Loňský rok přinesl několik rozsudků, ale i postupů veřejné moci vůči demonstracím či veřejným shromážděním. Velkou pozornost na sebe ovšem strhla především demonstrace proti uprchlíkům, na které její účastníci vystupovali s maketami šibenic. Co je a není na podobných protestech přípustné, vyvolává stále debatu. Po letech nekončí ani spor aktivistů kvůli blokádě těžby kůrovcem napadených stromů na Šumavě.

Makety šibenic a výzvy k popravám údajných vlastizrádců na demonstraci proti uprchlíkům, která proběhla před rokem v červenci v Praze, skončily bez postihu. Muž, který makety s nápisem „Za vlastizradu“ na demonstraci přinesl, se podle úřadu Městské části Praha 1 nedopustil porušení shromažďovacího práva ani narušení občanského soužití. O přestupek prý podle Prahy 1 nešlo, muž se dopustil jen „vědomé nedbalosti.“

Právě tato demonstrace na Václavském náměstí a tehdejší „nezásah“ policie vyvolal loni značné diskuze. Letos proti rozhodnutí úřadu podal stížnost i ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), podle kterého se s názorem úřadu nelze ztotožnit. „Šibenice do právního státu nepatří a jejich využívání k vyhrožování občanům by mělo být posuzováno minimálně jako přestupek,“ uvedl ministr.

Ani pokuta

Policie na místě nezasáhla, protože záležitost vyhodnotila jako legitimní svobodu projevu. Ministr Chovanec poté dokonce žádal po policejním prezidiu vysvětlení, jenže vedení policie postup svých lidí na akci posvětilo. Vzhledem k tomu, že nešlo o výhrůžku konkrétním osobám, maketou šibenice nikdo nebyl fyzicky ohrožován, nejednalo se ani o trestný čin. Stejně tak vyložila formu protestu i přestupková komise Prahy 1. Rozhodnutí je nyní předmětem žaloby ke správnímu soudu, kterou se rozhodl podat ministr Chovanec.

Mohlo by vás zajímat

Spor o to, kde končí svoboda slova a již začínají výhrůžky, tedy ještě u konce zdaleka není. „Obecně platí, že svobodu projevu není možné omezovat, pokud není tímto omezením chráněno jiné právo. Nepřípustné jsou tedy zpravidla projevy, které bezprostředně vyzývají k násilí, případně které hanobí skupinu obyvatel nebo určitý světonázor či propagují a podněcují potlačování lidských práv a svobod,“ připomíná  aktuální Zpráva o stavu lidských práv v České republice, kterou vypracoval úřad ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD).

Čtěte také: Advokát Václav Vlk: Verbální trestné činy kolidují s ústavním právem na svobodu projevu

Zpráva upozorňuje na výraznou nejednotnost praxe v Česku „Zatímco určité projevy jsou stíhány jako trestné činy, jiné jsou pouze přestupky a další nejsou stíhány vůbec. Rozhodování úřadů postrádá vnitřní konzistenci, občané v důsledku nevědí, co je ještě přípustné,“ podotýká k případu šibenic.

Mrtvé děti před školu nesmí

Naopak protestní roadshow sdružení Stop genocidě narazila se svou kampaní proti cíleným potratům. S galerií naturalistických fotografií mrtvých lidských plodů objížděla Česko a snažila se prý upozornit na nehumánnost interrupcí. Výstavka krvavých zohavených tělíček a mrtvých dětí, která má na problematiku upoutat pozornost, rozčílila vedení severočeského města Chrastava natolik, že ji prostě zakázalo a následně panely obecní pracovníci rozebrali.

A Ústavní soud dal loni obci za pravdu. Nikoli ovšem proto, že výstavka byla příliš brutální a podle slov starosty nechutná, ale proto, že byla příliš blízko školy. „Zákaz shromáždění tak byl odůvodněn ochranou dětí,“ připomíná Zpráva o stavu lidských práv.

Přivazování ke stromům není projev názoru

K zásadnímu rozhodnutí došel po letech sporů o legálnost zásahu policie proti ekologickým aktivistům proti těžbě dřeva na Šumavě loni Nejvyšší správní soud. Rozhodl, že blokáda stromů na Šumavě, kdy se aktivisté přivazovali ke stromům, aby tak zabránili těžbě, nebyla shromáždění. Vyhověl tak kasační stížnosti žalované policie proti dosavadnímu postupu soudů, které dávaly za pravdu aktivistům a potvrdily blokády jako formu legitimního protestu.

Mimo jiné vzaly v úvahu například evropský judikát, podle kterého k vyjádření politického názoru může dojít i zabráním místa důležitého pro shromáždění. „Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se jedná o standardní prostředek realizace svobody projevu v rámci práva pokojně se shromažďovat. Cílem blokády bylo vyjádřit názor na zákonnost těžby a vyvolat veřejnou debatu, což je zcela v souladu se zákonem o právu shromažďovacím. K dosažení tohoto cíle bylo nezbytné obsadit prostor těžby. Aktivisté proto museli vyhledávat místa s aktuálně probíhající těžbou, a teprve po jejich nalezení tato místa obsadit. Jinak nebylo možné cíle blokády dosáhnout,“ argumentoval krajský soud v Plzni, který nyní bude muset případ znovu projednat a názor NSS vzít na vědomí.

Jenže podle Nejvyššího správního soudu nešlo o výměnu názorů mezi účastníky, ale snahu zabránit těžbě stromů napadených kůrovcem. Akce musí prý probíhat v konkrétním čase a na konkrétním místě. „Nezastupitelné místo hraje rovněž účel shromáždění. Nikoli každý shluk osob požívá ochrany. Je třeba, aby se osoby shromáždily za určitým účelem. I při potřebě maximálně široce interpretovaného účelu shromáždění je třeba, aby výkon shromažďovacího práva sloužil k výměně informací a názorů a vyjadřoval postoj shromážděných k řešení veřejných a jiných společných záležitostí. Pokud tento účel splněn není, nelze hovořit o shromáždění,“ argumentuje soud v rozsudku ke kasační stížnosti policie s tím, že se ovšem nezabývá tím, zda postup policie na této akci byl správný.

Svoboda slova versus většinový názor

Zásadní verdikt loni padl i v případě sdružovacího práva. Loňský rozsudek Nejvyššího správního soudu dal možnost vzniknout Sudetoněmeckému krajskému sdružení, které přitom dříve ministerstvo vnitra zakázalo a odmítlo spolek registrovat. „Potvrdil, že zákazy a omezení sdružovacího práva musí být vykládány pokud možno restriktivně. V demokratické společnosti je třeba diskutovat i o tématech citlivých, kontroverzních a vyjadřovat názory nepopulární,“ píše se pak ve vládní zprávě, která monitoruje dodržování a stav lidských práv v Česku.

Sdružení zpochybňuje Benešovy dekrety, které jsou ovšem součástí českého právního řádu. K ohrožování ústavnosti ani právního státu tak rozhodně nedochází, upozornil Nejvyšší správní soud. „Registrace může být odmítnuta jen ze zákonných důvodů, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých,“ vysvětluje své rozhodnutí soud.

I když tak jde o velice společensky citlivé a kontroverzní téma, není důvod, proč by spolek neměl legálně vzniknout. „Samo deklarování myšlenek odsuzujících některé jevy, nastalé bezprostředně po skončení II. světové války, otevírá velmi citlivá témata rozdělující společnost i po několika generacích. Tato témata však nelze bez dalšího ve svobodné společnosti tabuizovat a diskusi o nich zakazovat,“ dodává soud.

 (sta)