Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti 15 stěžovatelů a zrušil výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Brně v lednu 2015 na návrh stěžovatelů zrušil změnu územního plánu města Brna vydanou zastupitelstvem města dne 17. 6. 2014 opatřením obecné povahy č. 3/2014. Ústavní stížností napadeným výrokem II. tohoto rozhodnutí uložil Statutárnímu městu Brnu jako odpůrci povinnost nahradit ve sporu plně úspěšným stěžovatelům náklady řízení ve výši 95 570 Kč. Za důvodně vynaložené náklady soud považoval vedle soudních poplatků ve výši 75 000 Kč (5000 Kč × 15) náklady právního zastoupení, přitom vyšel z úvahy, že právní služby sice byly formálně uskutečněny ve vztahu k 15 stěžovatelům, avšak spočívaly v jednotné argumentaci. Proto přiznal stěžovatelům odměnu za 5 úkonů právní služby a nepoužil pravidlo pro zastupování více osob podle § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v tehdy účinném znění (advokátní tarif). Odpůrci uložil k náhradě 17 000 Kč navýšených o 3 570 Kč jako daň z přidané hodnoty, celkem tedy 20 570 Kč.
Ústavní stížnost je důvodná. Dle názoru Ústavního soudu krajský soud zatížil své rozhodování o nákladech řízení extrémním rozporem s principy spravedlnosti, jeho rozhodnutí vykazuje znaky svévole a navíc přináší významné dopady na stěžovatele, kterým bylo na nákladech řízení namísto požadovaných 428 199 Kč přiznáno pouze 95 570 Kč, při odečtení soudních poplatků a částky odpovídající DPH namísto vyčíslených 291 900 Kč pouze 17 000 Kč. Obecný soud je povinen aplikovat právní předpis jako celek a není oprávněn selektivně odepřít aplikaci určitého ustanovení, tak jak to učinil krajský soud v právě projednávaném případě ohledně § 12 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 %. Z odůvodnění rozhodnutí se jeví, že soud toto ustanovení nepoužil proto, že se mu navýšení odměny za zastoupení více navrhovatelů nezdálo přiměřené okolnostem. V takovém případě však soud může využít tzv. moderační právo podle § 60 odst. 7 soudního řádu správního a náhradu nákladů výjimečně snížit či nepřiznat vůbec, nicméně musí rozhodnutí v tomto směru řádně odůvodnit a zasadit jej do základního procesního rámce, k čemuž nedošlo.
Ústavní soud má také významné pochybnosti o konkrétním způsobu rozhodnutí o nákladech řízení. Přezkumný soud dostatečně nereagoval na specifickou povahu řízení, kterou soudní přezkum územního plánu beze sporu má už jen tím, že se potenciálně může týkat velice širokého okruhu subjektů. O takový případ šlo i zde, neboť rozsáhlá aktualizace územního plánu města Brna se týkala řádově stovek tisíc, popř. více než milionu potenciálně dotčených fyzických a právnických osob, které mají své bydliště či sídlo, pracoviště, působiště či např. nemovitosti ve vlastnictví na území města. Také v této souvislosti se ukazuje, jak v našem procesním právu chybí úprava institutu tzv. „hromadné žaloby“. Navíc opatření obecné povahy (změna územního plánu) svým rozsahem přesahovalo 10 000 stran textové části doprovázených stovkami mapových podkladů, tedy se nejen při jeho přípravě, zpracování a procesu pořízení, ale i ve vztahu k řízení o jeho soudním přezkumu jednalo o mimořádně rozsáhlou a závažnou materii.
Jako obiter dictum Ústavní soud konstatuje, že by k pochybnostem jako v nyní projednávané věci nemuselo docházet, pokud by Ministerstvo spravedlnosti místo vyhlášky č. 484/2000 Sb. (přísudková vyhláška), kterou Ústavní soud zrušil již v roce 2013, vydalo novou vyhlášku, kterou budou pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem. Ministerstvo spravedlnosti je ze zákona povinno přijmout novou regulaci a mělo by zvážit, zda by se tato nová úprava, na rozdíl od zrušené přísudkové vyhlášky, neměla vztahovat i na řízení ve správním soudnictví, včetně řízení o návrzích na zrušení obecné povahy s pluralitou navrhovatelů.
Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Brně, který bude při novém rozhodování o nákladech řízení vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveném v tomto nálezu.
(ÚS, red)
