Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše (ANO) nedodalo sněmovní kontrolní komisi pravidelnou zprávu o odposleších prováděných celní správou, tvrdí TOP 09. Andrej Babiš nařčení odmítá. Jak to je s odposlechy u celní správy? „Celní správa může provádět odposlechy i sledování, vyplývá to z paragrafů 63 – 65 zákona o Celní správě ČR,“ konstatuje advokát Petr Toman. Pokud jde o celníky, pokračuje, zmíněná ustanovení obsahují výslovné zákonné zmocnění pro celníky, resp. pro celní orgány.
Andrej Babiš nařčení odmítl a označil Korteho slova za šikanu a lživou kampaň. Náměstkyně ministra Alena Schillerová uvedla, že zprávy, které jsou neveřejné, byly doručeny tajemníkovi komise.
Přestože právní řád opravňuje Policii ČR, GIBS, Celní správu ČR a další instituce k používání odposlechů, záznamů telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí, přístup jednotlivých orgánů k plnění zákonných povinností se zásadně liší. „Za účelem veřejné kontroly ukládá právní řád ministru vnitra a financí nejméně dvakrát ročně předávat zprávu o použití operativně pátracích prostředků příslušné kontrolní komisi poslanecké sněmovny. Od ministra Babiše jsem dosud neobdržel jedinou zprávu,“ říká předseda komise poslanec Daniel Korte (TOP 09). „Ostře to kontrastuje s přístupem ministra vnitra, který svou zákonnou povinnost plní automaticky a v řádných termínech. V současnosti ministr financí usiluje v rámci trestního řádu o rozšíření kompetencí celní správy. Vzhledem k tomu, že odmítá respektovat i platný zákon, jenž mu ukládá povinnosti, které ignoruje, zní to jako špatný vtip,“ dodává poslanec.
Celní správa je vedle správního orgánu současně i bezpečnostním sborem a její činnost zapadá do systému celního dohledu nad zbožím v rámci jednotného celního území Evropské unie a při realizaci tohoto dohledu postupuje podle jednotných celních předpisů společenství (celní kodex společenství a prováděcí nařízení k němu, systém osvobození od dovozního cla a společný celní sazebník společenství). Určené útvary Celní správy ČR mají postavení policejního orgánu (orgánu činného v trestním řízení) pro vybrané trestné činy.
Odposlechy na základě mezinárodních smluv
Mohlo by vás zajímat
„Celní správa může provádět odposlechy i sledování, vyplývá to z paragrafů 63 – 65 zákona o Celní správě ČR,“ konstatuje advokát Petr Toman. Pokud jde o celníky, pokračuje, zmíněná ustanovení obsahují výslovné zákonné zmocnění pro celníky, resp. pro celní orgány, jde-li o případy celostátního a mezinárodního významu (Generální ředitelství cel), v ostatních případech (celní úřady), jsou policejními orgány v rozsahu vymezeném v § 12 odst. 2 písm. d), a celníci u nich zařazení jsou tedy oprávněni k používání operativně pátracích prostředků. Ustanovení § 63 zákona č. 17/2012 Sb. vychází z toho, že orgány celní správy mohou při výkonu své působnosti vyplývající z mezinárodních smluv používat operativně pátrací prostředky, odposlech a záznam telekomunikačního provozu stanovené trestním řádem (dále jen „operativně pátrací prostředky“) při provádění dohledu nad osobami, o kterých existují závažné důvody předpokládat, že porušují nebo porušily právní předpisy druhé smluvní strany. Prováděním tohoto dohledu nejsou dotčena práva a povinnosti orgánů celní správy vyplývající z právních předpisů upravujících trestní řízení. „Operativně pátrací prostředky mohou být použity, pouze pokud by porušení právních předpisů druhé smluvní strany, v případě, že by k němu došlo na území České republiky, bylo posuzováno podle trestního zákona jako úmyslný trestný čin,“ vysvětluje Toman zákonné vymezení, kdy mohou celníci odposlechy či sledování používat. „Podmínky pro použití odposlechů z hlediska trestního řádu jsou stejné jako pro ostatní OČTŘ. Důvodem k tomuto závěru je fakt, že se na orgány celní správy hledí jako na policejní orgán.“
Podle Tomana je informační povinnost vůči poslanecké komisi pro kontrolu operativní techniky, tak vůči odposlouchávaným osobám zachována i pro orgány celní správy, neboť § 88 odst. 8 (a 9) nestanovuje žádný speciální režim pro její orgány. Tuto povinnost ale celní správa, respektive ministerstvo financí neplní. A právě to vadí předsedovi komise. „Přestože právní řád opravňuje Policii ČR, GIBS, Celní správu ČR a další instituce k používání odposlechů, záznamů telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí, celní správa neplní povinnosti dané zákonem. Za účelem veřejné kontroly ukládá právní řád ministru vnitra a financí nejméně dvakrát ročně předávat zprávu o použití operativně pátracích prostředků příslušné kontrolní komisi poslanecké sněmovny, od ministra Babiše jsem dosud neobdržel jedinou zprávu,“ říká Korte. „Ostře to kontrastuje s přístupem ministra vnitra, který svou zákonnou povinnost plní automaticky a v řádných termínech. V současnosti ministr financí usiluje v rámci trestního řádu o rozšíření kompetencí celní správy. Vzhledem k tomu, že odmítá respektovat i platný zákon, jenž mu ukládá povinnosti, které ignoruje, zní to jako špatný vtip,“ dodává.
