Na soudce Aleše Novotného z Krajského soudu v Brně míří podnět na kárnou žalobu. Adresovaný je ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Důvodem mají být průtahy, kterých se měl dopustit při vyřizování žádostí o propuštění z vazby ve věci českoíránského občana Shahrama Abdullaha Zadeha. Podnět sepsali Zadehovi advokáti.
Zadeh je obžalován z údajných rozsáhlých daňových podvodů při obchodech s palivy se škodou 2,5 miliardy korun. Hrozí mu až 13 let vězení. Ve vazbě strávil 22 měsíců a 1. února byl propuštěn na kauci 150 milionů Kč. Ještě v areálu věznice ho ale policie znovu zadržela kvůli zatykači, který na něj loni v březnu vydal Írán kvůli jeho obchodním sporům v Dubaji.
V podnětu se mimo jiné konstatuje, že Novotný překročil tříměsíční vazební lhůtu, takže měl být Zadeh propuštěn. „Tímto jednáním narušil soudce Aleš Novotný důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů ve smyslu § 80 odst. 1 a 2 Zákona o soudech a soudcích,“ konstatuje se v dopise, který má Česká justice k dispozici.
Dne 19. 3. 2014 v pět hodin ráno byl Zadeh zadržen policií ve svém bytě v hotelu Hilton v Praze, a o dva dny později byl vzat do vazby, ve které zůstal až do 1. 2. 2016, tedy téměř dva roky. Dne 15. 4. 2015 podal již třetí žádost o propuštění na svobodu, a o dva dny později, tedy poslední den lhůty, se konalo vazební zasedání, na němž soud rozhodl, že se oznamovatel ponechává ve vazbě.
Soudce Aleš Novotný o ponechání oznamovatele ve vazbě rozhodl přesto, že na vazebním zasedání konstatoval, že obecně je možné nahradit vazbu oznamovatele peněžitou zárukou. „K jejímu odmítnutí pak došlo pouze z toho důvodu, že soudce neměl čas ověřit informace o složitelích, protože sám vazební zasedání nařídil na poslední den lhůty,“ píše se v podnětu. Tím, že soudce svým postupem zavinil stav, kdy již neměl čas řádně ověřit přípustnou výši kauce, podle Zadehových advokátů nejednal s náležitou péčí, která je při přezkumu důvodnosti odnětí svobody vyžadována Evropským soudem pro lidská práva.
Překročení maximální zákonné délky vazby
Jak z podnětu dále vyplývá, Novotný svým postupem způsobil průtahy ve vazebním řízení na prvním stupni v délce tří měsíců a 11 dnů. Přesně tak dlouhá doba totiž uplynula mezi datem 15. 4. 2015, kdy oznamovatel podal svoji, v rámci předmětného řízení již třetí žádost o propuštění na svobodu, a datem 28. 7. 2015, kdy Novotný postoupil spis nadřízenému soudu. „V případě oznamovatele je tak zřejmé, že přiměřená délka řízení byla ze strany soudce Novotného ve věci žádosti o propuštění ze dne 15. 4. 2015 mnohonásobně překročena, když řízení jen na prvním stupni trvalo tři měsíce a 11 dnů. Tímto postupem soudce porušil ustanovení § 72 odst. 1 TŘ, které zaručuje právo na pravidelný přezkum zákonnosti vazby nejméně každé tři měsíce. Při porušení této tříměsíční lhůty musí být držená osoba propuštěna.“
