Hanebnost roku, tak hodnotí text rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) někteří právní profesionálové. Někdejší soudce András Baka si u tohoto soudu stěžoval na hlasování maďarského parlamentu, v jehož důsledku přišel o funkci předsedy nejvyššího soudu Maďarska, a tudíž o peníze a prospěch z funkce. Soud Bakovi za porušení jeho práva na spravedlivý proces a svobodu projevu přiřkl satisfakci celkem 100 000 euro.
Rozhodnutí, které bylo zveřejněno v závěru léta, je sestaveno z rozsáhlých politických textů, detailních rozborů projevů a proklamací, z řad odkazů k předešlé judikatuře Soudu, z judikatury Srí Lanky, Konga i Ekvádoru, stanoviska OSN, Evropské unie a jejího komisariátu, asociace advokátů, juristů, Benátské komise, Rady Evropy, Evropského soudního dvora.
Jednoduše řečeno, k případu Baka se vyjádřil celý svět, avšak najít v rozsudku právní větu je jako hledat jehlu v kupce sena. O co méně je totiž v rozsudku jehel, o to více obsahuje sena.
A ještě něco tento příběh připomíná: přísloví, že čert do prázdného pytle nic nepřidá a nebo Víc zmůže s hrstí moci, nežli s plným pytlem práva, což je německé pořekadlo. Jak jinak vysvětlit rozhodnutí dvanácti soudců Evropského soudu pro lidská práva ve prospěch bývalého dlouholetého kolegy, jehož právo na vysokou soudní funkci a z ní plynoucí vliv, peníze a bohaté benefity včetně rezidence a ochranky bylo porušeno, proti hlasování zvolených poslanců parlamentu.
Mohlo by vás zajímat
Několik faktů a zvolení Andráse Baky
András Baka se narodil v roce 1952 a v letech 1991 – 2008, tedy celkem sedmnáct let, byl soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Po návratu do Maďarska byl v roce 2009 zvolen z rozhodnutí parlamentu Maďarska předsedou Nejvyššího soudu Maďarska se šestiletým funkčním obdobím do 22. června 2015. Byl rovněž předsedou národní justiční rady a byl zvolen předsedou sítě nejvyšších soudů Evropské unie.
V dubnu 2010 získala v parlamentních volbách dvou třetinovou většinu aliance Fidesz a křesťanských demokratů, která spustila program ústavních a legislativních reforem. Z pozice předsedy nejvyššího soudu a národní justiční rady vyjádřil András Baka svůj názor na různé aspekty reforem jako věk odchodu soudců do důchodu, na novelu trestního řádu a nový zákon o řízení soudů – soudech a soudcích. Vyjádřil se také k návrhu zákona, který anuloval všechna soudní rozhodnutí v souvislosti s nepokoji v Maďarsku v roce 2006. Baka v tisku označil tento zákon za obavy vyvolávající, protože porušuje právo soudce posoudit svobodně důkazy. „To je vážný ústavní problém,“ uvedl.
Vzpoura násilně penzionovaných soudců
Události nabraly spád o rok později v březnu a v dubnu 2011. Během několika dní, kdy o nových zákonech hlasoval parlament, svolávali různí justiční funkcionáři tiskové konference, András Baka přednesl řeč v parlamentu a spolu s dalšími soudci zaslali všem aktérům nové legislativy dopis protestující proti snížení věku odchodu soudců do důchodu ze sedmdesáti let na šedesát dva roky s tím, že to ukončí kariéru desetiny soudců v Maďarsku a ohrozí justici minimálně prodloužením délky řízení, popisuje rozsudek ESLP dění v Maďarsku.
V den, kdy o tom měl parlament hlasovat, zaslal Baka dopis předsedovi vlády, kde uvedl, že návrh je nespravedlivý, porušuje základní principy nezávislosti a neodvolatelnosti soudce a je diskriminační, protože postihuje pouze jednu profesi. V následném komuniké určeném maďarské veřejnosti a veřejnosti v Evropské unii popisoval hrůzné následky hlasování maďarského parlamentu: rozhodnutí penzionovat soudce prodlouží řízení o několik let a dotkne se desítek tisíc lidí. Násilné penzionování vysoce kvalifikovaných a zkušených soudců otřese justičním systémem, varoval Baka.
