Předsedkyně uherskohradišťského okresního soudu Hana Kurfiřtová dnes podepsala Memorandum o spolupráci ve věci budoucího využití areálu bývalé věznice v Uherském Hradišti. Sdělil to mluvčí soudu Michal Tománek. Memorandum má být prvním krokem k opravě památky. Soud je posledním ze sedmi účastníků, který dokument podepsal. Doručen mu však byl teprve v úterý odpoledne.
Dříve ho podepsali zástupci ministerstev financí, kultury i spravedlnosti, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), Zlínského kraje i uherskohradišťské radnice. Soud, jenž věznici spravuje, má sice podle Tománka k textu memoranda výhrady, nechtěl však kvůli nim obnovu památky brzdit. V dalších jednáních ale bude podle mluvčího požadovat záruky toho, aby nakonec nebyl po opravě věznice vynechán a věznice se nakonec jeho sídlem nestala.
Soud nyní funguje v pronajatých, ale nevyhovujících prostorách. V memorandu je podle Tománka pouze vágní vyjádření, které hovoří o využití části areálu pro uherskohradišťský okresní soud pouze jako o jedné z možných variant. K převodu bývalé věznice na ÚZSVM, které je podmínkou obnovy objektu, musí předsedkyně soudu podepsat listinu, kde areál věznice označí jako nepotřebný.
Po podpisu memoranda budou následovat další jednání. Vzniknout by měla i konkrétní studie o využití rozsáhlého areálu, kde by měly sídlit i další státní úřady a také muzeum totality, na jehož budování se bude podílet město, kraj i ministerstvo kultury. Memorandum vypracoval ÚZSVM po květnové návštěvě ministra financí Andreje Babiše (ANO) a ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) v Uherském Hradišti.
Babiš při prohlídce věznice slíbil, že na rekonstrukci věznice peníze najde. Ministerstvo spravedlnosti nedávno označilo objekt za nepotřebný. Okresní soud má opačný názor. Část areálu využívá jako sklad spisů a v budoucnu by se chtěl do opravené věznice přestěhovat kompletně. Náklady na rekonstrukci jsou odhadovány na stamiliony korun.
Mohlo by vás zajímat
Nápravné zařízení v centru města přijalo první delikventy krátce po svém vzniku na konci 19. století. Známé se stalo hlavně kvůli krutým metodám vyšetřovatelů komunistické Státní bezpečnosti vůči politickým vězňům v 50. letech minulého století. Věznice sloužila svému účelu do roku 1960. V budově byly následně kanceláře a sklady, potom byla prázdná a chátrala.
Další záměry využití se neuskutečnily, a to včetně nápadu z 90. let minulého století, kdy se uvažovalo o obnovení věznice a vzniku justičního areálu. Budovu se pak pokusila od ministerstva získat zpět radnice, ale neúspěšně.
