Podání návrhu na insolvenci bez jakéhokoli opodstatněni, na základě nepravdivých údajů a za účelem způsobit druhému ztrátu dobrého jména u zákazníků a obchodních partnerů a zostudit a ohrozit jeho jméno i konkurence schopnost je trestný čin vydírání a pomluvy. Na soudní rozhodnutí o zjevné neopodstatněnosti návrhu se pachatel nemůže spoléhat. Za tento závěr byla aktuálně oceněna soudkyně Nejvyššího soudu Milada Šámalová.
Ocenění se soudkyni Miladě Šámalové dostalo na skončených Karlovarských právnických dnech. Právě její rozhodnutí 8 Tdo 1352/2014 ze dne 26. 2. 2015 obdrželo cenu „Pocta za nejlepší judikát za období 2015-2016“.
Je vedlejší, že obětí lživého a vymyšleného insolvenčního návrhu byla právnická profese – advokát. Rozhodnutí a jeho právní věta je nadále závazná pro všechny, kteří mají chuť vyřizovat si účty a spory prostřednictvím podání insolvenčního návrhu a pro jejich oběti.
Často nejde o tzv. insolvenční mafii, nýbrž o jednotlivce, kteří využívají podávání trestních oznámení nebo insolvenčních návrhů k vyřizování osobních účtů, ze msty nebo v rámci konkurenčního boje a k získání prospěchu bez jakéhokoli opodstatnění nebo prostě proto, že chtějí otravovat a škodit jiným.
Podání lživého insolventního návrhu je vydírání a pomluva
Právní věta soudkyně Milady Šámalové je jednoznačná – odkaz na její znění zde: Podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, jímž pachatel chtěl donutit poškozeného k plnění, které neměl povinnost poskytnout, pokud k němu došlo na základě vědomě nepravdivých skutečností bez faktické existence okolností splňujících podmínky úpadku ve smyslu § 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je nedovoleným prostředkem a lze jej kvalifikovat jako pohrůžku jiné těžké újmy ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Návrh na zahájení insolvenčního řízení, jehož podmínky podání jsou stanoveny v § 97 insolvenčního zákona, není dovoleným prostředkem, je-li ho v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (srov. § 5 insolvenčního zákona) zneužito k jiným než v zákoně uvedeným účelům. Děje se tak zejména tehdy, když slouží k prosazení vlastních zájmů osoby podávající takový návrh, vedený především snahou uškodit osobě, na jejíž majetek je insolvenční návrh podáván, a donutit ji, aby něco konala, opominula nebo trpěla, aniž by navrhovatel měl skutečné poznatky o tom, že dotčená osoba (fyzická nebo právnická) je v úpadku ve smyslu § 3 insolvenčního zákona. II. Jestliže je návrh na zahájení insolvenčního řízení založen na smyšlených a neexistujících skutečnostech, jež byly navrhovatelem jen účelově uvedeny se záměrem vyvolat důsledky spojené s podáním takového návrhu, zejména aby byly do insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem dostupným na veřejné datové síti, zaneseny a v něm uvedeny nepravdivé skutečnosti nasvědčující tomu, že je údajný dlužník v úpadku, může dojít k vážným důsledkům (např. ohrožení jeho konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů a obchodních partnerů apod.), které lze považovat za jinou vážnou újmu ve smyslu trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku.
Výhrůžka insolvencí a trestní oznámení vám nestačí?
V daném případě šlo o dovolání odsouzeného V.E. pro pomluvu a vydírání za prokazatelně smyšlený insolvenční návrh a také za vyhrožování prostřednictvím e-mailu a vymáhání neexistujícího plnění. Jak je uvedeno v rozhodnutí, například 23. 7. 2012 odeslal obviněný e-mailovou poštou na e-mailovou adresu poškozeného advokáta zprávu, ve které doslova uvádí „asi vám pohrůžka insolvencí a trestní oznámení nestačilo“. Kromě toho vyhrožoval fyzickým napadením.