Podobná situace nastala u schvalování nového trestního řádu a u návrhu nahradit národní justiční radu národním úřadem pro justici. „Tato neomezená, neprůhledná moc bez kontroly nemá v současné Evropě obdoby,“ uvedl Baka k poslednímu návrhu.
Parlament nedodržel slib udržet Baku ve funkci
V rámci ústavních změn v justici maďarští politici rozhodli, že nejvyšším orgánem justice bude nadále nikoli Nejvyšší soud, nýbrž Kúria, což je historický název pro nejvyšší soud Maďarska. Oproti příslibům, že Baka zůstane po změně názvu předsedou, nastala zcela jiná realita, když k návrhu nebyly parlamentem odhlasovány dodatky, které by udržely Baku a jeho místopředsedy ve funkcích, uvádí se doslova v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
András Baka skončil ve funkci předsedy nejvyššího soudu 1. ledna 2012, tedy tři roky před vypršením mandátu předsedy nejvyššího soudu. Do nové volby předsedy Kúrie nebyl nominován. V Nejvyšším soudu přejmenovaném na Kúrii však András Baka zůstal, a to ve funkci předsedy občansko-právní sekce soudu.
András Baka u Evropského soudu pro lidská práva podal v roce 2012 stížnost na Maďarsko pro porušení základních práv a svobod kvůli odepření přístupu k soudu zkrácením jeho mandátu předsedy Nejvyššího soudu, tedy pro porušení Článku 6 – práva na spravedlivý proces. Rovněž si stěžoval, že mu byl zkrácen mandát v důsledku jeho názorů a stanovisek, které veřejně vyjadřoval k legislativní reformě justice z pozice předsedy Nejvyššího soudu, a proto byl podle něho porušen Článek 10 Úmluvy – právo na svobodu projevu.
Přišel o rezidenci, výsluhy, osobní ochranku
Oč vše soudce přišel? „Předně stěžovatel ztratil náhrady a další benefity jako sociální pojištění, prezidentskou rezidenci nebo osobní ochranu, na které měl nárok během funkčního období. Za druhé přišel o výsluhy, které byly novým zákonem o soudech a soudcích schváleny pro každého soudce, který v době účinnosti zákona dosáhl důchodového věku, což nebyl případ pana Andráse Baky. Nemohl tedy požádat o post-funkční benefity,“ uvádí se v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Rozsudek poté předkládá přehled maďarské legislativy počínaje ústavou z roku 1949 přes zákon o soudech a soudcích včetně předmětných návrhů a jejich dodatků, jak byly hlasovány v maďarském parlamentu.
Připojeno je i stanovisko Benátské komise k legislativní reformě v Maďarsku, která upozorňuje na fakt, že neexistence přechodného období bude mít dopad na soudce a především na funkce předsedy a místopředsedů. Zmíněno je i tři sta soudců, kteří budou v důsledku reformy penzionováni. Ze stanoviska vyplývá, že předseda Národního rady pro justici vyzval soudce, aby podávali pracovně-právní žaloby k soudům a tím zvrátili propuštění ze služby. K záležitosti se vyjádřilo i Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Ve svém závěru z roku 2013 konstatuje, že neotevře znovu monitorovací proces Maďarska a vyzývá Maďarsko k pokračování spolupráce s Benátskou komisí.
Maďarsko porušilo legitimní očekávání soudců být ve funkci
Dopis maďarským úřadům obsahující obavy z penzionování soudců a ukončení mandátu funkcionářů nejvyššího soudu zaslala komisařka Evropské komise Viviane Redingová. Řízení kvůli snížení věku odchodu do důchodu u soudců, prokurátorů a notářů proti Maďarsku spustil Evropský soudní dvůr.
