Očekávaný nález v kauze Zdeňka Smejkala, jenž ve stížnosti poukázal na domněle netransparentní rozdělování přísedících u Krajského soudu v Brně, vyhlásí Ústavní soud (ÚS) 11. srpna. Vyplývá to z přehledu jednání. Podle Smejkalova advokáta krajský soud systémově selhal a jeho metoda jmenování přísedících umožňovala účelové zneužití.
Pokud by se ústavní soudci s námitkami ztotožnili, mohlo by to podle některých intepretací zpochybnit nejen kauzu Smejkala odsouzeného za podvod, ale i další brněnské verdikty. Nyní už je praxe u krajského soudu jiná.
ÚS v polovině července stížnost veřejně projednal, což je v posledních letech ojedinělý postup. Po více než dvou hodinách tehdy jednání odročil na neurčito, musel se totiž seznámit s mnoha listinami. Předseda senátu Vojtěch Šimíček tehdy zdůrazňoval, že ÚS chce řešit kauzu pisatele ústavní stížnosti, a nikoliv dřívější postup krajského soudu obecně.
„Netvrdím, že obsazení senátu bylo účelové, že se jednalo o akt libovůle namířený osobně proti mému klientovi. Bylo to výsledkem systémového selhání Krajského soudu v Brně v roce 2012 při přidělování přísedících, a může se tedy týkat i dalších věcí,“ řekl při jednání Smejkalův advokát Michal Račok. Soudkyně krajského soudu Jaroslava Bartošová systém hájila.
Smejkalovou kauzou se krajský soud začal zabývat v roce 2012. Tehdy měl soud u rozvrhu práce jen dva seznamy přísedících pro trestní senáty – jeden, s mnoha desítkami jmen, pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín. Od letoška už jsou přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů, a to právě kvůli tomu, aby bylo přidělování transparentnější a předvídatelnější.
Bartošová zdůraznila, že měla v senátu i v minulosti stabilně asi 15 přísedících, byť jejich jména nebyla ani v rozvrhu práce, ani v jeho příloze, ale jen interním výkazu. Podle svých slov se snažila o rovnoměrné vytížení přísedících, zohledňovala jejich pracovní povinnosti, osobní a rodinné poměry.
Nejvyšší soud ve Smejkalově kauze v minulosti konstatoval, že rozvrh práce pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, a to právě kvůli absenci transparentních pravidel rozdělování přísedících. Zároveň ale tehdy uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.
(čtk)
