Nestává se často, aby se předmětem exekuce stal finanční úřad, protože odmítá respektovat pravomocný rozsudek. Dne 4. února letošního roku Krajský soud v Ostravě rozhodl o tom, že Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj je povinen vydat do třiceti dnů rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku.“Berňák“ ale odmítl úrok vyplatit a nepodal ani kasační stížnost
Podanou žalobou se firma Raptor domáhala soudní ochrany spočívající v nečinnosti ostravského finančního úřadu, kterou spatřovala v tom, že nerozhodl o přiznání úroku z vratitelného přeplatku podle daňového řádu. Upřením úroků tak vyvrcholilo zatímní tažení finančních úřadů proti zmíněné firmě, které začalo již před několika lety, a to v rámci boje proti takzvaným karuselovým podvodům. Nárok na úroky kvůli neoprávněnému zadržování nadměrných odpočtů již dříve definoval Nejvyšší správní soud v takzvané kauze „Kordárna“.
Společnost Raptor začala koncem roku 2010 obchodovat s hutním materiálem a poměrně vysoké nadměrné odpočty jí vznikly z toho důvodu, že nakupovala zboží v Česku a prodávala do zahraničí (EU). A od té doby začaly i pravidelné, řetězící se kontroly, které nejsou ukončeny ještě ani dnes. O kauze již informovala Česká justice.
Vedení firmy si nechalo dokonce v reakci na postup finančních úřadů zpracovat i neoficiálně stanovisko FAÚ. „Namátkovým posouzením předloženého spisového materiálu lze usoudit, že mnoho z odvolacích námitek jsou důvodné,“ napsal tehdy FAÚ. A o několik řádek dál se pro změnu píše: „Předběžným posouzením lze přisvědčit obavám daňového subjektu, že postup k odstranění pochybností je skutečně poněkud v konfliktu se zásadou rychlosti, kooperace a obecným pojetím tohoto institutu, jakož i recentní judikaturou správních soudů.“
Situace nakonec dospěla do fáze, kdy i z důvodu neustálému řetězení kontrol nakonec finanční úřady překročily prekluzivní dobu tří let, kdy mohou doměřit daň. Ze zadržovaných částek na vratkách DPH tak vznikl firmě Raptor nárok na odpovídající úroky. Celkově zadržovaly finanční úřady společnosti Raptor nadměrné odpočty za dobu od roku 2010 do 2013 ve výši cca 9, 5 miliónů korun.
Z toho bylo vráceno ve 4. kvartálu roku 2010 pouze částka 430 787 korun a částky 2 288 698 a 282 429 korun za zdaňovací období leden a únor 2011. Zbytek je zatím v nedohlednu. Z vrácených částek nyní v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a Evropského soudního dvora společnost Raptor požaduje i vyplacení úroků.
Finanční úřad při vznesení nároků na vyplacení úroků kontroval vyjádřením, že zamítl žádost firmy Raptor z důvodu, že DPH za poslední čtvrtletí roku 2010 byla vyměřena na základě výsledků daňové kontroly platebním výměrem, proti kterému firma podala odvolání, o němž ještě nebylo rozhodnuto. U druhé ze nárokovaných částek pak Finanční úřad operoval námitkou neustálenosti judikatury, a tím, že zmíněný rozsudek NSS vyhodnocoval situaci vzniklou v důsledku postupů k odstranění pochybností, kdežto v posuzované věci se jednalo o daňovou kontrolu.
Peníze nelze zadržovat donekonečna
První ze žalovaných případů ostravský soud kvůli neskončenému odvolání vyloučil k samostatnému projednání, v druhém pak dal firmě Raptor za pravdu. „Podle paragrafu 155 odst. 5 daňového řádu je-li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odst. 3 nebo po lhůtě stanovené zákonem pro vrácení vratitelného přeplatku, který se vrací bez žádosti, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného plnění, který odpovídá roční výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,“ píše se v rozsudku. Soud rovněž konstatoval, že nesdílí pochyby finančního úřadu, že označenému rozsudku NSS prozatím chybí rys ustálenosti, a dovolal se přitom na další podobné rozsudky. Stejně tak zpochybnil argumentaci berňáku o rozlišení vytýkacího řízení a daňové kontroly. „Žalovaný tedy měl respektovat hmotněprávní závěry o nemožnosti neomezeně dlouhého zadržování nadměrného odpočtu s ohledem na prověřování tvrzení daňového subjektu bez náležité kompenzace,“ konstatoval dále senát.
