Do hlasování ústavně právního výboru o insolvenčním zákonu se vloudila chybička. Poslanci schválili mimo jiné i pozměňovací návrh Marie Benešové (ČSSD), podle něhož by mohl insolvenční správce působit pouze v jednom kraji. Vtip je ale v tom, že Benešové návrh byl v podstatě opsaným původním návrhem, se kterým šlo Ministerstvo spravedlnosti do vlády. Ta jej ale odmítla, a na návrh místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) přijala verzi, podle níž může působit insolvenční správce ve všech krajích.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) přesto doporučil Benešové návrh v rozporu s vládní verzí při jednání na ÚPV ke schválení. To, pro co vlastně hlasovali, si poslanci uvědomili až po schválení celého textu přijatých úprav. Jaké je aktuální stanovisko MS k podezřele přijatému pozměňovacímu návrhu, není možné zjistit. MS na dotaz ani přes opakované urgence neodpovědělo.
Dotčené ustanovení napříště počítá s tím, že obecná část seznamu insolvenčních správců bude vedena pouze podle obvodu krajských soudů, přičemž v praxi bude existovat krajský seznam insolvenčních správců specializujících se na řešení dlužníkova úpadku konkursem a vedle něj krajský seznam insolvenčních správců odborně zaměřených na řešení dlužníkova úpadku oddlužením.
Insolvenční správce bude moci být zapsán v obecné části seznamu pouze v rámci obvodu jednoho krajského soudu a bude insolvenčním soudem ustanovován pro konkrétní insolvenční řízení podle pořadí určeného dnem zápisu jeho sídla, popř. jedné z jeho provozoven do příslušné části seznamu insolvenčních správců.
Do obecné části seznamu tak bude zapisován pouze údaj o sídle insolvenčního správce, nebo údaj o provozovně insolvenčního správce (popřípadě o dvou provozovnách, bude-li v obvodu daného krajského soudu zapsána jak provozovna, u níž insolvenční správce připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem, tak i provozovna, u níž insolvenční správce připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka oddlužením).
Jeden správce, jeden kraj
Mohlo by vás zajímat
„Pro systém vedení seznamu insolvenčních správců odborně zaměřených na řešení úpadku konkursem a z toho vyplývajícího ustanovování insolvenčního správce pro konkrétní insolvenční řízení se tak na příště ničeho nemění vyjma toho, že správce si bude muset vybrat obvod jednoho krajského soudu, v rámci něhož bude chtít svoji činnost vykonávat a kde mu tedy také budou přidělovány nové případy, a to jak v oddlužení, tak i v konkursech,“ vysvětluje Benešová ve svém návrhu.
Stávající úprava, která motivuje insolvenční správce, aby zřizovali či zachovávali fiktivní provozovny, jejichž účelem není reálně být k dispozici dlužníkům a věřitelům, ale pouze získávat nový insolvenční nápad, je podle ní nevhodná, nezohledňuje potřeby a oprávněné zájmy dlužníků a z insolvencí, zejm. z oddlužení činí pro správce toliko výhodný byznys a zvýhodňuje velké kanceláře insolvenčních správců, v nichž se insolvenční správce ovšem stává spíše manažerem svého početného týmu, aniž by se sám na většině činností osobně podílel. „Zkušenosti s fungováním a praktikami některých exekutorských úřadů v této souvislosti musí působit jako nežádoucí memento. Původní étos činnosti insolvenčního správce jako osoby nejbližší na jedné straně soudu, a na druhé straně i dlužníkovi se vytrácí, když dominantním zájmem insolvenčních správců je dnes často pouze maximalizace vlastních příjmů skrze budování sítě falešných provozoven,“ uzavírá Benešová v pozměňovacím návrhu, který jakoby z oka vypadl původnímu návrhu MS, který vláda odmítla.
Navrhovanou úpravou tak podle poslankyně skončí období, která insolvenčnímu správci umožňovala být zapsán v obecném seznamu insolvenčních správců (a to zvlášť pro řešení úpadku konkursem a zvlášť pro řešení úpadku oddlužením) a tedy být i ustanovován insolvenčním soudem pro jednotlivá insolvenční řízení podle § 25 odst. 2 insolvenčního zákona v každém obvodu krajského soudu, kde měl sídlo anebo provozovnu.
