Vypustit v současně projednávané novele insolvenčního zákona ustanovení, které umožňuje předsedovi krajského soudu delegovat incidenční spory na jiného soudce, než který řeší daný insolvenční případ. To je návrh bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO). Jak vyplývá z odůvodnění návrhu, u ustanovení § 160 odst. 2 je nutno poukázat na jeho protiústavnost, přičemž v této záležitosti lze podle poslankyně plně odkázat na návrh kárného senátu Nejvyššího správního soudu k Ústavnímu soudu, v němž NSS požaduje zmíněné ustanovení rovněž zrušit.
Nejvyšší správní soud v průběhu řízení o kárné odpovědnosti soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. A. V. dospěl k závěru, že ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s právem na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právem na nezávislý a nestranný soud chráněným čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále též s principem nezávislosti soudní moci obsaženým v čl. 81 Ústavy, jakož i s principem soudcovské nezávislosti garantované čl. 82 Ústavy. Nejvyšší správní soud proto předmětné kárné řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona pro jeho rozpor s ústavním pořádkem.
Zpochybnění boje s korupcí
Napadené ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví možnost předsedy insolvenčního soudu přikázat (v případě hrozících průtahů) projednání a rozhodnutí incidenčního sporu jinému soudci v rámci insolvenčního soudu. „Lze proto uzavřít, že ustanovení § 160 odst. 2 umožňuje svévolný postup předsedy insolvenčního soudu při určování osoby soudce, v důsledku čehož rozvrh práce nemusí plnit (a na Krajském soudu v Ostravě vskutku neplní) svou úlohu – tedy předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu a zajištění soudcovské nezávislosti. Jeho úloha nástroje pro boj s korupcí – kterých se v insolvenčních řízeních mnoho nedostává – je pak zpochybněna zcela,“ konstatuje Válková ve svém návrhu.
Čtěte také: Libovůle v přidělování incidenčních sporů může být nátlakem na soudce, míní NSS
„Ztotožňujeme se se snahou paní poslankyně reagovat na diskusi odborné veřejnosti o souladu § 160 odst. 2 InsZ s ústavním pořádkem, již vyvolalo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. února 2016 (sp. zn. Pl. ÚS 11/15), kterým byl odmítnut návrh na zrušení ustanovení § 160 odst. 2 InsZ,“ konstatuje se v zamítavém stanovisku Ministerstva spravedlnosti.
Byť Ústavní soud neprojednával danou věc meritorně, pět ústavních soudců připojilo k usnesení svá odlišná stanoviska, v nichž mj. konstatují, že v případě meritorního přezkumu by předmětné ustanovení muselo být zrušeno pro rozpor s ústavním pořádkem.
Podle názoru MSp by řešení nemělo spočívat ve vypuštění výjimky ze zásady jednotného insolvenčního řízení (§ 160 odst. 1 InsZ). Navrhované řešení by naopak mělo zachovat funkčnost a účel současného ustanovení § 160 odst. 2 InsZ, které umožňuje zajistit rychlý a hospodárný průběh insolvenčního řízení a naplňuje tak jednu ze základních zásad insolvenčního procesu [§ 5 písm. a) InsZ]. Zároveň by však takové pravidlo nemělo vzbuzovat pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem. Pravidlo přidělování incidenčních sporů mezi jednotlivá soudní oddělení (tj. pořadí soudních oddělení, poměr mezi ně přidělovaných incidenčních sporů) by tak mělo být obsaženo v rozvrhu práce a zároveň by mělo jednoznačně stanovit okruh přidělovaných incidenčních sporů a umožnit tak určit příslušné soudní oddělení v době nápadu věci (ex ante pravidlo). „V zájmu zajištění rychlosti insolvenčního řízení by tak mělo být umožněno přidělit incidenční spor jinému soudci insolvenčního soudu, resp. rozdělit incidenční spory mezi jiná soudní oddělení. K takovému přidělení však musí docházet transparentně podle předem seznatelných pravidel, která jsou odolná vůči zneužití a umožňují zpětně ověřit proces přidělení,“ pokračuje dále stanovisko.
Zpřesnění pravidel
Zaprvé by pravidla přidělování incidenčních sporů mezi jednotlivá soudní oddělení (tj. pořadí soudních oddělení, mezi něž jsou incidenční spory takto přidělovány, jakož i poměr mezi ně přidělovaných incidenčních sporů) měla být obsažena v rozvrhu práce. Stávající úprava, která výslovně neodkazuje na rozvrh práce, není totiž vykládána jednoznačně, navzdory ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a názorům doktríny.
Zadruhé, pokračují ministerští právníci, by pravidla přidělování incidenčních sporů, obsažená v rozvrhu práce, měla jednoznačně stanovit okruh incidenčních sporů, o který se jedná. Zákonné kritérium „může vést k průtahům“ je totiž možné považovat za příliš neurčité. Zároveň jeho konstrukce neumožňuje určit příslušné soudní oddělení v době nápadu věci, nýbrž až ex post. „Novým řešením by tak měla být stanovena jednoznačná a transparentní kritéria okruhu incidenčních sporů, které budou přiděleny jinému soudci insolvenčního soudu. Zároveň by mělo být konstruováno tak, aby v době nápadu incidenčního sporu bylo příslušné soudní oddělení určitelné (včetně možnosti zpětné verifikace).“
Vláda se již se zamítavým stanoviskem ke zrušení zmíněného ustanovení přihlásila jako vedlejší účastník řízení před ÚS. MSp již pro případ, že bude návrh kárného senátu NSS úspěšný, připravilo tři varianty řešení.
Dušan Šrámek