Jak dále vyplývá z obsahu rozhodnutí, příčinou jednání obviněného byla zběsilá snaha zvrátit důsledky dřívějšího jednání jiných lidí a ještě se pomstít: „Pro posouzení opodstatněnosti použitých výhrůžek, zejména však k podání návrhu na insolvenční řízení je třeba uvést, že uvedené požadavky obviněného směřované vůči poškozenému neměly žádný reálný podklad ve skutečně učiněných právních úkonech, neboť poškozený, resp. jeho klientka M. Š. nebyla nikdy dlužnicí osob, jež obviněný zastupoval. Naopak faktickou příčinou vzájemných neshod mezi obviněným a poškozeným byla půjčka ve výši 1.200.000,- Kč, kterou poskytla dne 14. 7. 2010 M. Š. zastoupená poškozeným klientce obviněného V. E. Smlouva byla sjednána se splatností ke dni 15. 3. 2011 a jako zástava byl určen byt V. E. S ohledem na to, že tato půjčka nebyla řádně a včas splacena, došlo k realizaci zástavního práva a zástava propadla ve prospěch věřitelky M. Š.,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Insolvenční návrh jako protiprávní nástroj zostuzení
Využitelnost insolvenčního návrhu jako nástroje k zostuzení a zhanobení u zákazníků i obchodních partnerů vyplývá z jeho veřejného režimu a zejména z toho, že ke zveřejnění návrhu dojde ještě před rozhodnutím soudu: „Protiprávní zneužitelnost návrhu na zahájení insolvenčního řízení vychází zejména z režimu, k němuž podle zákona dochází ještě dříve, než dojde k soudnímu rozhodnutí o úpadku, a to především se zřetelem na účinky, jež má zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 až 4 zák. č. 182/2006 Sb. Ty totiž nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Podle § 109 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb. jsou spojené s vydáním vyhlášky podle § 101 zák. č. 182/2006 Sb. a nastávají v souvislosti s hodinou a minutou zveřejnění této vyhlášky v insolvenčním rejstříku.,“ uvádí v rozhodnutí Nejvyššího soudu soudkyně Milada Šámalová.
Pachatel se nemůže vymluvit na soud
Insolvenční soud poté, co obdrží návrh, začne rozhodovat a může podle insolvenčního zákona návrh odmítnout „pro zjevnou bezdůvodnost“. Avšak jen tak to „zkoušet“ a spolehnout se, že insolvenenčí soud smyšlený návrh tak jako tak odmítne, by se už tvrdě nemělo vyplácet: „Závěru o tom, že v podání návrhu na insolvenční řízení jde o úkon vědomě podložený lživými okolnostmi, které nemají podklad v reálných poměrech údajného dlužníka, jenž je neoprávněným prostředkem k vymáhání práva, nebrání ani to, že insolvenční soud je oprávněn podle § 128a zák. č. 182/2006 Sb. odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost,“ uvádí v rozhodnutí soudkyně Milada Šámalová.
Insolvence k vytvoření zdání špatného podnikatele
Zákon uvádí výjimku, ale i její použití může skončit trestním stíháním: „V uvedeném ustanovení insolvenční zákon předpokládá, že může být podán návrh, který je zjevně bezdůvodný, a to ve smyslu písm. c) § 128a zák. č. 182/2006 Sb. z důvodu, že „jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka“. Také v takovém případě bude na orgánech trestního řízení, aby posoudily, zda jde o úkony obvyklé v rovině insolvenčního práva, anebo zda se jedná o zneužití tohoto institutu k jiným a podstatně závažnějším následkům a důsledkům, jež navrhovatel sledoval z různých příčin, zejména však se snahou poškodit jeho jméno, pověst nebo jinak vytvořit zdání jeho nesolventnosti a obchodní nezodpovědnosti,“ dodává k tomu v oceněném rozhodnutí soudkyně Nejvyššího soudu.
Jak vyplývá z registru rozhodnutí Nejvyššího soudu, odsouzený podal loni v červnu ještě ústavní stížnost. Také tato stížnost byla letos v lednu zamítnuta.
Irena Válová