Celkově tak zejména v důsledku neodůvodnitelných průtahů na straně soudce Novotného třetí přezkum zákonnosti dalšího držení oznamovatele ve vazbě trval na soudech obou stupňů přes pět měsíců (přesněji 154 dnů), a téměř stejná doba (152 dnů) uběhla mezi vydáním usnesení KS v Brně ze dne 17. 4. 2015 a okamžikem, kdy toto usnesení nabylo právní moci. Tím, že soudci Novotnému trvalo padesát čtyři, respektive sedmdesát sedm dní, než vyhotovil usnesení o dalším trvání vazby, došlo k více než pětinásobné překročení lhůty podle § 129 odst. 3 písm. b) TŘ. Podle podnětu pak nezákonnost postupu soudce není věcí hodnocení důkazů, ale nerespektování zákona a mezinárodních závazků ČR – argumentuje se zde rozsudkem Evropského soudu proti Ukrajině, kdy za nedostatečný byl považován již postup soudu, který o vazbě rozhodnul za 10 dnů. Ve věci Zadeha se přitom jednalo o více než desetinásobné překročení této lhůty. „To nelze hodnotit jinak než jako projev zjevné svévole ze strany soudce rozhodujícího o vazbě, zejména při vědomí toho, že do pravomocného skončení tohoto řízení nemá oznamovatel jinou možnost domáhat se propuštění na svobodu.“
Neschopnost vyhotovit usnesení a zbytečný překlad do perštiny
Jak z podnětu dále vyplývá, další dílčí bezdůvodný průtah vznikl tím, že soudce Novotný bezdůvodně zajišťoval překlad usnesení o ponechání oznamovatele ve vazbě nikoli do angličtiny, ale do perštiny (farsí). Sám vybral jazyk farsí, a v tomto jazyce usnesení doručil oznamovateli až dne 3. 7. 2015, tedy třiadvacet dní po vyhotovení české verze.
Ve svém vyjádření soudce Novotný uznává, že si je „vědom, že délka od vyhlášení do doručení rozhodnutí je delší než obvyklá“, snaží se to ale ospravedlnit – podle Zadehových advokátů ovšem nezákonně a diskriminačně. „Pokud soudce Novotný ve svém vyjádření pro Ústavní soud ze dne 16. 12. 2015 nyní tvrdí, že bylo nutno jeho „vazební rozhodnutí překládat a to nikoli do „běžného“ cizího jazyka“, oznamovatel nemůže být za tuto libovůli soudce činěn odpovědným. Jednalo se o rozhodnutí soudce Aleše Novotného, který se rozhodl namísto „běžného jazyka“ (angličtiny) pro jazyk „neběžný“. I kdyby však oznamovatel toto sám požadoval, jednalo by se o realizaci jeho ústavně zaručeného práva na tlumočníka a překlad. Toto právo není kategorizováno pro „běžné“ občany a „běžné“ jazyky.“ Takováto kategorizace podle advokátů opět svědčí o diskriminačním přístupu soudce Novotného, neboť právo zakazuje diskriminaci z hlediska původu, ať již národního, rasového nebo jazykového.
Jak dále uvádějí Zadehovi advokáti ve svém podnětu, postupem, kdy překlad rozhodnutí o dalším trvání vazby trval dvacet tři dní, došlo k dalším podstatným průtahům, které znemožnily dosáhnout efektivního přezkumu zákonnosti omezení osobní svobody a případného přijetí peněžité záruky na místo dalšího pokračování vazby. Nadto soudce nejednal odborně a nerespektoval zákon a mezinárodní závazky ČR, když si byl vědom toho, že bez zajištění překladu nemá oznamovatel možnost seznámit se s textem usnesení a napadnout jej řádně opravným prostředkem.
Délka vazebního řízení v tomto případě dosáhla na prvním stupni takřka tří měsíců, od 27. 7. 2015, kdy byla žádost o propuštění na svobodu podána, do 15. 10. 2015, kdy bylo rozhodnutí o ponechání ve vazbě a přípustnosti kauce ve výši 100 mil. Kč oznamovateli doručeno. Celková délka vazebního řízení na dvou stupních dosáhla v důsledku svévolného postupu dokonce více než půl roku, tedy šesti měsíců a pěti dnů, neboť řízení trvalo od 27. 7. 2015 až do 1. 2. 2016, kdy byl oznamovatel z vazby propuštěn.
