Rozvrh práce nemůže ponechávat rozhodnutí o přidělení či přerozdělení kauz na soudním funkcionáři. Ohrožuje to nezávislost a důvěru veřejnosti v justici. Ústavní soud (ÚS) dnes právě kvůli netransparentní změně ve složení senátu zrušil konkrétní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a vyslovil se i k obecným principům.
Rozvrh práce musí podle ÚS obsahovat předem stanovená pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří budou rozhodovat, a pravidla pro jejich zastupování v případě absence či podjatosti. „Tato pravidla se tedy vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže věci,“ stojí v nálezu.
V konkrétním sporu uložily úřady muži povinnost odstranit nedokončenou stavbu malé vodní elektrárny. Muž podal správní žalobu. Krajský soud nejprve v dubnu 2012 v senátu složeném z předsedkyně Moniky Javorové, soudce Jiřího Gottwalda a soudkyně Miroslavy Honusové přiznal žalobě odkladný účinek. Poté v prosince 2014 v senátu složeném z předsedy Gottwalda a soudkyň Javorové a Barbory Berkové žalobu zamítl. Muž se obrátil na Nejvyšší správní soud, kde si stěžoval také na netransparentní složení senátu, avšak neuspěl.
Rozvrh práce krajského soudu pro dané oddělení stanovoval poměr pro rozdělování spisů předsedům senátů, jimž také umožňoval následně určit složení tříčlenného senátu. I přes obecné výhrady k této úpravě ÚS konstatoval, že v mužově kauze nedošlo vzhledem ke specifickým okolnostem při prvotním přidělování k porušení práva na zákonného soudce. Následnou změnu ve složení senátu už ústavní soudci netolerovali.
„Oproti původnímu složení senátu došlo k výměně jednoho soudce, ke změně předsedy senátu i ke změně soudce zpravodaje,“ konstatuje nález soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové. Nález uznává, že nejsou indicie pro účelovou či svévolnou manipulaci ve složení senátu, což však není pro posouzení věci podstatné. Klíčové je porušení práva na zákonného soudce.
Ústavní soudci zároveň zdůraznili, že Evropský soud pro lidská práva klade ve své judikatuře stále větší důraz na interní nezávislost soudců, a to nejen na moci výkonné a jiných subjektech stojících mimo soudcovský stav, ale rovněž na soudních funkcionářích.
(čtk)