Tejc hodlá rozhodnutí zvrátit
„Pokud tomu správně rozumím, ÚPV schválil původní návrh ministerstva spravedlnosti, který vláda odmítla. Ministerstvo chtělo zavést regionální přidělování věcí insolvenčním správcům podle sídla nebo jedné provozovny. Vláda návrh změnila tak, že se věci přidělují správcům celostátně na každou provozovnu, kterou zřídí, pokud ji zajistí organizačně, personálně a materiálně,“ konstatuje předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský.
V principu jde podle něj o to, zda mají správci působit jen regionálně nebo celostátně. Regionální model je dlouhodobě kritizován proto, že vytváří prostředí pro korupci. Připomíná v této souvislosti, že netransparentními zásahy do přidělování věcí správcům se nedávno zabýval i Ústavní soud, když kritizoval regionální praxi předsedkyně Krajského soudu v Ostravě. „Vládní návrh vnímám tak, že je ústavně komformní a že omezuje prostor pro korupci. Neumím si vysvětlit stanovisko ÚPV, které chápu tak, že jde proti vládnímu návrhu. Přál bych si, aby šlo o pouhé nedorozumění, které poslanci napraví ve druhém čtení novely insolvenčního zákona,“ uzavírá Žižlavský.
Podle soudce Krajského soudu v Brně Jan Kozáka se Benešovou se důsledky navržené změny fakticky negují. „Skutečně nelze spravedlivě požadovat po správcích, aby si drželi provozovny, pokud jejich zavedení nebude mít odraz v počtu přidělovaných věcí. Zavedený krajový princip jde zcela proti vývojovým trendům v insolvenčním právu v posledních letech, nebál bych se hovořit o obratu o 180 stupňů. Nejsem v žádném případě zastáncem „továren na insolvence“, ale mne jako soudce (a tedy fakticky uživatele služeb těchto „továren“) zajímá pouze jediné – zda tato „továrna na insolvence“ funguje či nefunguje, jinak řečeno – není důležité zda činnost koná správce pracující samostatně nebo jako součást takové „továrny“.“ Toto jediné měřítko by mělo být podle Kozáka rozhodující, žádné jiné. Stejný pohled na věc by měl mít i zákonodárce a stejný náhled má i dlužník a věřitelé. „Nemohu se ztotožnit ani s důvody pro navrženou změnu (strach z fiktivních poboček). Nemám sice k dispozici přesná statistická čísla, ale jsem pevně přesvědčen, že mnohem větší procento kontrol ze strany MS na pobočkách správců našlo vše v pořádku a že jen v menším procentu byly zjištěny zásadní závady ve vedení provozovny (pobočky). Obávám se, že tato čísla neměl k dispozici ani ten, kdo změnu navrhl (žádná čísla v důvodové zprávě nevidím). Pokud je tato má úvaha správná, pak pro chyby menšiny má trpět většina.“
Lékem na „špatné pobočky“ je podle soudce důsledná a stálá kontrola ze strany MS a přísný postih provozovatelů „fiktivních poboček“, nikoli jejich plošné zrušení. „A opět se musím vrátit ke statistickým číslům. Spočítal někdo (MS?), kolik fiktivních poboček bylo nalezeno u tzv. velkých správcovských kanceláří a kolik u tzv. menších správců? Opět mám obavy, že problém „fiktivních poboček“ je spíše problémem tzv. menších správců. Bez znalosti přesných čísel není na místě dělat závěry o vhodnosti nebo nevhodnosti poboček a „továren na insolvence“.“
Stejně tak Kozák nesouhlasí s názorem Benešové, že navržené řešení není omezením pro provozovatele činnosti insolvenčního správce, a že jím neomezuje přístup k výkonu funkce. „Podle mého názoru nelze spravedlivě požadovat po soukromé osobě (správci), aby si zřizoval pobočky (resp. dát mu zákonem možnost si je zřídit) a nespojit s tím žádnou výhodu, v tomto případě v podobě přístupu k většímu počtu případů. V tomto směru považuji navrženou změnu za nesprávnou a důvodně se obávám, že navržená změna může vést k sporům proti ČR a tím k dalším nákladům a zcela zbytečným výdajům.“
Jak sdělil České justici předseda ÚPV Jeroným Tejc (ČSSD), poslanci jsou si zmateného hlasování vědomi. „Myslím si, že vládní návrh je rozumný kompromis mezi předchozí úpravou, kdy mohl mít insolvenční správce provozovnu v každém okrese, a původním návrhem MS, který počítal pouze s jedním krajským kolečkem. Osobně navrhnu na klubu, abychom hlasovali pro vládní návrh.“
Dušan Šrámek