Podle Evropského soudního dvora snížením věku dotčených ze sedmdesáti let bez přechodného ustanovení narušilo legitimní očekávání soudců, prokurátorů a notářů, kteří počítali se setrváním ve funkci.
Rezoluci plnou obav o vývoj v Maďarsku v souvislosti s reformou justice vydal rovněž Evropský parlament. OSN – funkční období má být dáno zákonem a zkráceno má být pouze, pokud se soudce dopustí kárného provinění nebo trestného činu nebo je ze zdravotních nebo jiných důvodů nezpůsobilý k výkonu funkce.
Evropský soud pro lidská práva k případu shromáždil dokonce případy řešené Organizací spojených národů. Jako analogii uvedl případy Pastukhov v. Bělorusko a Mundyo Busyo v. Demokratická republika Kongo a Bandaranayake v. Srí Lanka. Součástí rozsudku je i stanovisko Mezinárodní asociace advokátů. Politické proklamace všeho druhu včetně rozebírání situace v Ekvádoru, zabírají více než třetinu textu rozsudku.
Právo: Změna ústavního zákona znemožnila přezkum
Lze v textu rozhodnutí nalézt kromě politiky a politického rozhodování vůbec nějaké právo? Například obsahem Bakovy stížnosti je smělá právní konstrukce. Schválení ústavního zákona parlamentem znemožnilo přezkum zkrácení jeho mandátu: „Stěžovatel si stěžuje, že mu byl odepřen přístup k soudu, aby mohl hájit svá práva ve vztahu k předčasnému propuštění z funkce předsedy Nejvyššího soudu. Podle jeho názoru bylo ukončení jeho funkce výsledkem změny legislativy na úrovni ústavy, což mu znemožnilo přezkoumání tohoto rozhodnutí Ústavním soudem,“ uvádí v rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.
Podle rozsudku se stěžovatel Baka opírá o Článek 6 §1 Úmluvy, podle kterého má každý právo na spravedlivé slyšení před soudem. Toto právo se jako občanské právo vztahuje i na soudce, uvedl s odkazem k případu Vilho Eskelinen a spol. v. Finsko pan Baka.
V případu Vilho Eskelinen ovšem na Finsko podalo stížnost osm policejních úředníků proto, že jim bylo upřeno slyšení ohledně jejich platu a rovněž pro délku řízení ve Finsku. ESLP v případu Eskelinen co se týče délky procesu potvrdil porušení práva na spravedlivý proces, zatímco v ostatních bodech nikoli.
Naopak maďarská vláda argumentovala případem Pellegrin v. Francie, podle něhož státní úředník jako představitel veřejné moci odpovídá za ochranu veřejného zájmu státu, a proto nespadá pod Článek 6, odst. 1. „Žádné individuální právo soudce na nezávislost nemůže být z Článku 6 odvozeno,“ uvedla ve stanovisku maďarská vláda.
A proto byla práva soudce Baky porušena…
Jak a na základě čeho rozhodoval Evropský soud pro lidská práva? Z čeho vycházel? Ze všeho možného, lze k tomu pouze říci a pokusit se sestavit hitparádu různých výroků:
Soud upozornil, že nesmí na základě článku 6 §1 vytvářet žádná občanská práva a povinnosti, které nemají základ v právu dotčené země.
Co se týče případu Pellegrin, Soud upozornil, že spory o zaměstnání v justici se případu Pellegrin netýkají, protože justice není obyčejná součást státní služby.
Co se týče případu Eskelinen, ochrana státního úředníka může být vyloučena za určitých okolností: Předně musí být vyloučena pouze zákonem ve vztahu ke konkrétní kategorii státních zaměstnanců. A za další tak musí být učiněno oprávněně, na objektivním základě a ve státním zájmu. To v principu znamená, že neexistuje žádné oprávnění pro vyloučení z ochrany Článku 6, co se týče platů, příspěvků a podpor a podobně.
