Postup Krajského soudu v Ostravě při určování insolvenčních správců začíná znepokojovat poslance. Vadí jim, že neexistují jasná pravidla pro přidělování věcí mimo obvyklé pořadí. Ke zpřesnění podmínek, za nichž je možno použít příslušné výjimky, směřují pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, poslanci Jan Chvojka (ČSSD) a Helena Válková (ANO).
Jak vyplývá z odůvodnění Chvojkova návrhu, který má Česká justice k dispozici, cíle jeho pozměňovacího návrhu jsou v omezení prostoru pro korupci a klientelismus, zajištění transparentního průběhu insolvenčních řízení, vyloučení svévolné aplikace výjimek a zavedení přezkumu důvodnosti výjimek. „Rotační systém v praxi funguje. Ukázalo se však, že v některých případech dochází k jeho obcházení, a to cestou nadužívání výjimek z jinak závazně daných pravidel (§ 25 odst. 5). To představuje skrytý návrat k nominačnímu systému. Insolvenční zákon postrádá možnost obrany proti zneužívání výjimek,“ vysvětluje Chvojka. Veřejně známé je podle něj netransparentní určování správců předsedkyní Krajského soudu v Ostravě a nepřezkoumatelnost jí udávaných důvodů, přičemž se odvolává na článek na České justici. „Absence opravného prostředku a nepostižitelnost možné libovůle předsedy soudu snižuje důvěru účastníků v insolvenční řízení a narušuje důvěru v justici. To platí bez ohledu na to, zda jsou pochybnosti o praxi panující u Krajského soudu v Ostravě důvodné, nebo nikoli, neboť tyto pochybnosti mohou být v konkrétním případě vyvráceny jedině využitím adekvátních procesních prostředků obrany.“
Nevhodné vazby
Nadužívání výjimek, které upřednostňuje místní správce, má za následek regionalizaci insolvenčního práva v České republice, posiluje úzké vazby insolvenčních správců a insolvenčních soudců v regionu, když eliminuje působení správců z jiných regionů, vypočítává Chvojka. Klientelistické vazby mezi soudci a správci budou podle něj vznikat snáze v prostředí uzavřených insolvenčních soudů, tj. v situaci, kdy přístup k insolvenčním případům projednávaným u příslušného krajského insolvenčního soudu budou mít jen správci se sídlem v tomto kraji.
Pěstování „nevhodných vazeb“, jak to pojmenovává důvodová zpráva revizní novely insolvenčního zákona, jednoznačně nahrává model „jeden správce – jeden krajský soud“. Skutečné manipulace v insolvenčním řízení jsou proveditelné pouze při součinnosti správce a soudce. „Z uvedených důvodů se navrhuje zavedení pojistek proti nadužívání výjimek z rotačního principu ustanovování insolvenčních správců. Důvod pro výjimku zůstává zachován jen pro situaci, kdy vůbec není možné určit správce „kolečkem“. V dalších situacích se vychází z toho, že jestliže správce kolečkem ustanovit lze, musí být ustanoven do řízení bez dalšího a teprve když existují reálné důvody pro jeho odvolání nebo zproštění výkonu funkce, může být nový správce určen mimo pořadí,“ vysvětluje Chvojka podstatu svého návrhu.
Důvodem pro takový postup jsou podle něj oproti současné úpravě jen tyto skutečnosti: je to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení (např. z důvodu zamezení průtahům je vhodné ustanovit jiného správce ze stejné kanceláře), nebo vyžaduje to osoba dlužníka (např. předchozí správce nezvládl svou funkci z důvodu specifického zaměření podnikání dlužníka a jiný správce má vyšší expertízu), nebo vyžadují to majetkové poměry dlužníka (např. speciální skladba jeho majetku).
Mohlo by vás zajímat
Ostatní dnešní důvody pro výjimku nejsou logické a právě proto jsou zneužívány. Co se týče dosavadní činnosti nebo zatížení insolvenčního správce, to je důvodem pro odvolání nebo zproštění výkonu funkce, ne pro ustanovení správce mimo pořadí. Odbornou způsobilost insolvenčního správce prověřuje ministerstvo před vydáním povolení u všech správců stejným způsobem a nejde tak o důvod pro ustanovení správce mimo pořadí.
„Hlavní rozdíl oproti současné úpravě ale spočívá v tom, že dnes může být výjimka využita bez předchozího odvolání nebo zproštění správce, tedy bez reálného ověření toho, že zde je skutečně nějaký důvod pro diskvalifikaci správce, určeného „kolečkem“.
