Budou hospody v malých vesnicích provozovat církve, honební společenstva nebo dokonce politické strany? Podle zákona o elektronické evidenci tržeb se to nabízí jako řešení pro ty, co kladou odpor hlášení státu on-line o svých tržbách v hotovosti. Ovšem pouze do výše příjmu 175 000 nebo příjmu menšího než 5% z celkových příjmů. Kvůli neurčitosti zákona o EET to rozhodla metodickým pokynem finanční správa.
Některé snahy kladečů odporu EET prostřednictvím transformace vesnické hospody do spolku mohou nakonec vyjít vniveč. Pokud bude spolek založený za účelem udržení provozu hospody na vesnici podnikat, podléhá EET. Pouze bude-li hospoda provozována veřejně prospěšným poplatníkem, nepodléhá EET, avšak pouze do výše příjmu 175 000 nebo činí-li její příjem méně než 5% z příjmů veřejně prospěšného poplatníka.
Zda klub musí mít EET, posoudí finanční správa
O tom, zda klub je podnikatelem nebo veřejně prospěšným poplatníkem hodlá rozhodovat finanční správa: „Kluby – v případě klubů provozujících hostinskou a související činnost, aniž by vystupovaly jako standardní restaurační zařízení, je možné vyhodnotit povinnost evidovat tržby až v konkrétním případě a s přihlédnutím ke všem okolnostem. Je nutné posoudit, zda je daný klub, nálevna či podobný provoz skutečně provozován jako nepodnikatelský (může mít charakter veřejně prospěšného poplatníka, např. spolek – dříve občanské sdružení), nebo je provozován jako podnikatelská činnost. Příjmy z podnikatelské činnosti vykonávané tímto způsobem pak evidenci tržeb podléhají,“ uvádí k tomu metodický pokyn Generálního finančního ředitelství.
Ani fakt, že hospodu provozuje veřejně prospěšný poplatník, neznamená, že je zbaven povinnosti hlásit své tržby on-line státu. Výjimku z EET dává zákon pouze „drobné vedlejší podnikatelské činnosti“ veřejně prospěšného poplatníka. „Podle ustanovení § 12 odst. 3 písm. h) ZoET evidovanou tržbou nejsou také tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků,“ uvádí se v metodickém pokynu.
Veřejně prospěšným poplatníkem je ten, který v souladu se zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem neb rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním. Veřejnou prospěšnost vymezuje §146 NOZ a §17a zákona o daních z příjmů.
Drobnou vedlejší podnikatelskou činnost zákon nezná
Stejně jako u „minoritní činnosti“ kadeřnice, která prodává laky na vlasy, i v případě veřejně prospěšných poplatníků hraje roli magické číslo 175 000 korun.
O tom, že podniky nebo řemeslníci, kteří provozují „minoritní“ doplňkovou činnost, nepodléhají EET do doby, kdy se budou muset přihlásit k EET se svojí hlavní činnosti, Česká justice už informovala.
Také ve vztahu k veřejně prospěšným poplatníkům je totiž obsah zákona o EET nejasný. Jako žádný zákon nedefinuje „minoritní činnost“, žádný zákon neříká, co je „drobná vedlejší podnikatelská činnost“. „Drobná vedlejší podnikatelská činnost však není nikde explicitně definována, resp. jedná se o neurčitý právní pojem. Naplnění kritéria ,drobné podnikatelské činnosti´ je tak u poplatníka nutné posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu,“ popisuje Metodický pokyn Generálního finančního ředitelství, jaký paskvil zákonodárce schválil.
Protože zákonodárce neurčil, co je drobná podnikatelská činnost, ponechal to tím pádem na libovůli finanční správy. Finanční správa rozhodla takto: „V zájmu zajištění jednotné aplikace tohoto ustanovení, bude správce daně při posuzování drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků postupovat následovně: „O příjem z drobné vedlejší činnosti se ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 písm. h) ZoET bude jednat v případě, že veřejně prospěšný poplatník v roce, jež předchází roku, ve kterém by mu bez dalšího vznikla povinnost evidence tržeb z vedlejší podnikatelské činnosti, neměl příjem/výnos z této činnosti vyšší než 175 000 Kč, nebo tyto příjmy činily méně než 5 % z celkových příjmů/výnosů veřejně prospěšného poplatníka za sledované období´,“ uvádí finanční správa v metodickém pokynu.