Soud dále poznamenal, že rozhodnutí v případu Eskelinen bylo už aplikováno na všechny typy sporů týkajících se státních úředníků a soudců včetně sporů týkajících se výběru, náboru a jmenování, kariéry a podpory, převedení, omezení doby funkce i disciplinárního propuštění. Soud proto na rozdíl od maďarské vlády je přesvědčen, že kriteria stanovená případem Eskelinen se případu Baka týkají.
Ve vztahu k článku 6 §1 Soud konstatoval, že právo na přístup k soudu je právem na přístup k institucionálnímu řízení před soudem v občanských věcech, které obsahuje záruky, jak co se týče organizace soudu a sestavení soudu, tak i řízení procesních věcí. Tento celek tvoří právo na spravedlivý proces chráněný Článkem 6 § 1.
Soud rovněž upozornil, že je nutné zabývat se otázkou, zda právo, které stěžující si soudce Baka uplatňuje, je právem občanským.
Dále Soud došel k závěru, že maďarský národní zákon neupírá soudcům přístup k soudu.
V tomto konkrétním případě nebylo předčasné omezení délky mandátu stěžovatele jako předsedy Nejvyššího soudu přezkoumáno, nebylo ani otevřeno k přezkumu standardním soudem nebo jiným tělesem kontrolujícím soudní moc. Nedostatek soudního přezkumu byl výsledkem legislativy, jejíž kompatibilita s požadavky vlády práva je zpochybnitelná. Dotčený stát proto porušil podstatu práva stěžovatele na přístup k soudu, uzavřel Soud konstatování porušení Článku 6 – práva na spravedlivý proces.
Soud: Posloupnost událostí na cosi ukazuje
Už malý senát Evropského soudu pro lidská práva dospěl k závěru, že také stížnost soudce Baky na porušení jeho práva na svobodu projevu je oprávněná. Senát to vyvodil z událostí, jak následovaly po sobě: „Ve svém rozsudku Senát shledal, že fakta případu a posloupnost událostí ukázaly, že časné omezení mandátu stěžovatele jak předsedy Nejvyššího soudu nebyl výsledkem restrukturalizace nejvyššího soudního úřadu, jak uváděla vláda, ale následek názorů a kritiky, kterou veřejně ze své funkce vyjadřoval. Návrhy na omezení jeho mandátu a nová kriteria pro funkci předsedy Kúrie byla navržena parlamentu poté, co stěžovatel veřejně vyjadřoval své názory na řadu legislativních reforem, tyto návrhy byly přijaty v extrémně krátkém čase,“ uvádí se v rozsudku. Tento postup měl podle Soudu mít zastrašující efekt, aby si další soudci netroufli vyjadřovat se kriticky k návrhům zákonů a k reformě.
Poté Soud upozornil, že omezit svobodu slova a projevu lze pouze je-li to „nezbytné v demokratické společnosti“. Zda bylo nezbytné omezit svobodu projevu pana Andráse Baky pak sáhodlouze zkoumal Velký senát Evropského soudu pro lidská práva.
Po slyšení před Velkým senátem Soud vyjádřil uznání faktu, že od veřejných úředníků sloužících v justici může být očekáváno, že ukáží zdrženlivost ve výkonu své svobody projevu ve všech případech, kdy by byla v sázce autorita a nestrannost. Šíření dokonce i správných informací musí být činěno s umírněností, protože soud má mnoho příležitostí zdůraznit speciální roli justice, která se jako garant spravedlnosti, základní hodnoty státu vlády práva, musí těšit veřejné důvěře, pokud má být úspěšná ve vykonávání svých povinností…
Avšak současně otázky týkající se fungování justičního systému spadají pod veřejný zájem, což je debata, která se těší vysoké ochraně Článku 10. Dokonce i když diskutovaný problém má politické dopady, není sám o sobě způsobilý odradit soudce od prohlášení v takové záležitosti. Záležitosti týkající se oddělení mocí mohou obsahovat velmi důležité otázky v demokratické společnosti a veřejnost má legitimní zájem být o nich informována v rozsahu politické debaty…. Navíc předčasné omezení mandátu stěžovatele mělo nepochybně zastrašující efekt, muselo zastrašit nejen jeho, ale také ostatní soudce a předsedy soudů od účasti ve veřejné debatě o legislativních reformách dotýkajících se justice a obecně od věcí týkajících se nezávislosti justice.Vzhledem k uvedenému došlo k porušení Článku 10 Úmluvy – práva na svobodu projevu.
