Pokud právo na zákonného soudce vyvolává při organizace práce problémy, právo na zákonného přísedícího vyvolává ještě větší. Myslí si to někdejší místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera. V rozhovoru pro Českou justici také řekl, že trvá na pochybnostech, které v něm budí práce soudce KS v Brně Aleše Novotného. Reaguje tak na kritiku místopředsedy soudu Aleše Flídra. Vyjádřil se také k nálezu Ústavního soudu k vyhlášce o státních zastupitelstvích.
Znáte stanovisko Aleše Flídra, zastupujícího místopředsedy pro trestní úsek Krajského soudu v Brně, který se ohradil proti „kampani“ vůči soudci Aleši Novotnému? Ve stanovisku, které publikovala Česká justice, se vyjádřil nelichotivě na vaši adresu a kritizoval vaše komentáře ke kauze přidělování přísedících na brněnském krajském soudu.
Znám a jsem rád, že jsem si ho mohl na České justici přečíst, protože to osvětluje něco špatného, co je v tom brněnském prostředí, ve kterém se pohybuje, jak soudce Novotný, tak zastupující místopředseda Flídr. Když jsem si to přečetl, tak tam není zdůvodnění, proč je soudce Novotný takový nebo onaký, ale tam je napadení všech, kteří na něm vidí nějaké chyby. Tam je osočení bývalého ministra Blažka, advokáta Koudelky a mě. A o mně sděluje, že jsem odešel z Nejvyššího soudu. To znamená: odešel si ve zlém z justice, tak nemáš co kritizovat? To mě zarazilo. Protože pokud si dobře pamatuji,soudce Flídr se mnou neměl problém, když jsem byl místopředsedou Nejvyššího soudu.
A co tedy ta samotná kritika?
Pokud jde o tu kritiku, tak ta se odehrávala ve dvou rovinách. Jednou je případ řidiče Nováka, který dostal za tzv. vytlačování, které bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu, patnáct a půl roku. Už to, že toto rozhodnutí odvolací soud zrušil a trest snížil o devět let, je určitým důkazem o tom, že Novotný není tak dobrý soudce, jak ho hodnotí Flídr v tom svém pamfletu. A i skutečnost, že Alena Vitásková na vyhotovení rozsudku čeká půl roku, budí pochybnosti. Trest pro Nováka se na jeho psychice podepsal. Flídr uvádí, že už dříve chodil k soudu opilý Pokud se takhle mluví bez důkazu o člověku, který je po smrti, tak to o něčem svědčí. Pak je tu druhý okruh kritiky a ten jsem řekl jen podmíněně. Jestli se říká a jestli se dokázalo, že byla porušena zásada zákonného soudce, což je jedna z nejdůležitějších garancí nestranného spravedlivého procesu, tak je to velice velice špatně.
Druhá věc je, že neoficiálně zaznívá z krajského soudu argument, že vzhledem k situaci na trestním úseku právě Aleš Novotný patří mezi několik málo soudců KS v Brně, kteří jsou schopni řešit komplikované trestní případy.
V polovině devadesátých let jsem byl proti vymezení práva na zákonného soudce, dokonce s předsedou Nejvyššího soudu doktorem Motejlem. Za zákonného soudce jsme považovali, nebo chtěli považovat, každého soudce věcně a místně příslušného soudu, protože tam by bylo možno zohlednit specializaci a zkušenosti. Lehké věci dostávali začínající soudci, těžké věci zkušení soudci. Ale s vědomím, že by to mohlo vést i k manipulaci, bylo to přidělování vymezeno těsněji předem daným způsobem. Jestli je na krajském soudu pět nebo šest soudců, kteří jsou přiděleni k rozhodování věcí v první instanci, tak se těch pět musí pravidelně po sobě předem daným způsobem střídat a je-li to jinak, vzbuzuje to pochybnosti, které teď byly vysloveny. Dalším problémem, daleko obtížněji řešitelným, je problém zákonného přísedícího. A to nelze zlehčovat, on je to vlastně také zákonný soudce. V senátu mají všichni po jednom hlasu. Takže vybrat si přísedícího „podle chuti“ a ne proto, že přichází na řadu, pochopitelně vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti a spravedlivosti procesu.
Zmínil jste, že jste byl po revoluci proti vymezení práva na zákonného soudce. Proč?
