Poslanecký návrh, aby mandát Ústavního soudce trval 12 let a nesměl mít opakován, míří po prvním čtení na ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny. Podle zjištění České justice má zatím poměrně širokou podporu, přestože pochází od opoziční TOP 09. Návrh poslanci projednají tento pátek. „Uvedený návrh novely Ústavy podpořil podvýbor Poslanecké sněmovny pro Ústavu a podporu mu vyjádřil také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský,“ uvedl poslanec Martin Plíšek (TOP 09).
Podle platné právní úpravy není vyloučeno, aby se tatáž osoba stala soudcem Ústavního soudu opakovaně. Opakovaný výkon mandátu není vyloučen ani fakticky s ohledem na skutečnost, že minimální věková hranice stanovená pro soudce Ústavního soudu činí 40 let. Nelze tak vyloučit případy, kdy bude jedinec soudcem Ústavního soudu jmenován dokonce více než dvakrát. Takový případ se nicméně dosud nevyskytl. Z dosavadní ústavní praxe je však známo pět případů, kdy se tatáž osoba stala soudcem Ústavního soudu dvakrát. Stalo se tak v případě Pavla Rychetského, Ivany Janů, Jana Musila, Pavla Holländera a Vojena Güttlera.
Soudci Ústavního soudu často rozhodují o stížnostech, které podávají politické strany nebo mají politické pozadí. Miloslav Výborný byl ústavním soudcem do roku 2013. Podílel se tedy například na zamítavém stanovisku Ústavního soudu k církevním restitucím. V této věci podali stížnost i politici ČSSD, která měla při opětovném rozhodování o mandátu Výborného většinu. Jeho nominaci nakonec senátoři neposvětili. „Zdá se mi, že proti návrhu prezidenta republiky, který se týká mé osoby, jsou dvě silné výhrady. Jedna se týkala způsobu mého rozhodování v některých předcházejících věcech, jedna byla obecnější, totiž, že ne každý souhlasí s tím, aby se ústavní soudce stal podruhé ústavním soudcem,“ uvedl tehdy Výborný. Podobnou zkušenost má i advokát a bývalý ústavní soudce Jiří Nykodým. U něj někteří senátoři při slyšení na plénu otevřeně prohlásili, že jeho rozhodování ve věci církevních restitucí nesli nelibě. A právě to se nelíbí poslancům.
Poslanci TOP 09 Marek Ženíšek, Jan Farský a Stanislav Polčák proto navrhují, aby mandát nebyl opakovatelný a trval 12 let. „Největším nedostatkem stávají úpravy je samotná možnost opakovaného výkonu funkce soudce Ústavního soudu. Ta je zcela výjimečná i z komparativního hlediska, když existuje jen v několika málo zemích (např. Ázerbajdžán). Důvodem, proč se takový model v naprosté většině států neuplatňuje, spočívá v obavě z ohrožení nezávislosti soudců,“ upozorňuje důvodová zpráva.
Opakování mandátu odmítl v rozhovoru pro Českou justici ústavní soudce Jaromír Jirsa. „Jsem si vědom toho, že soudce, který končí svůj mandát a pomýšlel by na jeho opakování, tak by možná mohl sklouznout k jistému alibismu anebo by mohl mít tendence rozhodovat tak, aby se zavděčil tomu, komu se bude na výborech a na plénu zodpovídat,“ uvedl Jirsa.
Poslanci podle důvodové zprávy zvažovali rozšíření návrhu této novely rovněž o jednoznačnou ústavní úpravu projednávání návrhů prezidenta republiky Senátem, a to s vědomím, že dosavadní ústavní úprava této materie je značně kusá a příslušná zákonná ustanovení (konkrétně § 6 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který Senátu stanovuje lhůtu k projednání v délce 60 dnů, po jejímž marném uplynutí se předpokládá souhlas Senátu s nominací prezidenta republiky) jsou některými představiteli právní teorie považována za protiústavní. Po zvážení všech relevantních argumentů se předkladatelé nicméně přiklonili k možnosti dosáhnout této změny v průběhu legislativního procesu prostřednictvím jednoduchého pozměňovacího návrhu.
Na návrhu zatím panuje shoda. „Konzultovala jsem návrh i s ústavními soudci, neměli s tím problém,“ uvedla už při prvním čtení poslankyně vládní ČSSD Marie Benešová. Ke schválení návrhu na změnu Ústavy je potřeba, aby s ním souhlasily na plénu souhlasily tři pětiny poslanců, tedy nejméně 120 z 200, a poté také tři pětiny přítomných senátorů.
Eva Paseková
