Špatná zpráva pro obhájce Aleny Vitáskové, Shahrama Zadeha a dalších. Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost Zdeňka Smejkala, jenž poukazoval na domněle netransparentní rozdělování přísedících u Krajského soudu v Brně. Žádnou účelovou manipulaci ve Smejkalově případě nezjistil. Zabýval se konkrétně Smejkalovou kauzou, celkovou praxi krajského soudu zpětně prověřovat nechtěl. V nálezu ale přesto uvedl, že systém přidělování přísedících nebyl nahodilý ani účelový.
„Nelze dospět k závěru, že by v dané věci rozhodoval senát s nezákonně ustanovenými přísedícími,“ řekl soudce zpravodaj Jiří Zemánek. Zdůraznil, že se ÚS snažil k věci přistoupit se zdravým rozumem.
Podle stížnosti krajský soud systémově selhal a jeho metoda umožňovala účelové zneužití. Smejkal, potrestaný sedmi lety vězení za podvod, v tom spatřoval porušení zásad spravedlivého procesu.
Pokud by se ústavní soudci s námitkami ztotožnili, mohlo by to podle některých interpretací zpochybnit nejen kauzu Smejkala samotného, ale i další brněnské případy. Dnešní nález si proto přišly poslechnout desítky lidí včetně podnikatele Shahrama Abdullaha Zadeha obžalovaného z velkých daňových úniků. Zadehův případ taktéž řeší Krajský soud v Brně.
Smejkalovou kauzou se krajský soud začal zabývat v roce 2012. Tehdy měl soud u rozvrhu práce jen dva seznamy přísedících pro trestní senáty – jeden, s mnoha desítkami jmen, pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín. Od letoška už jsou přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů, a to právě kvůli tomu, aby bylo přidělování transparentnější a předvídatelnější.
Nejvyšší soud ve Smejkalově kauze v minulosti konstatoval, že rozvrh práce pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, a to právě kvůli absenci transparentních pravidel rozdělování přísedících. Zároveň ale tehdy uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.
ÚS nedávno při veřejném jednání vyslechl soudkyni Jaroslavu Bartošovou, která řešila Smejkalův případ. Vypověděla, že měla v senátu dlouhodobě asi 15 přísedících, byť jejich jména nebyla ani v rozvrhu práce, ani v jeho příloze, ale jen v interním výkazu. Podle svých slov se snažila o rovnoměrné vytížení přísedících a řídila je jako tým. Zohledňovala jejich pracovní povinnosti, časové možnosti, osobní a rodinné poměry.
Podle ÚS je zřejmé, že skutečně existovala snaha o rovnoměrné vytěžování přísedících. Bartošová dnešní nález přivítala. „Je mi samozřejmě líto, že to muselo dospět až k Ústavnímu soudu,“ konstatovala.
(čtk, epa)
