Po vzoru antidiskriminačního zákona, který zakazuje diskriminaci, navrhuje ministr pro lidská práva zákaz jakéhokoli postihu osoby, která učiní oznámení o podezření na protiprávní jednání zaměstnavatele. Zákaz postihu udavatelů má zvýšit jejich počet, oznamovatele potřebuje i státní zastupitelství. Lživá udání si mají zaměstnavatelé řešit prostřednictvím trestního práva.
Vyplývá to z rozsáhlého materiálu, který v souvislosti s osobami, kterým se také říká whistlerbloweři, předkládá ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier. a který má Česká justice k dispozici Ministr předkládá návrh v paragrafovém znění, které obsahuje varianty, a to buď přímý zákaz nebo explicitní zákaz vyjádřený odškodným pro postiženého zaměstnance až ve výši 200% jeho platu v případě osoby ve služebním poměru. Podle zprávy RIA pak pokuta pro zaměstnavatele za postih oznamovatele má činit až jeden milión korun.
Stejně jako u antidiskriminačního zákona mají o případných sporech rozhodovat soudy, a proto ministr navrhuje rozšířit obávaný §133 Občanského soudního řádu, podle kterého je důkazní břemeno na straně žalovaného.
133a
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
- a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách
- b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, nebo
- c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám,
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
Ve všech variantách navrhuje ministr pro lidská práva rozšířit uvedený paragraf o další odstavec, který se bude týkat pouze whistlerblowerů a bude znít takto:
„(2) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že byl ze strany žalovaného neoprávněně postižen nebo znevýhodněn v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti proto, že učinil oznámení o podezření na protiprávní jednání, postupuje se obdobně podle odstavce 1.“.
Udavatelé korupce mají zlepšít život ČR
Jak vyplývá ze zprávy RIA o dopadech zákona, právě podnikatelé jako zaměstnavatelé jsou jedinou skupinou, na které návrh dopadne negativně. „V minimální míře bude v případě civilního řízení na zaměstnavatele dopadat povinnost sdíleného důkazního břemene,“ uvádí se ve zprávě o dopadu na podnikatelské prostředí. Na ostatní skupiny obyvatel dopadá podle RIA návrh pozitivně, protože jejich život se zlepší: rodiny udavatelů získají právní a sociální jistotu, spotřebitelé budou těžit ze správné ceny výrobků, stát získá množství udavatelů a všichni obyvatelů budou žít v dobrém životním prostředí a náš stát se stane díky většímu množství oznamovatelů korupce více konkurenceschopným.
RIA se rovně vypořádává s profesionálními udavači. S těmi si mají poradit sami zaměstnavatelé pomocí trestního práva: „Na druhou stranu nevhodným způsobem provedená zákonná úprava oznamování může způsobit nežádoucí nárůst neodůvodněných podnětů a kverulantství, což by naopak negativně zasáhlo zaměstnavatele a jejich fungování. V rámci Trestního zákona jsou však již dnes ukotveny skutkové podstaty pomluvy nebo křivého obvinění, které by měly dopadat na ty osoby, které by zneužily tohoto institutu,“ uvádí se ve zprávě.
Neochota oznamovat korupci je však vysoká
Průzkum, který se v souvislosti s korupcí ve státní správě v ČR uskutečnil v roce 2015 však vyvolává pochybnosti o tom, že státu se podaří rekrutovat tolik nových oznamovatelů korupce. Z celkem velkého vzorku respondentů vyplývá, že korupce je vysoká a neochota o ní hovořit rovněž.
Toto jsou výsledky podle zprávy RIA: Bylo osloveno 30 státních institucí, celkově se průzkumu zúčastnilo 2056 respondentů.v16 % respondentů uvedlo, že na jejich pracovišti dochází nebo došlo k protiprávnímu jednání ve smyslu korupčního jednání. 9 % respondentů bylo vybízeno k účasti na protiprávním jednání. 7 % respondentů (144 osob) bylo svědky protiprávního jednání
Většina z těchto respondentů uvedla, že nekontaktovala kompetentní osobu ani média za účelem prošetření případu či podezření, 09 respondentů uvedlo, že daný případ nebyl řádně prošetřen.
85 % respondentů, kteří nikdy nebyli svědky protiprávního jednání, uvedlo, že by v prvé řadě jako svědci protiprávního kontaktovali kompetentní osobu. Tato tvrzení ostře kontrastují v porovnání s realitou, kde 59 % respondentů, kteří někdy svědky protiprávního jednání byli, nikoho nekontaktovali, ani nepodnikli žádné jiné kroky.
Vcelku vysoký počet respondentů z těch, kteří nikdy nebyli svědky protiprávního jednání, (222 respondentů, 12 %) by nepodnikal další kroky, i kdyby kompetentní osoba situaci neřešila.
Potíže s prokazováním korupce hlásí i státní zastupitelství
Potíže s prokazováním korupce uvedlo v letošní výroční zprávě o činnosti Nejvyšší státní zastupitelství: „V oblasti trestné činnosti korupčního charakteru přetrvává stále nízká míra oznamování těchto deliktních jednání. Tato skutečnost má svůj původ v omezených zdrojích důkazů, stejně jako ve velké administrativní náročnosti při pátrání po bankovních účtech zainteresovaných osob, v neochotě svědků podat výpověď nebo v omezeném důkazním potenciálu odposlechů a sledování, jakkoliv se bez těchto forem technických prostředků nelze při odhalování tohoto typu kriminality obejít,“ uvádí ve zprávě NSZ.
Podle zprávy se nedaří prokázat korupci, a proto musí státní zástupce zločiny kvalifikovat jinak: „Při prověřování se často nepodaří jednoznačně prokázat naplnění znaků korupčních trestných činů (§ 331 až § 333 trestního zákoníku) a věci jsou pak nejčastěji kvalifikovány jako trestné činy pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku nebo jako trestné činy úředních osob (§ 329 až 330 trestního zákoníku),“ vysvětluje se ve zprávě.
Státní zástupci už ve zprávě z 23. června 2016 upozorňují na absenci ochrany oznamovatelů s tím, že příslušný legislativní návrh se zpracovává: „Korupční trestná činnost bývá často ve svých závažných formách spojena s hospodářskou trestnou činností (nutno poukázat i na § 256, § 257 a § 258 trestního zákoníku, které obsahují speciální korupční skutkové podstaty trestných činů). Česká právní úprava neposkytuje stále dostatečnou ochranu tzv. whistleblowerů, příslušný návrh legislativní úpravy se již zpracovává,“ píše se ve zprávě NSZ.
Za žádoucí považuje státní zastupitelství znovu zavedení institutu účinné lítosti: „Opětovné zavedení úpravy účinné lítosti ve věcech korupčních trestných činů, byť se tak už stalo formou novelizace trestního řádu, tedy změnou úpravy procesní nikoliv hmotněprávní, je nanejvýš žádoucí (srov. novelu č. 163/2016 Sb.),“ stojí v letoší zprávě o činnosti státního zastupitelství.
Irena Válová
