Zveřejnění informace z trestního řízení formou sdělení jména podezřelého policejního prezidenta Tomáše Tuhého do vysílání České televize vysokým policejním důstojníkem Jiřím Komárkem je policejní záměr a strategie. V opačném případě by šlo o pokus zmařit samotné trestní řízení a nedosáhnout jeho účelu veřejným varováním podezřelého Tuhého, a tedy o trestný čin policisty.
Že je policejní prezident Tomáš Tuhý v postavení podezřelého, uvedl ve vysílání České televize ředitel ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek. „Mám povědomí o tom, že pan policejní prezident je osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách,“ řekl Jiří Komárek.
Na základě tohoto výroku jde minimálně o podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby nebo trestného činu nadržování, kterého se policejní prezident Tuhý měl svým údajným jednáním dopustit. Za oba trestné činy jsou dost vysoké sazby.
Proč ale vysoký policejní úředník Jiří Komárek zveřejňuje, že se policejní prezident nachází v postavení podezřelého v trestním řízení, když to trestní řád výslovně zakazuje jednak kvůli ochraně podezřelého, který je stále nevinný a za druhé kvůli dosažení cíle trestního řízení? Pokud by totiž byli veřejně v médiích vyjmenováváni podezřelí, s největší pravděpodobností by se orgánům činným v trestním řízení nikdy nepodařilo jejich činy prostřednictvím důkazů objasnit a je samotné zajistit. Proto je trestní řízení neveřejné.
Proto podle § 8a trestního řádu „při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka,“ uvádí trestní řád.
Jenže trestní řád má rovněž další ustanovení, a to §8d. Podle něho mohou orgány činné v trestním řízení zakázané informace zveřejnit v případě, že tím naopak dosáhnou účelu trestního řízení. „Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let,“ uvádí doslova ustanovení §8d.
Vyloučíme-li veřejný zájem varovat policejního prezidenta, že ho policejní orgán podezřívá z trestné činnosti, zbývá už jen úmyslné zveřejnění jména podezřelého pro dosažení účelu trestního řízení. Policisté mohou například nyní sledovat, zda podezřelý Tomáš Tuhý začne zastírat svoji údajnou trestnou činnost nebo zda má dotyčný podezřelý Tomáš Tuhý spolupachatele.
Ze strany policie jde tedy o záměr a strategii. Protože policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému nebylo sděleno dosud žádné obvinění, dokládá to, že shromažďování důkazů jeho údajného jednání neskončilo a stále pokračuje. Za takových okolností by jiné, než záměrně strategické zveřejnění jména Tuhého bylo pouhým jeho varováním a ohrožením skutečností důležitých pro trestní řízení a tedy trestným činem policisty.
Ostatně i neprávník a podle mnohých neřiditelný výstředník Jan Kubice, když nesl svoji Zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do politiky (Kubiceho zpráva) do poslanecké sněmovny, dával si velký pozor, aby cokoli z ní „pustil“ veřejně, přičemž šlo o policejní analýzu, ze které se nic nepotvrdilo. Potrestán pokutou byl pouze poslanec, který zprávu z nedbalosti nechal uniknout do tisku.
Irena Válová
