Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) navrhl již před měsícem prezidentovi Miloši Zemanovi kandidáta na předsedu pražského krajského soudu. Funkce bude uvolněna od února příštího roku, kdy stávající předsedkyni Ivaně Švehlové skončí mandát. Jako nejvhodnějšího nástupce vybrala komise a následně i Pelikán Ljubomíra Drápala. Ten do čela KS v Praze míří z Nejvyššího soudu. Z jakého důvodu se pro tento krok rozhodl řekl v rozhovoru pro Českou justici.
Soudci především z okresních soudů dlouhodobě spíše odmítají kandidovat na předsedy soudů. Mnozí předsedové označují tuto funkci doslova za řeholi. Souhlasíte s tím?
Za řeholi pokládám již samotný výkon soudcovské funkce. Jde o „práci“, při níž se používá ne příliš dokonalý právní řád, který se navíc překotně a často nepromyšleně mění, a to s účastníky (stranami), kterým mnohdy nezáleží na tom, aby rozhodnutí bylo v souladu se zákonem a spravedlivé, ale především usilují o to, aby svoji při vyhráli, často za „každou cenu“ při použití „nevybíravých prostředků“. Soudci jsou vystaveni někdy vskutku nevybíravým (slovním) útokům a často poukazují na to, že proti tomu nemají účinnou obranu, a většinou se nedočkají ani společenského uznání za svou časově velmi náročnou a nepopulární „práci“. Předsedové soudů jsou navíc někdy „nepopulární“ i mezi soudci a zaměstnanci svých soudů, zejména prosazují-li při správě soudů „nepopulární opatření“, a po uplynutí funkčního období (při nemožnosti opakování funkce) je pro ně často dosti obtížné „vrátit se“ po delší době zpět k rozhodovací činnosti.
Vy na předsedu Krajského soudu v Praze míříte přímo z Nejvyššího soudu a i přes vyjmenovaná negativa, která výkon funkce přináší, jste se o ni nakonec ucházel. Z jakého důvodu?
Působím 25 let na dovolacím soudu při rozhodování agendy civilní pravomoci soudů, po celou tuto dobu se podílím nejen na rozhodování jednotlivých věcí, ale také na tvorbě civilněprávní judikatury, získal jsem množství zkušeností, které bych chtěl závěrem mé „profesní kariéry“ uplatnit ve funkci předsedy krajského soudu, a moje místo na Nejvyšším soudě by měl zaujmout „mladší“ kolega. Mé rozhodnutí současně ovlivnilo také to, že ze strany vedení Nejvyššího soudu necítím potřebnou podporu judikatorní činnosti v občanskoprávním a obchodním kolegiu.
Myslíte si, že jste připraven na řešení každodenních problémů, se kterými se musí potýkat předseda soudu? Ptám se proto, že tohle zajímá v kuloárech zástupce pražské justice nejvíc. Vaše odborné zkušenosti všichni vyzdvihují, ale zajímají je i ty manažerské. Připravujete se již nějak na „skok“, který vás čeká?
Jsem přesvědčen, že předsedy krajských soudů by neměli být jen „kariérní justiční funkcionáři“ (těmi myslím soudce, kteří se již po několika málo letech od jmenování do funkce stali místopředsedy a předsedy okresních soudů nebo místopředsedy krajského soudu a kteří tedy po většinu své profesní kariéry vykonávali řídící činnosti), ale především soudci, kteří jako předsedové senátů krajských soudů nebo soudci vyšších soudů vykonávali po delší dobu rozhodovací činnost a získali si (rovněž v právní veřejnosti) dobrou „odbornou pověst“, kteří požívají mezi svými kolegy „odborný respekt“ a kteří nashromáždili potřebné zkušenosti nejen k řešení „každodenních problémů“, ale zejména pro zajištění řádného výkonu soudnictví při rozhodovací činnosti soudců.
Základ činnosti předsedy krajského soudů spočívá podle mého názoru v organizaci výkonu soudnictví na krajském soudě a na okresních soudech v jeho působnosti a ve vytváření podmínek pro zajištění jednotné rozhodovací činnosti, v personální práci a v péči o zvyšování odborné úrovně soudců a dalších osob, které se podílejí na rozhodovací činnosti soudů. Řešení „každodenních problémů“ a další manažerské činnosti jsou samozřejmě nedílnou součástí úkolů předsedy krajského soudu; provoz soudů a některé další činnosti v tomto směru ovšem zajišťuje ředitel správy soudu a zaměstnanci působící ve správě soudu a nemyslím, že by předseda soudu měl nahrazovat jejich práci vlastní činností a řešit „každodenní problémy“ na úkor svých dalších úkolů. Správa Krajského soudu v Praze, který vykonává svoji působnost ve Středočeském kraji (na území hl.m. Prahy působí Městský soud v Praze), je, myslím, připravena svoje úkony zdárně splnit; já jsem zase připraven ji „úkolovat“ a plnění úkolů kontrolovat.
Jaké jsou podle vás problémy KS v Praze, na které byste se chtěl zaměřit?
Na Krajském soudu v Praze nejsou v současné době takové problémy, které by bylo nutné řešit ihned (bezodkladně) a radikálním způsobem. Bez problémů ovšem není; jsou zejména v oblasti personálního obsazení soudci, v zajištění prostorů (místa) pro soudce a další zaměstnance soudů a k projednávání věcí (jednacích síní), v odměňování zaměstnanců soudu a další. Řešení těchto problémů ovšem vyžaduje delší čas a někdy může být ze strany krajského soudu jen „iniciováno“.
