O změně získávání přísedících k soudům uvažuje ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Rozboru této problematiky se věnuje v další kapitole Bílé knihy justice. Jednou z variant, kterou nastiňuje, je možnost převzít anglosaský model, tedy že být přísedícím v rámci poroty je občanskou povinností. „Musíme si uvědomit, že některá složitá jednání, zvláště trestní, trvají řadu dní. Po tu dobu musí být na každé takové jednání přísedící či členové poroty uvolněni z práce. Provádět v tomto směru změny s sebou přinese jednoznačně požadavky na mnohé legislativní úpravy,“ řekl k problematice České justici předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal s tím, že tradičně bližší nám je systém přísedících.
Laický prvek v trestním řízení, ale také v civilním řízení, zejména u problematiky rodinného nebo pracovního práva, má podle Pavla Šámala zcela jistě svůj význam. „Je to také důležitý prvek, který brání vzniku tzv. kabinetní justice, tedy justice uzavřené, zahleděné do sebe. Jde nesporně o potřebnou součást veřejné kontroly,“ dodal Šámal. Nestaví se tak na stranu některých hlasů z justice, které volají dokonce po úplném zrušení „soudců z lidu“.
Debatu o smyslu institutu přísedících otevřely zejména pochyby o způsobu přidělování přísedících na Krajském soudu v Brně. Předseda Milan Bořek v odpovědi na interpelaci Pavla Blažka (ODS) připomněl, že soud je vůči přísedícím často v roli prosebníka. Lidé se často z jednání omlouvají a odsouvají tak projednání případu, přísedící kvůli nízkým honorářům a časové náročnosti dělají zejména důchodci. V anketě České justice se s jeho názorem pak často ztotožňují i další předsedové krajských soudů. „Dokonce zvažujeme i variantu, opatrně, že bychom otočili dnešní princip, kdy dnes se vlastně hlásíte, že chcete být tím přísedícím, na to, že by lidé mohli říci, že oni nechtějí, a ti ostatní by to měli jako svou občanskou povinnost, tak jak je to v Americe,“ popsal svůj záměr ministr spravedlnosti Pelikán.
V USA tzv. malá porota rozhoduje i mnohé civilní případy, je to i jediná z bývalých anglických kolonií, kde je ještě zachován institut velké poroty. Ta je svolána, aby u závažných trestných činů rozhodla zda je dost důkazů k formální obžalobě, nebo zda bude trestní stíhání zastaveno.
Sestavení poroty začíná sestavením seznamu občanů majících povinnost zúčastnit se soudního řízení. Výběr probíhá většinou losem prostřednictvím počítačového programu. Druhé kolo zahajuje sám soudce rozdáním dotazníků s obecnými otázkami, které mají za úkol naznačit je-li kandidát zaujatý a jaké jsou jeho osobní názory. Dalším kolem je možnost spoluutvářet poroty přímo stranami sporu, kdy mohou i zcela bez důvodu vyřadit člena poroty. „Jde o poroty a o systém, kde je odděleno rozhodnutí o vině od rozhodnutí o trestu a kde se veřejnost ve formě porot podle mých znalostí vůbec nepodílí na vedení procesu. Znamenalo by to tedy změnit celkově koncepci účasti veřejnosti na soudních řízeních, protože si nelze představit, že by pro každé soudní řízení byli znovu „zaškolováni“ noví přísedící. Samozřejmě je to jedna z možností, ovšem osobně bych preferoval náš systém přísedících, ale lépe odměňovaných,“ myslí si předseda KS v Plzni Miloslav Sedláček
Mohlo by vás zajímat
Čtěte také: Proč nezavést porotní systém? Příliš mnoho otázek k přísedícím v českém soudnictví
Být přísedícím má být podle Pelikána čestná funkce a neměla by být motivována finančně. Právě nízkou odměnu pro přísedící často kritizují zástupci justice. „Abychom tomu vrátili tu čestnou povahu, tak si myslíme, že bychom možná měli uvažovat o tom, že to zrušením na úrovni okresních soudů, kde se rozhoduje o těch bagatelních věcech, a tam, upřímně, to mnoho cti v lidech nevyvolává, když rozhodují o nějakém zlodějíčkovi,“ podotkl ministr.
Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa se pozastavuje nad tím, jakou hodnotu bude znamenat přísedící, pokud půjde k soudu jednou za život. Soudí, že přísedící by měli zůstat u okresních sporů, kde se řeší každodenní spory, a kam tedy mohou vnést svoji každodenní zkušenost. „Samozřejmě jsou možné a představitelné různé modely. Mezi nimi i ten, který by se podobal soudní praxi v USA. Tento model ale vychází z anglosaského pojetí, tudíž systému porot,“ míní Pavel Šámal. Ve střední Evropě je nám podle něj bližší model přísedících u okresních a krajských soudů. Poroty ale mají například i v Rakousku, připomíná Šámal.
Systém porot existoval i v bývalém Československu, s konečnou platností jej zrušil až trestní řád z roku 1950. Tehdejší poroty rozhodovaly o politických zločinech a o tzv. těžkých zločinech, s trestní sazbou odnětí svobody na více než pět let, včetně skutků, kde hrozil trest smrti. Porotní soudy se skládaly z tříčlenného soudního sboru a dvanáctičlenné poroty, losované ze seznamu oprávněných voličů.
Z nich byly vymazány osoby z různých důvodů nezpůsobilé pro členství v porotě, účastníci řízení na obou stranách mohli bez udání důvodu použít vůči některým vylosovaným členům poroty tzv. zamítací právo. Porotci mohli klást obviněným dotazy a mohli také navrhovat provedení doplňujících důkazů. „Můžeme uvažovat o porotách, různých systémech nominace přísedících, ale všechno je to otázka komplexního řešení, což zdůrazňuji. Výsledek musí vyhovovat především samotným soudům a přispět k jejich větší efektivitě,“ dodává Šámal.
Podle předsedy Krajského soudu v Hradci Králové Jana Čipery je myšlenka, aby byl výkon institutu přísedícího povinností, doslova revoluční. „Dle mého názoru nezbytným předpokladem pro úspěšnost tohoto nového náhledu na přísedící je zájem společnosti podílet se na výkonu spravedlnosti, který ovšem souvisí s ochotou obětovat svůj pracovní či volný čas. Obávám se, že v současné době veřejnost na tento přístup není připravena, resp. nastavena,“ řekl Čipera České justici.
Ústavní soud již brzy rozhodne, zda byly nominace přísedících do trestních senátů na Krajském soudu v Brně v souladu se zákonem. I to zřejmě napoví, jakým směrem by se debata o institutu přísedících v ČR mohla ubírat.
Eva Paseková