Může dojít ke zneužití
Rovněž s ministrem financí avizovaným posílením pravomocí poslanec zásadně nesouhlasí. Obává se, že vytvoření plnohodnotných vyšetřovacích orgánů by vyvolalo tlak na to, aby celní správa mohla vyšetřovat všechny daňové trestné činy, tedy pokud by zájmové osoby porušily právní předpisy, aniž by musela být splněna podmínka, že se to dotýká druhých stran. „Dalším problémem je, co už dnes dělají celníci s poznatky, které z odposlechů indikují jinou trestnou činnost. U vědomí toho, jak si Šlachta postupně v rámci ÚOOZ uzurpoval právo vyšetřovat i trestnou činnost, která mu nepříslušela, a pořizovat na ní odposlechy, hrozí nebezpečí, že by postupoval stejně, kdyby získal vyšetřovací pravomoci, pokud by při zjištění daňových trestných činů došlo k souběhu s jiným typem trestné činnosti.“
V případě kompetenční sporů může o odebrání či přikázání věci v rámci Policie ČR může podle platného pokynu policejního prezidenta rozhodnout vedoucí pracovník. Tato možnost by přestala existovat, o či odebrání věci policejnímu orgánu by rozhodoval dozorující státní zástupce. „Lze se obávat, že při politicky odlišném obsazení obou zainteresovaných ministerstev by docházelo k řadě kompetenčních sporů, a s tím spojených snahám o politizaci sporných případů,“ varuje Korte. „Podle trestního řádu navíc může státní zástupce přikázat věc konkrétnímu policejnímu orgánu, což při propojenosti Šlachty s oběma VSZ hrozí, že by celní správě bylo přikazováno vyšetřování i věcně nesouvisejících trestných činů.“ Korte v této souvislosti upozorňuje na bezprecedentní případ, kdy vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová postoupila vyšetřování údajného úniků informací z protikorupční policie Národní protidrogové centrále.
Možný střet kompetencí vidí v posílení pravomocí celní správy i bývalý náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost Jaroslav Salivar. „Už jsme tu v minulosti měli inspekci MV, která když byla ve sporu s PČR, tak se to nějak vyřešilo, protože i na té inspekci byli příslušníci PČR. Ale když vznikla GIBS, tedy jiný sbor, už se nedohodli a rozhodoval pouze státní zástupce, a víme, jak to většinou vypadalo. Ono tedy v praxi dříve to obyčejně chodilo tak, že státní zástupce řekl, že ten, kdo si ten případ vyšťoural, tak ať si ho řeší. To je ovšem další kámen úrazu, protože jak je dnes zjevné, že Robert Šlachta má nadstandartní vztahy s jistými státními zástupci, tak je také jisté, že je schopen si „rozšťourat“ prakticky jakoukoliv trestnou činnost, schovat ji třeba pod eventuální neplacení daní, a pak si ji jen tak dokončit. A za chvíli celník bude dělat vraždy, znásilnění, teroristy a prostě všechno, co si jen tak umane on, nebo jeho chlebodárce.“
Už dnes jsou podle Salivara celníci dost velká paralelní policie a bude-li to takto pokračovat, tak časem budou tou největší. A jak ukazuje dosavadní praxe – bez jakékoliv kontroly čehokoliv. Naráží ta shodně s Kortem na skutečnost, že Celní správa ČR neplní oznamovací povinnost vůči poslanecké komisi „velké ucho“.
Dušan Šrámek