Úroky vám nedáme
I přesto, že se jednalo o pravomocný rozsudek, proti němuž není odvolání, odmítl ostravský finanční úřad úrok vyplatit, nepodal ale ani kasační stížnost. Ve svém rozhodnutí opět argumentoval tím, že daňové řízení na DPH za předmětné daňové řízení není ještě ukončeno vzhledem k probíhajícím kontrolám vedeným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 6. „Na základě skutečnosti, že v daňovém řízení dosud nedošlo k pravomocnému vyměření daně za předmětná zdaňovací plnění, nelze považovat nárok daňového subjektu na úrok z neoprávněného jednání správce daně za oprávněný.“
K tomu, aby nemusel úrok vyplatit, pak použil neuvěřitelnou právní ekvilibristiku. S odůvodněním, že soud nestanovil závazně formu, kterou má být úrok vrácen, jej odmítl Finanční úřad vyplatit.
Podle zamítavého rozhodnutí navíc údajně „žádné koherentní ustanovení vnitrostátního ani komunitárního práva v rámci tehdy probíhajících řízeních v uvedené věci nedefinovalo časovou mez limitující dobu, po kterou je správce daně oprávněn prověřovat obsah daňového tvrzení, a jejíž překročení by bez dalšího zakládalo právo daňového subjektu na kompenzaci z titulu zadržování nadměrného odpočtu, jehož vyměření s vrácení bránilo prověřování prováděné správcem daně.“ Jako stěžejní argument pak použil tvrzení, že rozsudku NSS chybí rys ustálenosti, a sám vykládal daňový řád tak, že daňový subjekt nemá na úrok nárok.
Skončilo to exekucí
„Správce daně nehodlá ctít judikaturu Nejvyššího správního soudu, nehodlá ani respektovat rozsudek Krajského soudu v Ostravě,“ kontroval v odvolání firmy Raptor advokát Jan Toms. „Je naprostou lží, že z rozsudku Krajského soudu v Ostravě nevyplývá, jak má rozhodnutí správce daně vypadat. Toliko lze správci daně přisvědčit v tom závěru, že ve „výrokové části rozsudku“ není doslovně uvedeno, jak má rozhodnutí znít. V soudních řízeních o žalobách proti nečinnosti a v navazujících rozsudcích toto však nikdy nebývá uvedeno. Jde o soudní řízení proti nečinnosti správního orgánu. Naopak, z odůvodnění zcela jednoznačně vyplývá, že nárok daňového subjektu na úroky z vratitelného přeplatku je dán a je zcela oprávněný.“
Podle advokáta navíc správce daně nectí judikaturu, a sám si vykládá příslušné ustanovení daňového řádu po svém. Přitom judikatura je daná, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě by mělo být pro správce daně rozhodnutím autority, správce daně si i přesto hodlá dělat, co chce. Nikdo si v tuto chvíli nedokáže představit, že by v obdobném případě nyní Nejvyšší správní soud rozhodnul jinak. Možná i proto, dovozuje advokát, nepodal správce daně kasační stížnost proti rozsudku KS v Ostravě, neboť si je dobře vědom, že by jeho argumenty u NSS nemohly obstát.
V odvolání rovněž zpochybnil vyjádření Finančního úřadu, že povinnost platit za nečinnost vyplývá i z evropské legislativy, jak ostatně konstatoval i soud. „Na závěr uvádíme, že napadené rozhodnutí je neobhajitelné. Jeho odůvodnění je snůškou nepravd a výmyslů, které nemohou obstát. Jde o vrchol libovůle a arogance správce daně, který nehodlá ctít ustálenou judikaturu, ani rozhodnutí správního soudu,“ uzavírá Toms.
Pohrdání pravomocným rozsudkem nakonec vedlo k úspěšnému návrhu na exekuci vůči ostravskému finančnímu úřadu, který musel zaplatit advokátovi náklady řízení a náklady exekuce.
Ta hlavní bitva, o úroky, Raptor ještě čeká. Dlužno dodat, že celé toto martýrium si kontroloři mohli odpustit. Stačilo, aby sami ctili různé lhůty, které daňový řád stanoví, a jejichž dodržování tak vehementně vyžadují po daňových subjektech. Případ firmy Raptor byl dokonce jako jeden z odstrašujících případů prezentován na letošním Česko – slovenském fóru v Brně, které spolupořádají česká a slovenská komora daňových poradců.
Dušan Šrámek
