Návrh ministerstva vnitra zrušit povinnost 150 hodin přesčasů u bezpečnostních sborů bez nároku na náhradu narazil v připomínkovém řízení. Tvrdou kritiku návrhu předložil Nejvyšší správní soud i Ministerstvo financí, každá instituce z jiné pozice. NSS návrh označil za politický, finance žádají povinnost zachovat nebo zvýšit příslušníkům pracovní povinnost a Úřad vlády ho má pouze za částečně slučitelný s právem EU. Připomínky mají i odbory.
Podle služebního zákona musejí nyní příslušníci bezpečnostních sborů ročně odpracovat až 150 hodin přesčasů bez nároku na proplacení. Zákon o mimořádných přesčasech v minulosti u bezpečnostních sborů působil problémy. Například Vězeňská služba prohrála v minulosti soudní spor s 58 dozorci a strážnými z věznice v Plzni na Borech. Domáhali se zpětného proplacení nařízených přesčasů z let 2010 až 2013. Krajský soud v Plzni jejich žalobě letos v létě vyhověl. Následovala kasační stížnost Vězeňské služby, kterou zamítl Nejvyšší správní soud.
Podle navrhované novely by měla být povinnost bez náhrady odpracovat 150 hodin ročně zrušena. Napříště by příslušníkům musely být přesčasy proplaceny nebo vyrovnány volnem. Podle důvodové zprávy je návrh mimo jiné reakcí právě na dřívější rozhodnutí správních soudů ve prospěch příslušníků.
A právě NSS na návrh zareagoval kritikou. „Předložený návrh zákona takto deklarovaným cílům vůbec neodpovídá. Neodstraňuje totiž samotnou povinnost konat službu přesčas v rozsahu 150 hodin, ale toliko časové omezení této povinnosti. Nadále tedy povinnost konat službu přesčas trvá, a to dokonce bez jakéhokoliv omezení. To, co se mění, je nově přiznaný nárok na odměnu za službu přesčas, s výjimkou služby přesčas v rozsahu do 150 hodin za krizových stavů. Nejvyšší správní soud požaduje odstranit uvedený rozpor mezi jednotlivými dokumenty předkládaného návrhu,“ uvádí jako zásadní připomínku Nejvyšší správní soud.
Funkcionáři opakovaně porušují platný zákon
Jak vyplývá ze zásadní připomínky Nejvyššího správního soudu, už nyní lze povinnost 150 hodin přesčas aplikovat správně a že se tak neděje, je vina funkcionářů bezpečnostních sborů: „Nutno připomenout, že nejen Ústavní soud, ale ani Nejvyšší správní soud neshledal problematickou samotnou právní úpravu povinnosti služby přesčas. Jako problematickou byl opakovaně shledán způsob aplikace této právní úpravy služebními funkcionáři,“ uvádí Nejvyšší správní soud.
Podle Nejvyššího správního soudu jsou zrušení a současně nezrušení předmětné povinnosti jen politické mimikry: „Je tedy zcela věcí předkladatele jakožto ústředního správního úřadu, do jehož kompetence spadá koordinace v oblasti služebního poměru příslušníků veřejných bezpečnostních sborů a její náležitá právní úprava, zda zabezpečí řádnou aplikaci stávající právní úpravy v souladu s právy příslušníků bezpečnostních sborů, nebo se ji rozhodne změnit. I podle argumentace předestřené v důvodové zprávě, jej k navrženému řešení vedly spíše důvody politické než právní,“ napsal doslova Nejvyšší správní soud.
Ministerstvo financí chce zvýšit pracovní povinnost
Úplně jinak vidí povinnost opracovat 150 hodin zdarma ministerstvo financí. Podle něho jsou příslušníci kratší týdenní pracovní povinností naopak zvýhodněni, a proto má povinných 150 hodin bez náhrady logiku: „Základní doba služby příslušníka činí 37,5 hodiny týdně, zatímco u ostatních zaměstnanců spadajících pod zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, nebo zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě nebo pod zákon o vojácích z povolání, je týdenní pracovní doba/doba služby stanovena na 40 hodin. Z výše uvedeného důvodu bylo také přihlédnuto k tomu, že se práce přesčas v rozsahu do 150 hodin ročně příslušníkům neproplácí,“ uvádí ministerstvo důvody neproplácení přesčasů.