Jako odstrašující příklad, kam až může démonizace zákonného soudce dojít, uvádím případ čerstvě jmenovaného soudce, který po přidělení k obvodnímu soudu dostal jako první věc případ bývalého generálního prokurátora. A tím skončila jeho kariéra. Soudce, který do té doby nic nesoudil, nebyl schopen tento obtížný případ dotáhnout do konce. Aby nemusel soudit, tak se začal skrývat a posléze rezignoval. Proto já, když to ještě bylo možné, jsem byl zastánce názoru, že předseda by neměl být podezírán z toho, že věci přiděluje, aby manipuloval s jejich vyřízením, ale že tak jedná jedině se zájmem po jejich rychlém a kvalitním vyřízení. To je ale hudba, která odezněla v polovině 90. let a pak přišla démonizace práva na zákonného soudce. Ale ač si o tom mohu myslet co chci, musel jsem ji respektovat a musí jí respektovat soudce Novotný a pokud to nerespektoval, je to špatně. Ústavní soud ostatně ruší nejvíce věcí obecných soudů právě kvůli porušení práva na zákonného soudce.
V této souvislosti mám takovou justiční historku. V Rakovníku soudil soudce, který si už v pozdním věku nevedl příliš dobře. A jak to tak bývá, když se někoho chci zbavit, tak ho povýším. Měl proto být přeložen ke Krajskému soudu v Praze. Bydlel v Kladně, takže se smířil i s dojížděním. V Rakovníku se rozloučil tím, že odsoudil nějakého zloděje na 18 měsíců nepodmíněně. Co čert nechtěl, u krajského soudu byl zařazen do senátu, který rozhodoval o odvolání toho zloděje. A soudce neměl sílu říci, že je podjatý a protože nebyl spokojený se svým rozhodnutím, tak ho zrušil a vrátil do Rakovníka. Se soudcem ale nebyli spokojeni u krajského soudu také a tak ho vrátili do Rakovníka. A vrátil se tam téměř současně s věcí toho zloděje. Protože věc znal, tak ji dostal znovu a zloděje zase odsoudil na 18 měsíců. Po vyhlášení toho rozsudku se ten zloděj k údivu všech vzdal opravných prostředků. Představa, že by se odvolal a v Praze opět narazil na stejného soudce, byla tak děsivá, že trest raději přijal. To byl opravdu „zákonný soudce“ se vším všudy něco jako „rodinný lékař“, který jde s člověkem celým životem.
Krajský soud v Brně ale upozorňuje na verdikty Ústavního i Nejvyššího soudu, podle kterých je jejich výklad rozdělování přísedících právně nezávadným. Předseda Milan Bořek navíc uvedl, že právo na zákonného soudce není na stejné rovině jako právo na zákonného přísedícího.
S tím, co říká Milan Bořek souhlasím. Proto říkám, že jestli právo na zákonného soudce někdy vyvolává problémy, tak u zákonného přísedícího by to byl problémy mnohonásobně větší. U přísedících hraje roli věk, zaměstnání, zdraví, čas. Díky bohu, že tu máme důchodce. Ale ani u nich není jistota, že budou k případu chodit měsíc, tři měsíce, půl roku. Je to velký problém a zatím vyřešen není. Jestli je mi známo, několik žalob na zákonného resp. nezákonného přísedícího je u Ústavního soudu a bohužel všechny postihují právě brněnský soud. V Brně neměli přísedící rozděleny po senátech a soudce z povolání si je vybíral ze seznamu, kde jich bylo sto a více. Soudce samozřejmě věděl, že z těch sta je jich devadesát nepoužitelných pro delší jednání, takže se výběr zúžil na pár přísedících a ti byli volání pořád dokola.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán teď přišel s nápadem, že by se institut přísedícího zcela proměnil, tedy že by činnost přísedícího byla jakousi občanskou povinností po vzoru USA. Jak se na tento nápad díváte?
Je otázka, jestli to nazveme uvažováním nebo jde jen o jakýsi okamžitý nápad. Ale když to řekne ministr, tak se to bere vážné. Kdo viděl Otázky Václava Moravce s Josefem Baxou a ministrem Pelikánem, tak bylo znát, že ministr s tím nemá žádný problém. Soudce Baxa, který beze sporu ze své činnosti u krajského soudu v Plzni o soudcích z lidu a později přísedících něco věděl, tak se nad takovým nápadem pousmál. Já bych to také vzal jenom s úsměvem a nadějí, že k něčemu takovému nedojde. Myslím si, že přísedící mají svoji hodnotu, v tom se ztotožňuji s Baxou, ale nejsem si jist, jestli tu hodnotu měli přísedící v podobě, o které mluvil ministr. Že by se do té soudcovské židle usadili jednou za život a potom o tom vnoučatům vyprávěli?
Máte na soudce z lidu a přísedící ze své praxe soudce také nějakou zajímavou vzpomínku?
