Ústavní soud (ÚS) se dnes začal zabývat stížností Zdeňka Smejkala, který poukazuje na netransparentní jmenování přísedících u Krajského soudu v Brně. Smejkal dostal sedm let za podvod, právě kvůli přísedícím v trestním senátu si stěžuje na porušení zásad spravedlivého procesu. Je to první veřejné jednání ÚS po třech letech. ÚS po více než dvou hodinách odročil vyhlášení nálezu na neurčito. Musí se seznámit s mnoha listinami.
Smejkalovou kauzou se krajský soud začal zabývat v roce 2012. Tehdy měl soud u rozvrhu práce jen dva seznamy přísedících pro trestní senáty – jeden pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín. Od letoška už jsou přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů, a to právě kvůli tomu, aby bylo přidělování transparentnější a předvídatelnější.
ÚS zpravidla jen vyhlašuje nálezy, veřejná jednání jsou v posledních letech výjimečná. Předseda senátu Vojtěch Šimíček dnes na úvod zdůraznil, že soud chce v prvé řadě řešit kauzu pisatele ústavní stížnosti, a nikoliv někdejší postup krajského soudu v obecné rovině.
„ÚS se nebude situovat do role potenciálního kárného žalobce nebo vyšetřovací komise, do role jakéhosi pranýře, který by měl několik let zpětně prověřovat celkovou praxi Krajského soudu v Brně, která se přímo netýká kauzy, kterou dnes budeme řešit,“ zdůraznil Šimíček. I proto ÚS zamítl návrhy na provedení některých důkazů, které považoval za nadbytečné.
Pokud by ÚS stížnosti vyhověl, mohlo by se to stát argumentem obhajoby i v dalších trestních kauzách, které v minulosti řešil nebo dosud řeší krajský soud. „Vzhledem k zákonným lhůtám pro podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti se však neobáváme, že by došlo k otevření velkého množství starších vyřízených kauz,“ sdělil nedávno předseda soudu Milan Bořek. Česká justice o problematice přísedících informuje dlouhodobě. Bořek a jeho podřízení si stojí za tím, že k rozdělování přísedících docházelo v souladu se zákonem.
Mohlo by vás zajímat
Krajský soud zastupuje předsedkyně senátu Jaroslava Bartošová. Zdůraznila, že měla v senátu dlouhodobě asi 15 přísedících a snažila se o jejich rovnoměrné vytížení. „Snažila jsem se řídit je jako tým,“ uvedla Bartošová. Zohledňovala prý jejich pracovní povinnosti, osobní a rodinné poměry. V jiných senátech „její“ přísedící prý nepůsobili.
Nejvyšší soud ve Smejkalově kauze v minulosti konstatoval, že rozvrh práce pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, a to právě kvůli absenci transparentních pravidel rozdělování přísedících. Zároveň ale tehdy uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.
(epa, čtk)