Baku stál rozsudek 700 000 euro
Soudce András Baka vyčíslil škodu způsobenou mu maďarským státem na celkem 742 520 euro. Tato částka se skládala z ušlého platu ve výši 59 313 euro, ale také z nákladů na řízení před malým senátem Evropského soudu pro lidská práva ve výši 153 532 euro a nákladů na řízení před Velkým Senátem ESLP ve výši 27 338 euro a dalších nákladů.
ESLP vzhledem k rozhodnutí, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces a právo na svobodu projevu uložil Maďarsku vyplatit soudci Andrási Bakovi náhradu ve výši 70 000 euro za porušení jeho práv a 30 000 euro za náklady řízení před ESLP.
Disentní stanovisko českého soudce Aleše Pejchala
Ne všichni ze sedmnácti soudců měli totožný názor. Jiné stanovisko k rozsudku připojili tři soudci a disentní, tedy zcela nesouhlasné stanovisko, připojil soudce zvolený za ČR Aleš Pejchal, který hlasoval proti rozhodnutí Velkého senátu.
Soudce Aleš Pejchal mimo jiné ve stanovisku uvedl: „Případ je celkem jednoduchý. Stěžovatel – držitel státní moci ve formě funkce soudce si svobodně vybral prostředky i obsah svých oficiálních proslovů, kterými komentoval změny v maďarské justici. Předpokládejme, že jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tento předpoklad však nemůže být nic víc, než spekulace. Nikdo nemůže znát skutečnou motivaci jeho akcí.“
Nejpravděpodobnější je, že jeho oficiální projevy nepřesvědčily prezidenta republiky ani poslance parlamentu, když tito dospěli k rozhodnutí, že v budoucnu nemůže být stěžovatel jedním z držitelů státní moci. Ale i toto je spekulace. Rozhodnutí prezidenta republiky a poslanců parlamentu mohlo mít jinou motivaci, uvedl soudce Pejchal k jednání druhé strany.
Poté Aleš Pejchal upozornil, že soudce Baka ve skutečnosti zůstal soudním funkcionářem, a to v systému, který kritizoval: „Avšak nemělo by zůstat bez pozornosti, že stěžovatel svůj původně kritický postoj následně změnil v postoj podpůrný, co se týče rozhodnutí prezidenta, vlády i parlamentu. Jak jinak si můžeme vysvětlit fakt, že stěžovatel nakonec přijal vysokou soudní funkci jako předseda civilního úseku Kúrie, funkci kterou stále zastává?“ vznesl soudce Pejchal otázku.
Poté předložil právní názor: „Jinými slovy, žádný soud – včetně soudu mezinárodního – nemůže přezkoumávat v rámci demokratické vlády práva důvody hlasování poslanců parlamentu volených ve svobodné volbě…je nemožné přezkoumávat skutečné důvody, pro které byl určitý jednotlivec zvolen do funkce předsedy Kúrie.“
„Podle mého názoru, mezinárodní soud ustanovený členskými státy mezinárodní organizace nemůže de facto rozhodovat otázku, kdo má a kdo nemá zastávat nejvyšší soudní funkci v suverénním demokratickém státu, spravovaném vládou práva, který má stejné postavení jako ostatní členské státy této mezinárodní organizace…Jsem hluboce přesvědčen, že tento Soud nemůže na tento případ aplikovat žádný článek Úmluvy ani jejích dodatků,“ uzavřel své disentní stanovisko a vysvětlení, proč nemůže pro rozhodnutí senátu hlasovat český soudce Aleš Pejchal.
Irena Válová