Vzpomínek by bylo, že bychom zde mohli sedět až do večera. Pominu to, že soudce z lidu tam přichází s určitými životními zkušenostmi a nemusí být pasivní. Na druhé straně někdy jejich výběr soudcem z povolání směřuje právě k tomu, že si vybírá ty pasivní, protože „nezlobí a jednání neprotahují“. Je to špatně, ale je to tak a je jen otázkou, kolik soudců si to přizná. Chtěl bych říci ještě něco, co zatím zmíněno nebylo. Krajský soud jako soud prvního stupně je vlastně jeviště a na tom jevišti, ze kterého může padnout trest patnáct let, pětadvacet let nebo doživotí zkrátka verdikt zní přesvědčivěji, když je to jeviště plně obsazené. V minulosti při rozhodování o odnětí svobody byly senáty krajského soudu dokonce pětičlenné. Byli tam dva soudci z povolání a tři soudci z lidu. Doufám, že nedojdeme k tomu, co zmínil ministr Pelikán, ale proti návratu k těm pětičlenným senátům bych nebyl.
Ústavní soud ponechal v platnosti vyhlášku ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státních zastupitelství. Změna dozorového zastupitelství ve vymezených situacích je přípustná. I v přípravném řízení se ale žalobci musejí obracet na místně příslušný soud určený v souladu s trestním řádem a právem na zákonného soudce. Jak hodnotíte to odůvodnění?
Myslím si, že byť bývalý ministr Blažek s tím rozhodnutím, respektive s jeho odůvodněním, byl spokojen tak příslušnost žalobce měla být upravena zákonem, nejen vyhláškou. Vyhláška vyhovuje potud, že nejsem zastánce nezávislosti státního zastupitelství a zákonného státního zástupce, ale přeci jen i tam by jejich místní příslušnost měla být stanovena bez jakýchkoliv výjimek. Státní zástupci jsou okřídleně označováni za pány přípravného řízení. Ale oni jím tak úplně nejsou. Zásadní procesní instrumenty rozhoduje soud. O vazbě, domovní prohlídce, nasazení operativní techniky a pod. Ale jestli garanci těmto úkonům dává soud, nemělo by být v pravomoci státního zástupce si tento soud nebo dokonce soudce vybírat. To správně pojmenovalo odůvodnění zmíněného nálezu a je z toho nutno vyvodit jen jedno, a to místní příslušnost soudu respektovat. I když se stále státní zástupci ohánějí paragrafem 26 trestního řádu, podle kterého si mohou příslušný okresní soud, ke kterému podávají své návrhy, vybrat. V případě obviněné Nagyové a spol. byl ostravský soud příslušný proto, že k němu ještě před návrhem na vazbu podali návrhy na vydání příkazu k odposlechům a domovním prohlídkám. Mám za to, že s ohledem na závažnost věci, měl Ústavní soud sáhnout i do zákona, aby zákonem byla stanovena zcela jednoznačně příslušnost státního zastupitelství i pro přípravné řízení a ustanovení paragrafu 26 trestního řádu zrušit.
Nyní probíhá diskuze o tom, zda nález Ústavního soudu bude platit i do minulosti na skončené nebo nedokončené případy. Je to podle vás jednoznačné?
Hezký výklad k tomu udělal bývalý státní zástupce Zdeněk Koudelka. Právě proto, že to nebylo zmíněno ve výroku, ale jen v odůvodnění, dá se říci, že odůvodnění vlastně jen připomíná to, co mělo platit vždycky, tedy i v minulosti, což fakticky znamená zpětnou účinnost nálezu.
V poslední době se také živě diskutuje o možném překreslení justiční mapy. Zaznívají argumenty jak prosazující zrušení vrchních soudů, tak hlasy, že by se měly zrušit okresní soudy. Jste zastáncem toho, aby se soustava měnila?
Je mi 76 let, téměř čtyřicet let jsem prožil v taláru v existujícím systému, a nemyslím si, že by ten systém z hlediska hledání spravedlnosti byl tak špatný, že by ho bylo nutno zásadním způsobem měnit. Jako místopředseda Nejvyššího soudu jsem od jeho předsedy Otakara Motejla takovou myšlenku neslyšel nikdy, a tak mě velice překvapilo, když jsem od něj, jako od ministra spravedlnosti, na jedné z prvních porad slyšel o potřebě zrušení vrchních soudů. Ten nápad se potom v různých obměnách od té doby stále vrací. Pokud velká a důležitá část soudnictví začíná na krajských soudech, tak vrchní soudy jsou důležitým odvolacím soudem. Ale ničím jiným. Jestliže je první stupeň kraj a druhý vrchní, tak Nejvyšší soud je soudem mimořádného opravného prostředku. Kdybychom zrušili vrchní soud, tak by byl Nejvyšší soud jak odvolací, tak soud mimořádného opravného prostředku. A to by asi nepůsobilo dobře. Přicházely proto další nápady. Například že by všechno soudnictví začínalo na okresech. A nápady se množí. Jedním z nových je i možnost zrušení okresních soudů. Protože si nejsem jist, že by něco z toho, co se vymýšlí bylo lepší než to, co už bylo vymyšleno, a je odzkoušeno, a celkem to funguje, říkám, a tím končím: nic neměnit.
Petr Dimun
