Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravuje spotřebitelský kodex, který by sloučil většinu předpisů na ochranu spotřebitelů a například lépe ochránil české zákazníky zahraničních firem.
Návrh nového zákona by měl být předložen vládě podle plánu v červnu příštího roku. MPO na jeho přípravě spolupracuje s Ministerstvem spravedlnosti. Cílem je především zpřehlednění legislativní úpravy spotřebitelského práva. Ta je nyní obsažena jednak v různých ustanoveních občanského zákoníku, v zákoně o ochraně spotřebitele a celé řadě speciálních zákonů a předpisů. Výsledkem je, že se v platných předpisech obtížně orientují nejen samotní spotřebitelé, ale i firmy, kterým jsou povinnosti ukládány.
Podle analýzy MPO by měl jednotně také stanovit sankce za poškozování spotřebitelů. „Nabízí se tak např. otázka, proč ochrana spotřebitelů zvolená u spotřebitelského úvěru není vhodným způsobem ochrany spotřebitelů také u spotřebitelských smluv uzavíraných mimo obchodní prostory nebo na dálku nebo u smluv o finančních službách uzavíraných na dálku. Předmět právní úpravy je přitom ve všech případech prakticky shodný, tj. jsou zakotveny informační povinnosti obchodníka a právo spotřebitele odstoupit od smlouvy,“ uvádí se v analýze, z níž bude návrh zákona vycházet a náš sesterský Ekonomický deník ji má k dispozici. U spotřebitelských úvěrů totiž od letošního roku platí nová právní úprava, která poskytuje spotřebitelům podstatně lepší ochranu, než je tomu v jiných oblastech.
Vedle zásilkového obchodu a e-shopů, by měl nový komplexní zákon zahrnovat například pravidla ochrany zákazníků při prodeji zájezdů, či pravidla pro poskytování záruky na zboží.
Ve specifických oblastech ochrany spotřebitelů (například potraviny, nebo zdravotní a hygienické požadavky apod.) by nadále platila zvláštní právní úprava, na niž by bylo v novém zákoně odkázáno.
Ohled na Evropu
Dalším cílem, který má připravovaný zákon sledovat, je snazší implementace evropské legislativy. Ochrana spotřebitelů v České republice je ve velké míře dána právě uplatněním směrnic a dalších předpisů EU. Potřeba poměrně často evropskou legislativu zapracovávat do platných tuzemských norem potom prakticky znamená neustále novelizovat a měnit celou řadu zákonů, vyhlášek apod. Po přijetí zmíněného „spotřebitelského kodexu“, by potom stačilo vždy novelizovat jednou za čas pouze tento zákon.
Zákon by měl rovněž mnohem lépe ošetřit tzv. příhraniční ochranu spotřebitelů, typicky třeba u českých zákazníků e-shopů z jiných států Evropské unie. „Například podnikatel, který nesplnil předsmluvní informační povinnosti vůči spotřebiteli z EU, bude kontrolován dozorovým orgánem a bude mu uloženo opatření v podobě zákazu takovéto činnosti vůči spotřebitelům a v budoucnu se předpokládá i uložení sankce. Při nesplnění stejné povinnosti vůči českému spotřebiteli není možný žádný postih, spotřebitel se může pouze domáhat splnění takové povinnosti soudní žalobou,“ uvádí jeden z příkladů nedostatku současné legislativy analýza MPO.
Miloš Cihelka, Ekonomický deník