Kde se stále bere číslo 175 000?
Z poznámky pod čarou Metodického pokynu Generálního finančního ředitelství se pak lze dozvědět, odkud se opakovaně bere číslo 175 000: „Při hledání optimálních parametrů pro definici drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků Finanční správa zohlednila skutečnost, že se tito poplatníci mezi sebou výrazně liší ve velikosti příjmů z hlavní činnosti, a proto nelze parametr vymezující tuto činnost stanovit pouze jedním kritériem, tj. kritériem poměru mezi celkovými příjmy poplatníka a jeho příjmy z vedlejší podnikatelské činnosti. Například u poplatníků, jejichž příjmy z hlavní nepodnikatelské činnosti plynou převážně z členských příspěvků a dosahují řádově desítek tisíc korun ročně, by bylo kritérium dle předchozí věty v podstatě neaplikovatelné, přestože zisk z vedlejší podnikatelské činnosti je výhradně využíván pro její nepodnikatelskou činnost,“ uvádí se ve vysvětlivce.
Potom zástupci ministerstva financí předkládají výpočet, kterým došli k číslu: „Z tohoto důvodu bylo pro posuzování „drobnosti“ zvoleno jak kritérium absolutní částky, tak i kritérium poměru. Při nastavení kritéria tj. absolutní částky ve výši 175 000 Kč vycházela Finanční správa z následujícího výpočtu. Základem pro její stanovení byla částka 70 000 Kč, která vychází z rozhodné částky (daňového základu), zakládající účast na důchodovém pojištění osoby samostatně výdělečně činné, která vykonávala vedlejší činnost (zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Vlastní výše kritéria tj. absolutní částka pak byla dopočítána tak, že rozhodná částka (2,4 násobek průměrné mzdy, zaokrouhleno na 70 000 Kč) tvoří základ daně z příjmů (175 000 Kč), ke kterému byly uplatněny výdaje ve výši 60% ( 105 000 Kč) viz. § 7 odst.7 zákona č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů (jedná se o nejčastěji uplatňované výdaje fyzické osoby z živnostenského podnikání),“ uvádí se pod čarou u metodického pokynu.
Odbory, církve, ústavy, strany, honitby
Veřejně prospěšného poplatníka definuje zákon negativním výčtem, tedy vyjmenovává, kdo takovým poplatníkem není a neexistuje žádný seznam, těch, kdo takovým poplatníkem jsou. Přesto například ze seznamu vzdělávacího centra Integra lze usoudit, kdo se pod veřejného poplatníka vejde. Jsou to: spolek, pobočný spolek, odborová organizace (dříve občanské sdružení), honební společenstvo, zájmové sdružení právnických osob neziskového charakteru, včetně dobrovolných svazků obcí, u nichž jsou členské příspěvky osvobozeny dle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP z důvodu, že členství v nich není nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti, organizace zaměstnavatelů (svazy a asociace zaměstnavatelů), přestože mají povinnost členské příspěvky dle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP zdanit,profesní s nepovinným členstvím, avšak nikoli Hospodářská a Agrární komora, církev, náboženská společnost, církevní právnická osoba, politická strana, politické hnutí, veřejná vysoká škola, veřejná výzkumná instituce, školská právnická osoba, obecně prospěšná společnost, ústav (nový typ právnické osoby dle nového občanského zákoníku), nadace vyjma rodinné nadace, nadační fond, státní fond, obec a kraj, organizační složka státu, příspěvková organizace, regionální rada regionu soudržnosti.
Kdo není veřejně prospěšný poplatník
Naopak ze zákona není veřejně prospěšným poplatníkem: Česká televize, Český rozhlas, Česká tisková kancelář, profesní komora s povinným členstvím se zdaňovaným členským příspěvkem (dle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP), Hospodářská komora a Agrární komora, přestože má dobrovolné členství; členské příspěvky zdaňuje (opět nutná vazba na § 19 odst. 1 písm. a) ZDP), poplatník založený za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů se zdaňovaným členským příspěvek dle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP, zdravotní pojišťovna, společenství vlastníků jednotek a tzv. rodinná nadace, tj. taková nadace, která dle svého zakladatelského jednání slouží k podpoře osob blízkých zakladateli nebo jejíž činnost směřuje k podpoře osob blízkých zakladateli.
Irena Válová