Jak jste již naznačil, KS v Praze se dlouhodobě potýká s problémy v otázce správy soudu. Byly zde opravdu vážné starosti s místem. Když to trochu zlehčím, soudce nezajímá pouze právo, ale také kde bude sedět a aby se dobře najedl. Můžete prozradit, zda již máte v této oblasti nějaké plány?
Problémy „s místem“ u Krajského soudu v Praze se vyskytují dlouhodobě a jejich řešení závisí také (a především) na finančních prostředcích, které se krajskému soudu podaří k tomuto účelu získat. Dosavadní vedení krajského soudu v tomto směru podniklo určité kroky; na jeho výsledky chci navázat (zejména zdárně dokončit již započatou „půdní vestavbu“ a přemístění jiného soudu, který dosud působí v areálu Justičního paláce na Smíchově), a uskutečnit (v závislosti na objemu získaných finančních prostředků) další kroky v úpravách budov areálu justičního paláce, které by zajistily důstojné podmínky pro výkon soudnictví jak pro soudce a zaměstnance soudů, tak i z hlediska veřejnosti.
Máte v plánu spíše jak ve správě, tak ideologicky navázat na končící předsedkyni Ivanu Švehlovou nebo chystáte nějaké výraznější změny?
Ideologické záměry dosavadní předsedkyně krajského soudu JUDr. Ivany Švehlové mi nejsou známy. Řečeno obecně: státní správa soudů nepředstavuje činnosti, které by spočívaly na překotných změnách a diskontinuitních opatřeních. O mých úkolech při výkonu funkce předsedy krajského soudu mám samozřejmě určité představy, před provedením konkrétních opatření je budu konzultovat se soudci (představiteli soudců v Soudcovských radách) a zaměstnanci (odborovými organizacemi) a není zatím důvod je zveřejňovat.
Co říkáte myšlence, kterou prosazuje ministr spravedlnosti Robert Pelikán, že by v Praze vznikl justiční palác v budově bývalých kasáren v Karlíně. Jste pro budování těchto velkých komplexů?
Budování justičních paláců podporuji. Z hlediska výkonu soudnictví je jistě lepší, jsou-li soudy soustředěny na (pokud možno) jednom místě, a to z pohledu zajištění jejich provozu a ekonomiky nebo přístupu veřejnosti k soudům.
Budete v nové funkci i nadále vykonávat profesi soudce?
Samozřejmě, budu i jako předseda soudu vykonávat rozhodovací činnost soudce odvolacího soudu.
V poslední době se hodně hovoří o tzv. překreslování soudní mapy ČR. Byl byste pro to, aby se krajské soudy staly i soudy prvního stupně?
Nemyslím, že by výraznější „překreslení soudní mapy“ mohlo přispět ke zlepšení výkonu soudnictví. Velikost dosavadních obvodů okresních soudů považuji za „maximální“ a mělo by se spíše uvažovat o jejich zmenšení; měl by být zajištěn snadný a rychlý přístup k soudu pro „každého“, zejména v agendách tzv. nesporného řízení a v trestních věcech (s výjimkou závažných trestních činů).
Soudy prvního stupně jsou v současné době okresní i krajské soudy. Nejde o to, aby se krajské soudy staly soudy prvního stupně, ale o rozdělení jednotlivých „agend“ mezi krajské a okresní soudy. V nedávné době došlo k přesunutí některých agend z krajských na okresní soudy a nebylo by od věci, kdyby otázka účelného uspořádání soudů prvních stupňů byla znovu otevřena.
Odvolacími soudy jsou také vrchní soudy, které jsou v Praze (pro české kraje) a v Olomouci (pro moravské kraje), a je poukazováno na to, že nejsou vždy snadno pro strany dostupné. Možná by se mohlo uvažovat o zvětšení jejich počtu.
Ministr spravedlnosti Pelikán navrhuje v novele občanského soudního řádu, aby se věci nově přidělovaly pomocí tzv. elektronického generátoru. V meziresortním připomínkovém řízení tomu odporovaly například nejvyšší soudy a legislativní rada vlády k návrhu měla rovněž výhrady. Souhlasil byste s touto změnou?
Přidělování věcí prostřednictvím rozvrhu práce je možné vybudovat na principu specializace. Jde (ve své podstatě) o aplikaci pravidel „účelné dělby práce“, při níž nemohou být všem soudcům přidělovány věci všech druhů, určených předmětem řízení, ale jen některé z nich, což umožňuje, aby se soudce „specializoval“ na věci určitého druhu, které je povolán rozhodovat, a aby mohl proto – vzhledem k tomu, že není dobře možné, aby byl „specialistou ve všem“ – rozhodovat „se znalostí problematiky věci“ a rychleji; problémem v tomto systému je zejména zajištění rovnoměrnosti pracovního zatížení jednotlivých soudů. Přidělování věcí tzv. kolečkem (prováděným případně prostřednictvím elektronického generátoru) akcentuje rovnoměrné zatížení soudců, avšak na úkor možné specializace, což se nutně projevuje v nižší odborné úrovni soudních rozhodnutí a délkou soudního řízení, zejména v některých (málo početných) soudních agendách.
Zavedení elektronického generátoru je někdy zdůvodňováno „bojem proti korupci“, neboť spočívá na „pravidlu náhody“ a brání tak přidělování věci „předem známému soudci“. Přidělování věcí tímto způsobem ovšem není vždy dobře kontrolovatelné a zaslechl jsem i názor, že ten, kdo (jako strana soudního řízení nebo její zástupce) usiluje „za každou cenu“ o vítězství ve věci, neponechá „nikdy nic náhodě …“. Zavedení konkrétního modelu přidělování věcí u soudů všech stupňů je samozřejmě záležitostí legislativy a nebylo by od věci, kdyby byly zohledněny připomínky legislativní rady vlády.
Eva Paseková