Navržené doplnění § 26 věty druhé konečně také umožnuje přezkum důvodnosti výjimky odvolacím soudem, který dnes možný není. Ustanovení správce předvídatelným a zákonem stanoveným způsobem přitom představuje důležitý aspekt transparentního průběhu insolvenčních řízení,“ uzavírá poslanec.
Čtěte také: Benda chce nároky zajištěných věřitelů zakotvit přímo v insolvenčním zákoně
Rovněž bývalé ministryni spravedlnosti Válkové vadí současná úprava, kdy insolvenční zákon stále postrádá prostředky obrany proti zneužití výjimky z pravidla ustanovení insolvenčního správce podle rotačního kolečka předsedou soudu, tedy proti vydávání opatření o určení osoby insolvenčního správce tím způsobem, že je zcela potlačen zákonem stanovený algoritmus ustanovování správců a na jeho místo přichází libovůle předsedy krajského soudu. „Postupy Krajského soudu v Ostravě jsou v tomto směru mementem,“ uvádí bývalá ministryně doslova shodně s Chvojkou. „K výběru konkrétní osoby insolvenčního správce totiž dochází opatřením předsedy krajského soudu, přičemž je-li správce určován postupem podle § 25 odst. 5 (tj. mimo pořadí určené rotačním systémem, jak by tomu mělo podle § 25 odst. 2 pravidelně být), je podle stávající právní úpravy a judikatorní praxe toto opatření zcela nenapadnutelné a nepřezkoumatelné. Účastníci řízení i opomenutí insolvenční správci přitom poukazují na netransparentnost výběru správců předsedkyní Krajského soudu v Ostravě a nepravdivost udávaných (a průběžně měněných) důvodů.“ Absence jakéhokoliv opravného prostředku a nepostižitelnost možné libovůle předsedy soudu snižuje důvěru účastníků insolvenčního řízení v jeho spravedlnost, resp. narušuje důvěru v justici jako celek, tvrdí Válková.
Ministerstvo je proti
Aplikace výjimky z pravidla § 25 odst. 2 InsZ je možná toliko v odůvodněných a výjimečných případech směřujících k naplnění účelu insolvenčního řízení, při respektování společného zájmu věřitelů a není-li vzhledem k povaze insolvenčního řízení možné určit z příslušné části seznamu takovou osobu, která vyhoví zvláštním nárokům kladeným na dané řízení, kontruje ve svém stanovisku MS, kontruje Ministerstvo spravedlnosti. „Zmíněné kvalifikované podmínky jsou z důvodu nepředvídatelnosti veškerých budoucích skutkových okolností formulovány za použití obecných právních pojmů. Tyto podmínky vymezují rozsah diskreční pravomoci předsedy insolvenčního soudu, který o dané věci rozhoduje. Stanovení rozsahu diskreční pravomoci předsedy insolvenčního soudu abstraktnějšími kritérii nemění nic na skutečnosti, že jeho rozhodovací působnost je v této věci vymezena zákonem jasně danými mantinely.“
Podle MS je navíc určení osoby insolvenčního správce předsedou insolvenčního soudu je judikaturou považováno za opatření orgánu státní správy soudů. Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že přezkum opatření je možný ve správním soudnictví, a to konkrétně v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. soudního řádu správního.
Současné znění:
Paragraf 25, odst.(5): Nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.
§ 26: Proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
Navržené znění podle poslance Chvojky:
Paragraf 25, odst.(5): Nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí. Odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce postupem podle § 31 nebo zprostí-li jej funkce postupem podle § 32, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí, je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka anebo k jeho majetkovým poměrům. Vždy, když předseda insolvenčního soudu určí insolvenčního správce mimo pořadí, takový postup písemně odůvodní.
V § 26 se věta druhá doplňuje o slova: „nebo že nebyl dán důvod pro jeho určení mimo stanovené pořadí postupem podle § 25 odst. 5.“
Navržené znění podle poslankyně Válkové:
V § 25 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce postupem podle odstavce 2, zjistí-li, že nebyl osvědčen žádný z důvodů uvedených v předchozí větě.“
V § 26 se ve větě druhé slova „nebo že“ nahrazují čárkou a za slova „není podjatý“ se vkládají slova „nebo že nebyl osvědčen žádný z důvodů uvedených v § 25 odst. 5 věta první“.
Dušan Šrámek
