Další z akcí Pražského právnického podzimu s názvem „Budoucnost právnického stavu“ proběhla ve středu 16. listopadu. Tématem byla primárně „prostupnost“ mezi jednotlivými právnickými profesemi a s tím související podmínky takové prostupnosti, výměna informací i úroveň vztahů mezi jednotlivými profesními organizacemi.
Na úvod debaty ve formě kulatého stolu vystoupila prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová. Ta ve svém projevu stanovila základní okruhy debaty, tedy kdy nastává potřebnost prostupnosti mezi jednotlivými právnickými profesemi, za jakých okolností a také za jakých podmínek jsou jednotlivé právnické profese ochotny přijmout mezi sebe nové členy. Konstatovala, že u soudců chybí přesně stanovené podmínky jejich výběru, primárně právě pro „externisty“, tedy uchazeče z jiných právnických profesí.
Zmínila problém neexistence institutu přípravné služby takových kandidátů, kteří přicházejí z vnějšího prostředí, přičemž u soudců už neplatí, že by nebylo zřejmé, jaké vlastnosti by nový soudce měl mít. Jedná se především o osobní autoritu, schopnost sebereflexe, emoční zdrženlivost, schopnost týmové práce či ochota učit se novým věcem.
Problém vidí v tom, jak takové vlastnosti zjistit, a v případě oné prostupnosti mezi profesemi i to, jak by si jednotlivé profesní komory a sdružení měly s důvěrou informace o kandidátech vyměňovat. Podle jejího názoru by právě přesná pravidla výměny informací mezi profesními komorami a sdruženími zlepšila možnost prostupnosti.
Státní zastupitelství se otevírá
Prezident Unie státních zástupců Zdeněk Matula konstatoval, že u státního zastupitelství je trend zvětšující se otevřenosti jiným právnickým profesím. Aktuálně se podle jeho údajů 20 procent adeptů na státní zástupce rekrutuje z jiných právnických profesí.
Zmínil i situaci z minulosti, kdy se posunul věk pro jmenování do funkce soudce z 25 let na 30 let a kdy bylo množství dobře připravených justičních čekatelů, kteří se ocitli v situaci, kdy již nechtěli čekat a vstupovali do řad státních zástupců. Aktuálně je podle něj situace taková, že buď je dnes státním zástupcem člověk do konce života s jasným posláním, anebo odchází ze stavu s tím, že „za sebou práskne dvěřmi“. I jemu chybí praxe čekatelství u jiných právnických profesí a podobně, jako Daniela Zemanová, by uvítal společnou „přípravnou službu“.
Mohlo by vás zajímat
Prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková zmínila aktuální problémy exekutorského stavu, kdy se podle jejího názoru rapidně zhoršilo prostředí pro výkon funkce soudního exekutora. Doslova uvedla, že „exekutoři jsou zděšeni, kam se to ubírá“. Výsledkem je, že letošní rok je nejvyšší počet abdikací – konkrétně 13 – exekutorů na výkon funkce za dobu, kdy v ČR soukromí exekutoři fungují.
Logicky se tedy zvýšil i zájem exekutorů o výkon jiných právnických povolání s tím, že ze stavu odcházejí ti lepší. Podle Fučíkové byl ze strany komory zájem o přípravu začínajících exekutorů u okresních soudů tak, aby získali konkrétní zkušenost z fungování soudů i procesních předpisů v praxi, avšak nikdy tento zájem nebyl vyslyšen. Vyjádřila se pro společné vzdělávání i společné přípravné zkoušky.
Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra položil otázku, zda ona prostupnost mezi právnickými profesemi má být výjimkou či systémem. Další otázkou podle Vávry je, kdo by měl případně do justice „z vnějšku“ vstupovat. Podle něj je to zásadní otázka, neboť dnes v justici již je problém přílišná specializace a s tím související komplikace přesunu soudce mezi jednotlivými úseky soudů. V případě zmiňované společné zkoušky je pak podle něj otázka, kým by měla být garantována, neboť bylo-li by to ze strany státu, ministerstva spravedlnosti, byl by to pro justici velký problém. Ohledně čekatelské praxe vidí problém i v tom, že justice je průřezová a pak by logicky narážela na kapacitu soudů a soudců takovou praxi provádět, navíc by to stálo nemalé finanční prostředky.
Způsob výběru soudců ÚS je zahalen
Čestný prezident Soudcovské unie a ústavní soudce Tomáš Lichovník upozornil, že v propustnosti je nejdál Ústavní soud, i když způsob výběru ústavních soudců „je zahalen i pro mne“. I on zmínil rozbití praxe výchovy soudců, kdy se posunutím věku jmenování na 30 let rozbila dosavadní obvyklá cesta rekrutování nových soudců.
Navíc je podle něj dnes komplikací i rozptyl a nesystémovost jednotlivých jmenovacích etap nových soudců a tím zvyšující se nejistota těch, kteří se na výkon funkce soudce připravují. Sám vidí problém ve vzájemné uznatelnosti zkoušek v rámci právnických profesí a vyslovil se pro stanovení jednotného základu, ale následné další specializační zkoušky.
Do debaty zasáhli i advokáti, nejhlasitěji pak Václav Vlk z Unie obhájců, který se pozastavil nad tím, jak negativní je někdy vztah i jednotlivých profesních komor a profesních sdružení vůči sobě. Kritizoval jak Soudcovskou unii, tak Unii státních zástupců za antagonistický vztah vůči Unii obhájců.
Vytkl oběma uniím, že na rozdíl od Unie obhájců nejsou schopni ve veřejném prostoru, a především vůči zákonodárcům a obecně politikům, prosazovat zájmy svých stavů. V rámci tohoto tématu zazněla i ostrá slova od předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry, který se Václava Vlka nepřímo zastal, když kritizoval praxi orgánů činných v trestním řízení, kdy z jejich strany unikají řízeně informace z trestního řízení s cílem získat si novináře a veřejnost na svoji stranu, poškodit stranu obhajoby a vytvořit obraz „sprostého podezřelého“. Podle Vávry se jedná o zásadní prolomení principů elementární slušnosti. V podobném smyslu už se dříve vyjadřoval.
Veřejnost poskytuje soudcům nemalé výhody
Do debaty zasáhl několikrát v jejím průběhu i další z čestných prezidentů Soudcovské unie, Jan Vyklický, který apeloval opakovaně na to, aby se nevytrácel smysl a poslání právnického stavu, a především toho soudcovského, pro veřejnost.
Podle něj poskytuje veřejnost soudcům nemalé výhody, za které očekává od soudců jistoty ochrany práv. „Musíme umět přesvědčit veřejnost, že jsme pro ně důležití, důležitější než politici, kteří pak s námi budou mluvit a naslouchat nám“, apeloval opakovaně Vyklický na přítomné. Zdůraznil, že právě z hlediska účelnosti je třeba přistupovat i k řešení otázky prostupnosti právnického stavu. Prostupnost má podle jeho názoru smysl pouze tehdy, pokud je nástrojem, který přinese výsledky ve zlepšeném fungování právnických profesí pro účastníky právních vztahů.
(pd)
