Podle státního zástupce Marka Bodláka neplatí zásada „in dubio pro reo“ (při pochybnostech ve prospěch obžalovaného – pozn. red.) v přípravném řízením. I tento argument je jedním z důvodů, proč Vrchní státní zastupitelství podalo v kauze exministryně obrany Vlasty Parkanové a nákupu letounů CASA stížnost k Městskému soudu proti rozhodnutí soudkyně Markéty Binderové, která mu případ vrátila k došetření. Česká justice se obrátila na experty v oblasti trestního práva, zda je podle nich tvrzení státního zástupce Bodláka v souladu s trestním řádem.
Kauza letadel CASA se vrací k došetření mimo jiné kvůli tvrzení obžaloby, že tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová se chtěla nákupem letounů pro českou armádu zalíbit premiérovi Mirku Topolánkovi. Podle soudkyně Markéty Binderové jsou to „ryzí domněnky orgánů činných v trestním řízení“.
Rozhodnutí soudkyně kritizovalo VSZ v Praze a podalo stížnost. „Důvody pro vrácení věci v něm uvedené nelze akceptovat,“ uvedl žalobce Marek Bodlák, který byl pod obžalobou podepsán. „Pokud pak jde o aplikaci zásady in dubio pro reo, touto zásadou se při svém rozhodování řídí toliko soud nikoli orgány přípravného řízení. Tento argument soudu lze s odkazem na trestní řád označit za zcela nepřípadný,“ dodal.
Zásada trestního řízení „in dubio pro reo“ znamená, že nedokázaná vina má týž význam jako dokázaná nevina. V pochybnostech, které se nepodaří vyloučit v průběhu trestního řízení provedením a zkoumáním dalších zákonně získaných důkazů, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného, resp. obviněného. Takové rozhodnutí o nevině obviněného ale nemusí vyřknout až soud, ale může to učinit i státní zástupce v přípravném řízení.
Druhým významem pravidla in dubio pro reo je pak zásada, že obviněný není povinen svoji nevinu dokazovat, má však právo se hájit (viz. např. § 33 odst. 1 trestního řádu).
Mohlo by vás zajímat
Třetím základním významem zásady in dubio pro reo je povinnost orgánů činných v trestním řízení ukládat během trestního řízení obviněnému pouze omezení nezbytná k dosažení účelu trestního řízení.
Obžaloba je vážná věc, nikoliv prázdné gesto
Podle advokáta Zdeňka Koudelky trestní řád sice rozlišuje důvody, pro které může zprostit obžalovaného soud a pro které může státní zástupce zastavit trestní stíhání obviněného. Ovšem vždy musí být zákon vykládán rozumně. „Je zcela nerozumné, aby státní zástupce
obžaloval někoho, o kom ví, že nebude odsouzen. Pak totiž narůstá budoucí výše
náhrady škody, kterou za takové trestní stíhání stát zaplatí. Státní zástupce, který podá obžalobu vůči někomu, o kom ví, že bude soudem zproštěn, jedná nerozumně a nehospodárně. Obžaloba je příliš vážná věc, než aby byla podávána jen jako prázdné gesto, snad určené pro média. Je to i výzva pro Parlament, aby v trestním řádu tuto věc ve prospěch rozumného a hospodárného jednání státu jednoznačně upravil,“ reagoval obhájce Koudelka.
Podle Hany Rusé z AK Boucký & Rusá by se mohlo by se zdát, že zásada in dubio pro reo je protipólem zásady vyhledávací ukotvené v ust. § 2 odst. 5 či zásady oficiality dle § 4 odst. 2 trestního řádu, nicméně podle jejího právního názoru je tomu právě naopak. „Orgány trestního řízení jsou povinny zjišťovat závažné skutečnosti, ať svědčí v neprospěch či ve prospěch obviněného (resp. obžalovaného), a to z úřední povinnosti. Shromážděné důkazy musí dostačovat k rozhodnutí o vině. Pokud nedostačují a není možné opatřit další důkazy, které by pochybnosti rozptýlili, resp. vyvrátily, je nutno obžalovaného zprostit viny, v přípravném řízení je pak nutno trestní stíhání zastavit dle ust. § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu či učinit jiné rozhodnutí (např. postoupení jinému orgánu pro podezření z přestupku dle § 171 trestního řádu),“ uvedla advokátka.
Na základě těchto argumentů se Hana Rusá domnívá, že zásada in dubio pro reo by měla být aplikována po celou dobu trestního řízení a nikoli že by se měla omezovat pouze na fázi hlavního líčení. „Vyplývá z ní totiž požadavek, aby všechny orgány činné v trestním řízení bez ohledu na své subjektivní přesvědčení o vině podezřelého, obviněného či obžalovaného, postupovaly vůči němu nestranně a předem s ním nejednali jako s provinilcem. Naopak, orgány činné v trestním řízení jsou povinny obviněného a obžalovaného vždy poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění (viz. §33 odst. 3 trestního řádu), přihlížet ke všem okolnostem, které svědčí ve prospěch obviněného, a samy o zjištění takových skutečností pečovat (§2 odst. 5 trestního řádu),“ dodává Rusá.
Podstatné jsou důvody postavení před soud
Podle Jany Navrátilové z katedry trestního práva pražské Právnické fakulty Univerzity Karlovy má státní zástupce Bodlák pravdu. „Uvedená zásada skutečně platí pouze pro soud, nikoli pro státního zástupce, a v této fázi řízení tím soud vůbec neměl argumentovat. Při vrácení věci k došetření po podání obžaloby je podstatné to, zda zde vůbec jsou nějaké důvody pro postavení obviněných před soud a projednání případu – slovy zákona „jsou-li objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení rozhodnout – avšak posuzovat již v této fázi vinu obviněných nelze,“ míní právnička.
Obžalobě Vlasty Parkanové, která má 210 stran, Binderová celkově vytkla dva zásadní nedostatky. Vyšetřovatelé podle ní nedokázali přesvědčivě objasnit motivaci Parkanové ani druhého obžalovaného Jiřího Staňka k trestnému činu. Soudkyně nesouhlasí ani se způsobem stanovení údajné škody, kterou kriminalisté vyčíslili na 819 milionů korun.
„Obviněné Parkanové je kladeno za vinu, že se svého jednání dopustila v úmyslu zlepšit svoje postavení ve funkci ministryně obrany Vlády České republiky, především ve vztahu k předsedovi Vlády České republiky, Ing. Mirkovi Topolánkovi, který ji zamýšlel z funkce ministryně obrany odvolat. (…) Takováto tvrzení nelze označit než za ryzí domněnky orgánů činných v přípravném řízení, kdy tyto domněnky se nejenže neopírají o žádné objektivní důkazy (…), ale dokonce jsou se shromážděnými důkazy v rozporu,“ uvedla.
O nákupu letounů CASA za více než 3,5 miliardy korun rozhodla Topolánkova vláda v roce 2009. Nákup byl od počátku mnohými odborníky i médii kritizován jako předražený. Za porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužívání pravomoci hrozí Parkanové se Staňkem až desetileté vězení.
Eva Paseková