Ministerstvo financí proto klade podmínky, za kterých by souhlasilo se zrušením povinnosti – je to předně zvýšení pracovní povinnosti na 40 hodin týdně: „Pokud lze zvažovat možnost proplácení přesčasů do 150 hodin ročně, pak to lze připustit pouze za splnění následujících podmínek. Za prvé se zvýší základní doba služby ze současných 37,5 hodin na 40 hodin týdně tak, aby byly podmínky pro všechny zaměstnance veřejné sféry totožné a za druhé, aby byly případné dopady na státní rozpočet z tohoto titulu hrazeny v rámci schválených limitů prostředků na platy jednotlivých bezpečnostních sborů, a to zejména na úkor nadtarifních složek platu,“ uvádí ministerstvo, podle kterého bylo příslušníkům bezpečnostních sborů v roce 2015 vyplaceno na odměnách 800 milionů korun a podle ministerstva nyní nelze odhadnout, u kolika příslušníků nebude využita možnost čerpání náhradního volna a budou přesčasy vyplaceny.
Pokud nebudou splněny výše uvedené podmínky, požadujeme ponechat ustanovení o práci přesčas včetně §113 v současném platném znění. Je třeba upozornit, že navrhovaná změna §113 by s sebou přinesla také další dopady na státní rozpočet – projeví se u výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu, výpočtu výsluhových nároků, apod., uvádí v rámci připomínkového řízení ministerstvo financí.
Odbory vidí návrh v rozporu s logikou
Jenže spokojeny s návrhem zákona nejsou ani odbory. Rozsáhlé připomínky s odkazem na chartu sociálních práv poskytl Českomoravská konfederace odborových svazů. „V bodě 19b požadujeme řešit ustanovení, které zakládá výjimku z dosavadní neplacené služby přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, neboť pozbyla smyslu. Za každou službu přesčas se podle navrhované úpravy poskytne náhradní volno nebo služební příjem za službu přesčas. Není proto možné stanovit, že se za službu po nařízené služební pohotovosti poskytne služební příjem za službu přesčas, aniž bude upřednostněno náhradní volno. Pro takové řešení není věcný důvod. Poskytování služebního příjmu za službu přesčas po nařízené služební pohotovosti v době krizového stavu by bylo v rozporu s navrhovanou dikcí § 112 odst. 2 zákona.“
Úřad vlády: Výkon služby nelze nařídit neomezeně
Naopak stanovisko Úřadu vlády dává za pravdu kritice Nejvyššího správního soudu, podle kterého návrh obsahuje nijak neomezenou pracovní povinnost: „Podle našeho názoru není možné ani v důležitém zájmu služby nařizovat výkon služby neomezeně, jak činí předkládaný návrh. Zásadním rozhodnutím, které se vztahuje na danou věc, je usnesení SD EU C-52/04 ze dne 14. července 2005 ve věci Feuerwehr Hamburg. V předmětném usnesení je uvedeno, že činnosti vykonávané zásahovými silami, jako je veřejná služba dotčená v původním řízení, běžně spadají do rozsahu působnosti uvedených směrnic, takže čl. 6 směrnice 2003/88/ES v zásadě brání překročení maximální hranice 48 hodin včetně přesčasů stanovené jako maximální týdenní pracovní doba. Překročení této hranice je nicméně možné v případech výjimečných událostí (jako jsou například přírodní nebo technologické pohromy, atentáty, těžké nehody, jejichž závažnost a rozsah vyžadují mimořádná opatření), které však navrhovaná právní úprava nespecifikuje,“ uvádí Úřad vlády v rámci připomínkového řízení, podle kterého je návrh ministerstva vnitra pouze částečně v souladu s evropským právem.
Z uvedeného důvodu považujeme maximální omezení rozsahu nařízení služby přesčas v souladu se směrnicí 2003/88/ES i dotčenou judikaturou SD EU za nutné. „Návrh zákona hodnotíme pouze jako částečně slučitelný s právem EU,“ uzavírá Úřad vlády své zásadní připomínky.
Irena Válová
