Zatímco Poslanecká sněmovna projednává jednu novelu insolvenčního zákona, do připomínkového řízení již míří další. Ta počítá například s prodloužením lhůty pro splatnost závazků na sedm let, či s povinným dohledem insolvenčního správce nad plněním dlužníkových závazků. Ministerstvo spravedlnosti vyhotovilo novelu mimo plán legislativních prací vlády. Účinnost změn se navrhuje na 1. leden 2018.
Jak vyplývá z předkládací zprávy, cílem návrhu je legislativní řešení nadměrného zadlužení některých osob ústící do tzv. dluhové pasti, a to zpřístupněním institutu oddlužení pro širší okruh dlužníků, a ve vazbě na tento primární cíl rovněž provedení dílčích změn v právní úpravě institutu oddlužení a odstranění některých nedostatků úpravy, na něž ukázala aplikační praxe. „Návrh je předkládán v souvislosti s řešením excesivního zadlužení fyzických osob. Zadluženost fyzických osob se přitom, zejména vzhledem ke snadné dostupnosti spotřebitelských úvěrů, v průběhu posledních let setrvale zvyšuje. V návaznosti na to se prohlubuje význam negativních důsledků situace označované jako vícečetné exekuce.“
Dluhová past
Podle MS setrvale narůstá faktická neúspěšnost vymáhání splnění povinností dlužníků v exekučním řízení, především z toho důvodu, že stále větší množství exekucí je vedeno proti nemajetným dlužníkům, kteří nemají dostatečné prostředky na to, aby byli schopni uhradit své existující a vykonatelné závazky a především také neustále narůstající příslušenství. Možnost získat dostatečné příjmy, z nichž by splatili své dluhy včetně narůstajícího příslušenství, je v některých případech dokonce fakticky vyloučena s ohledem na výši těchto pohledávek a dynamiku jejich nárůstu. „Řada dlužníků se ocitla v tzv. dluhové pasti charakterizované jako stav, v němž se jejich pohledávky staly fakticky nesplatitelnými, neboť jejich celková výše (včetně příslušenství) roste rychleji, než jak ji dlužníci jsou (nebo by byli) schopni uspokojovat ze svého majetku a svých příjmů.“
Zpráva v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že insolvenční zákon v úpravě oddlužení předkládá možnost řešení zadlužení osob, které jsou schopné z výtěžku zpeněžení svého majetku nebo ze svých příjmů postihovaných po dobu pěti let splatit alespoň 30 % pohledávek svých věřitelů. Skupinu zcela nemajetných osob bez dostatečného příjmu zákonodárce dosud pomíjí a odkazuje je na likvidační způsob řešení úpadku konkursem – který ovšem řešení situace dlužníků fakticky vůbec nepřináší. „Neustálým postihováním jakéhokoliv majetku a příjmů dlužníka (ve shodě se zákonnými omezeními) bez perspektivy dosažitelného splacení dluhů a ukončení exekučních řízení je dlužník uvržen do stavu, v němž pro nedostatek finančních prostředků jemu i jeho rodině hrozí existenční problémy a který je ve svém důsledku v rozporu s ideou práva žít tak, aby nebyla ohrožena dlužníkova lidská důstojnost.“
Dohled správce
Návrh předkládá sanační řešení úpadku pro všechny dlužníky, kteří jsou schopni ze svých příjmů pravidelně uhrazovat alespoň náklady insolvenčního řízení a kteří jsou zároveň ochotni usilovat o co nejvyšší uspokojení pohledávek svých věřitelů pod dohledem insolvenčního soudu a insolvenčního správce. V případě, že dlužník aktivně prokáže svůj trvalý úmysl uspokojit pohledávky věřitelů v co nejvyšším rozsahu a splní všechny povinnosti podle insolvenčního zákona, lze mu přiznat osvobození od placení neuhrazených dluhů i v případě, že v průběhu insolvenčního řízení nedosáhne míry kvalifikovaného uspokojení pohledávek věřitelů.
„V souvislosti s požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po dlužníku spravedlivě požadovat, se zdůrazňuje význam dohlédací činnosti insolvenčního správce nad dlužníkem a rovněž se rozšiřuje diskreční pravomoc insolvenčního soudu posuzovat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení relevantní skutečnosti svědčící o legitimitě dlužníkova návrhu a rovněž o důvodně očekáváném přístupu dlužníka k plnění jeho povinnosti v oddlužení,“ uzavírá předkládací zpráva.
V návrhu zákona MS identifikovalo následující základní prvky, jež mají zpřístupnit institut oddlužení, případně ve vazbě na tuto změnu a zkušenosti aplikační praxe optimalizovat právní úpravu oddlužení:
- Odstranění hranice splacení 30 % pohledávek věřitelů během pěti let jako faktické překážky pro vstup do oddlužení. Faktická racionalizace podmínek, za nichž dochází k poskytování zejména spotřebitelských úvěrů
- Úpravy povinností dlužníka v oddlužení s akcentem na legitimitu přístupnosti splnění oddlužení a osvobození od placení zbývající části dluhů.
- Vytvoření podmínek pro vyšší uspokojení věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře a posílení výchovného efektu oddlužení.
- Optimalizace právní úpravy oddlužení ve vztahu k majetkovým poměrům manželů a pro případ koordinovaného oddlužování manželů.
- Rozšíření diskreční pravomoci insolvenčního soudu při posuzování návrhu na povolení oddlužení.
- Úprava některých dílčích procesních institutů.
Dušan Šrámek
