Přeplněnost českých věznic, hromadné ubytovávání na velkých celách, personální podmínky ve Vězeňské službě, zacházení s vězni s tělesným i duševním postižením, přístup ke zdravotní péči odsouzených ale i zaměstnanost vězňů. Témata, na která mimo jiné upozorňuje v oblasti vězeňství aktuálně vydaná Zpráva o stavu lidských práv v Česku za loňský rok. Apeluje tak na vyšší pozornost směrem k vězeňskému systému.
Česká justice má vládní zprávu k dispozici. V poslední době stále více upozorňovaným tématem je kapacita věznic, která dosahovala se skoro 21 tisíci odsouzenými k poslednímu dni loňského roku výše 100,4 procenta. Ke konci tohoto května se jejich počet zvýšil o další tisícovku. Plocha na jednoho vězně má činit 4 metry čtvereční, realita je ale o pětinu nižší, a tedy v rozporu s evropskými standardy. „Aktuální stav, kdy proto byla ubytovací plocha v souladu se zákonnou výjimkou snížena v mnoha věznicích na 3 m2 na osobu, je nežádoucí a v rozporu se Standardy Výboru Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (Výbor CPT),“ upozorňuje členy vlády Zpráva.
Čtěte také: Kapacita věznic je překročena. Příslušníci VS se o proplácení přesčasů musí soudit
Dochází proto například k častějšímu uzamykání na celách, dlouhým čekacím lhůtám na lékařské ošetření nebo telefonování. Na diskutované téma přeplněnosti českých věznic upozornila mimo jiné i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová ve své zprávě o návštěvě věznic, které uskutečnila v loňském a předloňském roce. Ombudsmanka kritizuje i hromadné ubytovávání vězňů v ložnicích pro více než deset osob. Nemají nejen dostatek soukromí, ale především často čelí šikaně ze strany ostatních odsouzených.
Foto: ochrance.cz
Šabatová proto apeluje na výstavbu nových objektů, ale i snížení počtu odsouzených. Řešení ve formě využívání alternativních trestů, například peněžité tresty, domácí vězení nebo třeba snížení dlouhých trestů či alespoň zastavení dalšího zvyšování vysokých trestů, posílení rehabilitačních programů a dekriminalizaci některých méně závažných forem kriminality nabízí i Zprávou zmiňovaná studie Libora Duška z Vysoké školy ekonomické z loňského roku.
Osobní prohlídky: Do naha!
Do konfliktu s dodržováním lidských práv se v oblasti vězeňství dostává podle Zprávy o stavu lidských práv i údajné nadužívání důkladných osobních prohlídek, které se provádí jako prevence pašování nepovolených předmětů do věznic, především drog, mobilních telefonů a zbraní. Rutinní a automatické provádění těchto prohlídek a jejich zásah do důstojnosti vytýkal Česku i Výbor CPT při loňské návštěvě českých věznic.
Letos v dubnu proto nabyla účinnosti novela nařízení generálního ředitele Vězeňské služby, která provádění důkladných osobních prohlídek do jisté míry omezuje. Nově musí být takové kontroly pouze důvodné a provádět se smí u osob, kde hrozí, že na svém těle ukrývají nebezpečné či nepovolené předměty. Podle předchozí praxe se totiž podle Zprávy prováděly prohlídky například jen proto, že za vězněm přišla návštěva. Novinka tak uvedla konečně praxi do souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
Ohrožení zdravotní péče?
České věznice dlouhodobě tíží i nedostatek lékařů. Zpráva připouští, že práce ve věznicích je pro lékaře dlouhodobě finančně i celkově neatraktivní. Jenže s odkazem na zprávu ombudsmanky zároveň upozorňuje na riziko ohrožení včasné zdravotní péče. „Jako možné řešení ochránkyně navrhuje převést odpovědnost za zdravotní služby pro vězněné osoby na civilní zdravotnictví,“ uvádí Zpráva s tím, že s navrhovanou praxi má zkušenost řada evropských států.
Materiál zmiňuje i kritiku Šabatové směrem k ošetřování cizinců, kteří neumí česky. Zpravidla totiž tlumočníkem mezi zahraničním vězněm a lékařem bývá jiný spoluvězeň. Nejen, že tak může dojít k nesprávnému určení diagnózy, ale zároveň se citlivé údaje mohou rozšířit mezi ostatní vězně.
