V polovině července zamíří předsedové krajských, vrchních a nejvyšších soudů opět za ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO). Řešit mají společně nové kapitoly Bílé knihy justice „Přísedící“ a „O vzdělávání“. Možná i vzhledem k politickým událostem posledních dní se soudcům do hodnocení nových kapitol moc nechce. „Místo abychom si sedli a dohodli se na koncepčním přístupu, tak se budeme vyjadřovat k nějakým textům a ztrácet čas,“ míní předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Pelikán chce v Bílé knize nastínit návrhy pro zlepšení výkonnosti justice pro příštích několik let. V kapitole „Přísedící“ ministerstvo navrhuje zpřísnění kritérií pro výkon soudců z lidu. Zároveň chce také zrušení přísedících u okresních soudů. V otázce vzdělávání chce Pelikán zavést minimální standard účasti soudců na vzdělávání, systém kreditů nebo nárůst školení v mimoprávní oblasti.
Soudci si ale dlouhodobě stěžují, že jim chybí spíše koncepční přístup. Na tom základním, podobě Nejvyšší rady soudnictví, se s ministrem Robertem Pelikánem už asi neshodnou. Zatímco v první polovině roku se atmosféra mezi ministrem a zástupci justice trochu uklidnila, nyní se opět objevuje vzájemná nevraživost.
„Představy soudnictví jsou trošku jiné než ministerstva. My jsme nabízeli v minulém roce několikrát, že bychom se chtěli přímo podílet na přípravě „bílé knihy“. To pan ministr odmítal s tím, že vždycky nám předloží nějakou tu kapitolu a k té se budeme moci vyjádřit. My si myslíme, že tento způsob není vhodný pro diskusi o tak závažných otázkách, o jaké jde,“ řekl například předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal v pořadu Týden v justici na ČT. Reagoval tak na dotaz, z jakého důvodu Nejvyšší soud připravil tzv. Zelenou knihu justice.
Nové kapitoly Bílé knihy nyní předseda NS hodnotit nechce. Nejdříve chce své připomínky sdělit Pelikánovi. K otázce rušení nebo reformy institutu přísedících se pro Českou justici vyjádřil nedávno. „Musíme si uvědomit, že některá složitá jednání, zvláště trestní, trvají řadu dní. Po tu dobu musí být na každé takové jednání přísedící či členové poroty uvolněni z práce. Provádět v tomto směru změny s sebou přinese jednoznačně požadavky na mnohé legislativní úpravy,“ konstatoval Pavel Šámal.
To, že se nemohou na tvorbě Bílé knihy podílet, vadí soudcům dlouhodobě. „Já od ministra Pelikána už moc nečekám. Řekl bych, že je docela i škoda našeho času. Místo abychom si sedli a dohodli se na koncepčním přístupu, tak se budeme vyjadřovat k nějakým textům a ztrácet čas,“ řekl České justici předseda NSS Josef Baxa. Podle něj je situace, kdy soudci dostanou na poradě u ministra na poslední chvíli kapitoly Bílé knihy, nedůstojná. Baxa také připomněl, že při nástupu do funkce Pelikán namítal, že soudci by měli zejména soudit a nezabývat se například legislativou a podobně. „Pak nám ale zase vyčítá, že jsme málo aktivní a málo spolupracujeme. Já sám jsme se pokoušel psát nějaké připomínky, ale je to marné. Ministerstvo si vede svou a potřebuje nás jen formálně vyřídit,“ míní Baxa. Podle něj by ministerstvo mělo spíše pracovat na jiných věcech než Bílé knize, například na implementaci procedurální azylové směrnice.
Předsedové krajských soudů zatím nové kapitoly Bílé knihy příliš hodnotit nechtějí, i s ohledem na „předprázdninové vytížení“. „V předloženém materiálu jsou body s kterými nemám nejmenší problém – například potřeba vzdělávání soudců, psychologická vyšetření, roční stáž u senátu krajského soudu jako nehlasující člen senátu, možnost dočasného přidělení soudce na Ministerstvo spravedlnosti a podobně. Naopak jako vhodné se mi nejeví určité „sloučení“ pozice asistenta a justičního čekatele (kandidáta), jako téma na dlouhou diskusi se mi jeví systém pravidelných hodnocení soudců, na který by měl být navázán kariérní postup – kdo, v jakých lhůtách by hodnotil, na podkladě čeho, s jakými důsledky. To je velmi složité téma,“ řekl České justici předseda KS v Plzni Miloslav Sedláček.
Předseda KS v Hradci Králové Jan Čipera vnímá stanovení výkonu funkce přísedícího jako občanské povinnosti jako revoluční myšlenku v probíhající diskuzi, v níž se část odborné veřejnost kloní přímo ke zrušení institutu přísedících. „Dle mého názoru nezbytným předpokladem pro úspěšnost tohoto nového náhledu na přísedící je zájem společnosti podílet se na výkonu spravedlnosti, který ovšem souvisí s ochotou obětovat svůj pracovní či volný čas. Obávám se, že v současné době veřejnost na tento přístup není připravena, resp. nastavena,“ míní Čipera.
Z Krajského soudu v Ústí nad Labem se chystají své připomínky k novým kapitolám dát až během prázdnin. „Obě problematiky je třeba určitě ještě dále diskutovat. I na kolegiu předsedů krajských soudů počátkem června jsme o materiálu debatovali a zjistili jsme, že variant pro uplatnění přísedících na soudech je více, rámcově jsme se shodli na jejich přínosném působení u trestních věcí, které se soudí v I. stupni u krajských soudů, tedy závažné kriminality (např. s následkem smrti),“ míní předseda soudu Luboš Dörfl. Podle něj by se měl předefinovat okruh případů, kterými se mají senáty s přísedícími zabývat, otázka věkové hranice přísedících nebo jejich odměny.
Co se týče vzdělávání, nepřipadá Dörflovi šťastné zakomponování povinného vzdělávání soudců. Přijatelnější by podle něj bylo provázat otázku vzdělávání s otázkou hodnocení soudců, a to výhradně pro účely instančního postupu nebo účasti soudce ve výběrových řízeních na místo soudního funkcionáře. „Tedy pojetí motivační. I to vyžaduje, jak jsem naznačil, širší diskusi o kariérním pojetí soudcovské funkce,“ dodává předseda ústeckého krajského soudu.
Podle Pelikána ale být přísedícím má být čestná funkce a neměla by být motivována finančně. „Abychom tomu vrátili tu čestnou povahu, tak si myslíme, že bychom možná měli uvažovat o tom, že to zrušením na úrovni okresních soudů, kde se rozhoduje o těch bagatelních věcech, a tam, upřímně, to mnoho cti v lidech nevyvolává, když rozhodují o nějakém zlodějíčkovi,“ podotkl už dříve ministr, který má nyní také plné ruce práce s děním kolem reorganizace policie, se kterou nesouhlasí a hrozil kvůli ní svou rezignací.
(epa)
