Jako šílenství označují mnozí Němci rozhodnutí Erdogana vyslat na nedělní demonstraci Turků v Kolíně nad Rýnem ministra turecké vlády. Politik vyzývá Turky jako pátou kolonu v Německu, aby se rozhodli, zda jsou loajální k Německu nebo k Erdoganovi, neboť Ankara začala řídit Turky v Německu. Policie nasazuje vodní děla, ministr zahraničí varuje.
Nedělní demonstrace na podporu tureckého prezidenta Erdogana v Kolíně nad Rýnem se má zúčastnit minimálně třicet tisíc Turků žijících v Německu. Jenže riziko, že se akce zvrhne v násilnosti, je značné: na demonstraci se chystají rovněž odpůrci Erdogana i provokatéři. Německá policie proto nasazuje 2300 policistů a osm vodních děl. Policie opakovaně uvedla, že má obavy z propuknutí násilí.
Do poslední chvíle při tom byla vedena debata, zda akci nezakázat. Po zákazu volali politici, zatímco policejní prezident Jürgen Mathies dosud neviděl pro omezení shromažďovacího práva žádný důvod. Pokud by se však podle něho akce zúčastnili členové turecké vlády, vedlo by to k vysoce napjaté situaci a veřejná bezpečnost by nemusela být zaručena, uvedl.
To se nakonec stane, neboť Erdogan v sobotu odpoledne oznámil, že do Kolína nad Rýnem vysílá demonstrovat v zastoupení turecké vlády ministra mládeže a tělovýchovy Akifa Cagataye. Současně Erdogan kritizoval nedostatek svobody projevu v Německu, když uvažuje o zákazu protestů Turků na jeho podporu v Německu.
Předseda konference zemských ministrů vnitra zemí Klaus Bouillon (CDU) na to v šoku reagoval: „To nemůže být pravda, naši poslanci nemohou navštívit německé vojáky v Turecku, ale Erdogan chce poslat své ministry demonstrovat do Kolína,“ uvedl pro Bild.
V Německu dochází k lovu turecké opozice
Podle mnoha Němců jde v turecké akci o zneužití občanských práv zaručených v demokracii. Podle některých politiků jde o pokusy Erdogana řídit Turky v Německu. Například komisař pro integraci Aydan Özoguz (SPD) vyjádřil znepokojení nad nárůstem pokusů Ankaře ovlivňovat o obyvatelstvu tureckého původu v Německu. „Mám obavy, že vztah mnoha lidí, kteří zde žijí, s Tureckem, je někdy masivně politicky využíván“ řekl Özoguz berlínskému deníku „Tagesspiegel“.
Předseda německé Strany zelených Turek Cem Özdemir kritizoval zastrašování Erdoganových kritiků v Německu. „Vidíme, že v této zemi dochází k lovení turecké opozice,“ řekl pro Funke Media Group. Erdoganovi příznivci, kteří zastrašují ostatní, by podle něho „měli být potrestáni s plnou silou zákona“.Demonstrace v neděli v Kolíně nad Rýnem se bude konat na základně právního systému. Neměla by tedy „vyvolávat atmosféru strachu“, uvádí v deníku Der Spiegel.
Der Spiegel rovněž cituje spolkového ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera (SPD), který v souvislosti s plánovanou masovou demonstrací na podporu Erdogana řekl, že je nepřijatelné přenášet domácí napětí z Turecka do Německa a zastrašovat lidi s odlišným politickým přesvědčením. „Toto nedovolíme,“ řekl Steinmeier pro „Süddeutsche Zeitung“.
Konflikty mezi Turky v Německu rostou
Rostoucí konflikty mezi Turky v Německu kvůli situaci v Turecku potvrzují sociologové a výzkumní pracovníci, kteří si kladou otázku, proč tolik německých Turků náhle zbožňuje Erdogana? Odpovědi jsou různé – od frustrace, až po etnickou mentalitu národní hrdosti. Konflikty už zasáhly i rodiny, uvádí Focus.
Politik z CDU Jens Spahn vyzval v komentáři pro Tagesspiegel Turky v Německu, aby se rozhodli, zda jsou loajální k Erdoganovi nebo Spolkové republice. „Očekáváme, že někdo, kdo chce být Němec, jasně říká, kde stojí,“ napsal Spahn v komentáři pro „Tagesspiegel“. Pokud něčí srdce bije pro Erdogana, bylo by lepší prokazovat to v Turecku, a ne v Kolíně nad Rýnem. Turci žijící v Německu se budou muset rozhodnout, ke kterému z obou států se uplatní svou loajalitu, napsal politik jakoby Turci v Německu byli pátou kolonou v zemi.
Olej do ohně pak přilévají němečtí satirici, kteří si z Erdogana utahují. Naposledy se tak stalo fotomontáží v časopisu Titanik pod názvem Erdogan v napětí – penispuč.
Údaje o počtu Turků v Německu se liší, zdroje uvádějí jejich počet od 1,5 milionu do 2,5 milionu v závislosti na získání německého občanství. Mnoho z nich se však ani po padesáti letech, což je doba příchodu prvních Turků po válce do Německa, neintegrovalo do německé společnosti.
Irena Válová