Do hledáčku kritiky veřejné ochránkyně práv i opětovných výzev Výboru CPT se dostala i přítomnost dozorce při lékařských vyšetřeních, kdy tak dochází k porušení lékařského tajemství. „Ve většině navštívených věznic byl příslušník Vězeňské služby přítomen i na doslech, což je stav, který je v rozporu se zákonem a zájmy pacienta,“ zjistila při návštěvě věznic ombudsmanka Šabatová. „Ochránkyně proto uvítala, že Vězeňská služba v roce 2015 přistoupila k nákupu kamerových systémů, které, pokud si tak bude lékař přát, umožní, aby příslušník Vězeňské služby nacházející se v jiné místnosti monitoroval dění v ordinaci,“ dodává Zpráva. Příslušník Vězeňské služby by tak měl být během vyšetření mimo doslech, avšak připraven kdykoli v případě potřeby zasáhnout.
Do konfliktu s dodržováním lidských práv by se podle Zprávy mohlo dostat i zacházení a podmínky odsouzených s tělesným handicapem nebo duševní poruchou. Šabatová dokonce mluví o špatném zacházení s těmito vězni a upozorňuje na nároky ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Zvláštní potřeby těchto osob bývají prý obvykle přenášeny na ostatní spoluvězně, ve výkonu trestu musí čelit řadě překážek, které často znemožňují jejich integraci mezi ostatní odsouzené vězně. „Stát by měl v maximální možné míře chránit jejich fyzickou a psychickou integritu, posílit jejich autonomii a zabránit jejich další stigmatizaci. Je proto žádoucí zahájit diskuzi o naplňování účelu trestu u těchto osob,“ zdůrazňuje Zpráva na základě informací ombudsmanky.
Valorizace odměn
Veřejná ochránkyně práv apeluje také na valorizaci odměn zaměstnaných vězňů. „Zatímco průměrná měsíční mzda i minimální mzda v ČR dlouhodobě postupně rostou, ke zvýšení odměn odsouzených za práci ve výkonu trestu nedošlo od r. 2000. V roce 2014 činila průměrná výše měsíční pracovní odměny 3 725 Kč,“ upozorňuje materiál. „Nedostatečná výše odměny za práci přitom negativně ovlivňuje možnosti odsouzených splácet své dluhy vzniklé mimo věznici i hradit náklady výkonu trestu. Vysoká zadluženost vězeňské populace má pak logicky negativní dopad na zpětné začlenění vězňů do společnosti po propuštění na svobodu,“ dodává.
Vláda nyní nechala zpracovat analýzu, která má možnosti valorizace odměn vězňů posoudit. „Ochránkyně však konstatovala, že namísto řešení, zda je valorizaci vůbec možné provést, by mělo být řešeno, kdy k ní dojde a o kolik budou odměny zvýšeny,“ stojí ve Zprávě. Údajný počet pracujících vězňů, který Vězeňská služba vyčíslila na 60 procent, je navíc podle Šabatové zkreslený. Sama pak došla k číslu necelých 35 procent.
Věznice na míru
Za pozitivní krok směrem k lepšímu dodržování lidských práv ve věznicích Zpráva považuje vládní krok redukce typů věznic na věznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. O typu věznice rozhoduje sice soud, ovšem o zařazení podle vnitřní diferenciace podle míry zabezpečení už rozhoduje příslušné vězeňské zařízení. Může tak reagovat na změny v chování odsouzeného a zvolit pro něj vhodný typ umístění a program zacházení. „Za současného stavu totiž ve věznicích vznikají značně nesourodé skupiny a je pak obtížné organizovat pro tyto skupiny programy zacházení, které mají potenciál přispět k resocializaci těchto osob a snížit riziko opakování trestné činnosti,“ uvádí. Změnou dojde mimo jiné i k naplnění Evropských vězeňských pravidel. Nutno však podotknout, že norma zatím „visí“ v Poslanecké sněmovně.
Kladně hodnotí i vládou schválené rozšíření využití elektronického systému sledování coby náhradu pro výkon vazby ve věznici. Přesto bývá ukládání tohoto alternativního trestu stále spíše vzácné. Překážkou je nejen personální náročnost z hlediska kontroly, ale i stále nedokončený tendr na dodavatele elektronických náramků. O tom, kdo v tendru soutěží, Česká justice již informovala.
Zprávu, která se věnuje komplexnímu pohledu na stav a ochranu lidských práv v Česku, předkládá každoročně vládě ministr pro lidská práva a rovné příležitosti. Kabinetu má poskytovat informace v této oblasti a sloužit jako případný podklad.
(sta)