Soudce v průtazích dle podnětu pokračoval také při posledním vazebním zasedání, kdy bylo rozhodnuto o Zadehově propuštění. Toto zasedání soudu bylo nařízeno až 40 dnů po podání žádosti o propuštění. Podnět na několika místech zdůrazňuje, že rozhodování vazebních věcí má mít přednost a nerespektování této zásady je nejen v rozporu s českým trestním právem, ale také judikaturou Evropského soudu. Lze si tak klást otázku, proč k tomu došlo tolikrát po sobě.
Další průtahy
Popsané podezření, pokračuje podnět ke kárné žalobě, je pouze posíleno dalším skutečným průběhem řízení. Po rozhodnutí VS v Olomouci, který souhlasil se závěrem, že nahrazení peněžité záruky ve věci oznamovatele je přípustné, ale zrušil výši kauce pro její nedostatečné odůvodnění ze strany KS, měl soudce Novotný povinnost neprodleně ve věci znovu rozhodnout, neboť po rozhodnutí VS v Olomouci ze dne 10. 11. 2015 zůstal návrh oznamovatele na nahrazení vazby peněžitou zárukou nerozhodnut.
Soudce Novotný však nepostupoval v souladu se zákonem a o návrhu na nahrazení vazby vůbec nerozhodl. Rozhodnuto o něm tak bylo až v rámci dalšího (pátého) přezkumu oznamovatelovy vazby, v lednu 2016, když usnesení o nahrazení vazby kaucí bylo vydáno teprve 19. 1. 2016, propuštění pak bylo nařízeno až 1. 2. 2016. „V rámci čtvrtého přezkumu oznamovatelovy vazby trvalo řízení jen na prvním stupni takřka tři měsíce, v důsledku toho, že soudce Novotný ani po zrušení výroku o nahrazení vazby peněžitou kaucí ve věci nerozhodl, zůstala žádost o nahrazení vazby kaucí nerozhodnuta dokonce takřka šest měsíců, když v rámci dalšího přezkumu vazby byla kauce stanovena dne 19. 1. 2016.
K průtahům pak došlo v rámci již zmíněného pátého přezkumu, kdy trvalo řízení dalších padesát dva dní na jednom stupni. Došlo přitom k značným a neodůvodnitelným průtahům při propouštění oznamovatele z vazby po uhrazení peněžité záruky, a to i při porovnání s dalšími spoluobžalovanými. Neodůvodněné průtahy je podle podnětu nutno vidět také v tom, že dosud, tedy více než rok po podání obžaloby, nebyl Zadeh v rámci hlavního líčení ani vyslechnut.
Vazební věci mají přednost
V rámci Vyjádření KS v Brně k ústavní stížnosti, kterou Zadeh podával, se soudce Novotný bránil nařčení z průtahů tím, že se musel věnovat také dalším trestním věcem, rozhodoval v rámci hlavních líčení, a že tedy celkově „neměl čas“ se vazební věci oznamovatele věnovat. „To je s podivem, pokud soudce současně uvádí, že případ oznamovatele mu byl přidělen v rámci „zvláštního“ rozdělení na základě objemu spisu. Proč by byl případ soudci Novotnému přidělován, pokud neměl kapacitu se mu věnovat? Uvedené pouze potvrzuje, že se jedná o výmluvy, když průtahy ve věci oznamovatele jsou zcela neospravedlnitelné,“ zpochybňuje podnět Novotného obhajobu. Novotný tak podle Zadehových advokátů porušil svým postupem konkretizovaným v povinnost dle § 71a TŘ, když nerozhodoval o žádostech o propuštění z vazby bez zbytečného odkladu, ba naopak svá rozhodování zatížil nedůvodnými průtahy. Porušil rovněž povinnost, kterou má jako soudce, a sice rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. „Tímto jednáním narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů ve smyslu § 80 odst. 1 a 2 Zákona o soudech a soudcích,“ konstatuje se v podnětu.
Dušan Šrámek
