Krajský soud v Brně při přidělování trestních caus jednotlivým soudcům přes 10 let porušoval Zákon o soudech a soudcích, tvrdí pražský advokát Michal Račok. Například až do letoška prý nebylo zřejmé, kteří přísedící patří ke kterému senátu, u většiny krajských soudů přitom byl tento fakt veřejně znám. Především na tomto tvrzení přitom stojí stížnost, kterou dnes veřejně projednával Ústavní soud ČR. Česká justice přináší z dnešního jednání podrobnou reportáž.
Račokův klient Zdeněk Smejkal si od roku 2013 odpykává sedmiletý trest za podvod, podle stížnosti byl ale protiústavně odňat svému zákonnému soudci. Předsedkyně příslušného senátu Jaroslava Bartošová ústavním soudcům potvrdila, že přísedící byli rozdělení pouze v interním materiálu, systém prý ale byl pevně dán a nešlo o žádnou libovůli.
Mohlo by se zdát, že osoba konkrétního soudce či soudců nemůže při rozhodování podle zákona a se stejnými důkazy hrát v právním státě nijak zásadní roli. Realita je ovšem jiná, zdůraznil hned v úvodu svého obsáhlého vystoupení před ÚS ČR JUDr. Račok.
Připomněl případ, kdy jistý soudce odsoudil obžalovaného podvodníka na sedm a půl roku vězení. Později se ale ukázalo, že tento soudce se případem vůbec neměl zabývat, věc znovu rozhodoval jeho kolega a ten dotyčného osvobodil.
A stejnou cestu Račok zvolil i u svého klienta. Rozvrh práce u Krajského soudu v Brně prý totiž až do letoška nesplňoval základní požadavky na transparentnost a předvídatelnost výběru přísedících. To ostatně připustil i Nejvyšší soud ČR, který ovšem vloni Smejkalovo dovolání odmítl – ve zdůvodnění sice konstatoval, že rozvrh práce KS Brno nebyl v souladu se Zákonem o soudech a soudcích, zároveň ale uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.
Právě to, jak tento vnitřní systém skutečně fungoval, či nefungoval, nyní začal rozkrývat Ústavní soud ČR. Považuje to přitom za věc natolik zásadní, že nařídil veřejné projednávání, což se stalo naposledy před třemi roky při církevních restitucích. Předseda senátu Vojtěch Šimíček ovšem současně během více než dvouhodinového jednání opakovaně upozornil účastníky řízení i desítky zástupců především odborné veřejnosti (kvůli velkému zájmu senát netradičně zasedal ve sněmovním sále, určeném obvykle jen pro jednání pléna), že pro Ústavní soud je klíčová tato konkrétní causa, nikoliv obecné hodnocení způsobu přidělování přísedících u KS Brno v dané době.
Argumentaci advokáta Račoka si můžete poslechnout zde.
Přesto Račok několikrát na místě senátu ÚS téměř vnutil důkazy týkající se jak jiných let, tak i jiných trestních senátů KS Brno. Má totiž za to, že stačí prokázat jakoukoliv právně nepodloženou anomálii v rozvrhu práce i o celé měsíce dříve, než byla do něj byla zařazena obžaloba na jeho klienta – to by prý totiž znamenalo, že se „přidělovací kolečko“ posunulo a na Smejkala tak připadl jiný senát a jiní přísedící, než původně měli.
Evidenci rozvrhu práce u KS Brno považuje právní zástupce stěžovatele za zcela nedostatečnou a nepřezkoumatelnou, například na dotaz, kolikrát se původní rozvrh práce během roku změnil, získal několik zcela odlišných odpovědí. Ústavním soudcům předložil celý šanon s vytištěnými screeny webových stránek) úřední desky krajského soudu, a dokonce notářský zápis expertního posudku, že oficiální rozvrh práce z roku 2012, který na vyžádání poskytl KS Brno, byl v počítačové podobě vytvořen až v roce 2016.
To ovšem zástupkyně KS Brno, předsedkyně příslušného senátu Jaroslava Bartošová, vysvětlila poměrně jednoduše – staré rozvrhy práce se u KS Brno neevidují, protože to prý zákon neukládá, a tento byl po vyžádání ÚS ČR zpětně vytvořen z jednotlivých trestních spisů.
Soudkyně také objasnila způsob přidělování jednotlivých přísedících nejprve do jednotlivých senátů a potom i jejich povolávání pro konkrétní causy. Připomněla přitom, že tento proces neprobíhá striktně podle abecedního pořadí, ale je třeba brát v úvahu řadu konkrétních omezení, především vytížení jednotlivých přísedících v jejich občanských povoláních a zbývající dobu jejich mandátu – například přísedícího v druhé polovině jeho čtyřletého funkčního období nelze nominovat do složité ekonomické causy, která se může vléci několik roků.
Na řadu otázek advokáta stěžovatele ovšem zástupkyně KS Brno Jaroslava Bartošová odpovědět nedokázala – systém přidělování případů jednotlivým senátům totiž není jejich řadovým předsedům dopodrobna znám.
Podle Zákona o Ústavním soudu musela být ovšem jednání přítomna právě ona jako předsedkyně příslušného senátu, je možné, že odpověď na tyto otázky si Ústavní soud vyžádá od předsedy či místopředsedy KS Brno písemně.
Bartošová ovšem opakovaně prohlásila, že celý systém tvorby a dodržování pracovního rozvrhu soudu byl právně naprosto v pořádku. O tom má ovšem zástupce stěžovatele Michal Račok vážné pochybnosti: „Zkoumali jsme fungování deseti krajských soudů, u sedmi bylo podle nás vše v naprostém pořádku, ale u KS Brno byli například přísedící do jednotlivých soudních oddělení, tedy senátů, závazně přiděleni až v roce 2016. Já to nechápu, když Zákon o soudech a soudcích je z roku 2002, kancelářský řád vydaný ministerstvem spravedlnosti už taky platí dlouhou dobu“, řekl po skončení dnešního jednání novinářům.
Sám ovšem musel naopak čelit výtce Ústavního soudu, proč výhrady vůči výběru senátu a přísedících neuplatnil v plném rozsahu už u obecných soudů. Podle Račoka je to ale především stát, kdo musí zajistit, aby o každé věci rozhodoval zákonný soudce přesně podle čl. 38/1 Listiny základních práv a svobod. Strany řízení mají totiž jen omezenou možnost, jak si včas ověřit, je-li v tomto směru vše v pořádku.
Račok v žádném případě netvrdí, že přidělení konkrétních soudů v případu jeho klienta bylo účelové – netransparentní systém přidělování ovšem takovou možnost nevyloučil a to samo podle něj stačí k tomu, aby byl příslušný rozsudek jako protiústavní zrušen.
Po neobvykle rozsáhlém dokazování zazněly i závěrečné návrhy obou stran, poté Ústavní soud případ odročil na neurčito. Kdy vynese nález, se zatím nedá odhadnout – kromě studia obsáhlých důkazů předložených dnes právním zástupcem stěžovatele si možná sám vyžádá ještě některé další od vedení KS Brno.
Během veřejného jednání taky opakovaně zaznělo upozornění zástupce stěžovatele, že předchozí nálezy o příslušnosti soudců nejsou až tak zcela konzistentní – zdůvodnění tohoto nálezu tedy možná bude přeci jen o něco obecnější, než soud původně zamýšlel. Už proto, že na stole mu leží velmi podobný případ, a pokud dá v tomto stěžovateli zapravdu, následovat budou možná stovky dalších.
Ivan Holas
