění Soudcovské unie v Mikulově na Břeclavsku. Čas od času mu prý docházejí návrhy na jmenování funkcionářů, které nález nerespektují.
„Ozývají se hlasy, že opakování těch mandátů by mělo být možné,“ potvrdila prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová. Podle Pelikána i Zemanové však ústavní soudci rozhodli jasně a je třeba nález respektovat.
Podle Zemanové není problém vygenerovat z řad soudců schopné funkcionáře, a tedy v zákonných sedmiletých intervalech přeobsazovat místa předsedů a místopředsedů. Hledání vhodných adeptů je podle ní úkolem vedení soudů a soudcovských rad. „Ale potom ti zájemci samozřejmě musí být vystaveni poctivému výběrovému řízení,“ řekla Zemanová.
Proti opakování mandátů se dnes jasně vyslovil předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, není podle něj vhodné ani to, aby soudci například po vypršení funkcionářského mandátu u jednoho soudu přešli na místo předsedy či místopředsedy dalšího soudu, a stali se „profesionálními funkcionáři“. Měli by se vrátit k běžné práci soudce, zdůraznil Šámal.
Podle předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry je ovšem práce soudního funkcionáře velmi specifická, a to zejména s ohledem na množství administrativních, ale třeba i bezpečnostních agend. „Nabízí se otázka – není to už jiná odbornost?“ uvedl Vávra. Přechod mezi prací řadového soudce a funkcionáře se může podle něj leckomu zdát stejně náročný jako třeba mezi civilním a trestním úsekem.
(čtk)
