Za nehorázné označil v rozhovoru pro Českou justici ingerence do svrchované kompetence policejního prezidenta ze strany ministra financí či spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana poslanec Daniel Korte (TOP 08). „Je to nehorázné, protože jim do organizace a personálních záležitostí ČR prostě nic není,“ říká. Poslance rovněž znepokojuje vznik nejrůznějších registrů. „Kde vznikne možnost a příležitost ke zneužití, tam se to také v reálu nakonec stane,“ varuje.
Stát by měl konečně po dlouholetých diskusích začít regulovat činnost soukromých detektivních agentur. Jaký je v současnosti stav projednávání příslušného zákona?
V současné době se schází k zákonu mnoho pozměňovacích návrhů, takže není úplně jasné, co z toho vzejde. Abych nebyl jenom negativista, pozitivní na tom je, že ten zákon vůbec vznikl, neboť vyjímá činnost bezpečnostních agentur ze živnostenského zákona, kde nebyla regulace vůbec žádná, a podřizuje je zákonu, kde alespoň jakási regulace je. Ovšem ta regulace je nedostatečná ze strany kontroly, neboť tak, jak to Ministerstvo vnitra nastavuje, se vyčerpává v plnění kvalifikačních předpokladů a administrativních povinností. Pro mne naprosto zásadní je absence zákazu — a to se týká jedné z těch činností, činnosti soukromého detektiva — používání operativně technických prostředků, které smí používat pouze Policie ČR pod reglementem trestního řádu, čili se souhlasem, respektive na příkaz soudu. Já chci, aby tam byl výslovný zákaz, ale MV se tomuto výslovnému zákazu brání s tím, že je to obsažené „jinde“. Ono to teoreticky „jinde“ skutečně je, ale já to přesto budu vymáhat. Stejně tak budu požadovat, aby porušení tohoto zákazu bylo explicitně promítnuto do trestního zákona jakožto forma porušování osobní svobody. Je pozoruhodné, že navrhovatel si dává práci na patnácti stránkách důvodové zprávy vykládat, proč je to zbytečné, ba diskriminační, a že to nejde. Kdyby tu práci a energii věnovali ministerští úředníci něčemu smysluplnějšímu, třeba aby to šlo, tak by mohl ministr půlku těch zaměstnanců propustit.
Hovoří se o tom, že policie občas pověří těmito úkony bezpečnostní agentury, pokud se obává, že by nedostala povolení soudu. Nemůže být postoj MV motivován i takto?
To je druhá věc, na které trvám. Zákaz používat u těchto speciálních činností, ne třeba u hlídacích služeb, soukromé agentury ze strany veřejnoprávních institucí a represivních orgánů. Tím se obchází zákon, a že k tomu došlo, o tom svědčí případ Nagyová, kdy ke sledování osob soukromou bezpečnostní agenturu využilo Vojenské zpravodajství.
Stát v poslední době neustále vytváří nějaké registry. Neobáváte se jejich zneužití?
Inu, obávám. Já bych se toho neobával u státu demokratického, ale u státu, který se zcela evidentně přesouvá ke státu autokratickému, rozhodně ano. Státu to umožňuje na jednom místě zmáčknutím jednoho, dvou knoflíků dostat jakékoli informace nejenom o každém podnikateli, ale o každém občanovi. A tyto informace jsou zneužitelné. Velmi mne to znepokojuje a určitě nebudu se žádnými dalšími registry souhlasit. Nejde ale jenom o informace o jednotlivých osobách, ale i agregované či anonymizované informace o společnosti, o lidských návycích či prioritách mohou sloužit k různým regulacím, ať již administrativním či daňovým.
V této souvislosti je největší zhůvěřilostí registr chorob, který chystá Ministerstvo zdravotnictví. Předpokládám, že kdyby něco podobného vzniklo, tak to bude zlatý důl pro různé výrobce léčiv či podpůrných prostředků, třeba na hubnutí. To je vůbec největší problém, který vidím v souvislosti se vznikem těchto registrů, protože kde vznikne možnost a příležitost ke zneužití, tam se to také v reálu nakonec stane.
Komerční zneužití je jedna věc, další otázkou je zneužití ze strany státu k modelování trhu či k určitým regulacím. Jak vnímáte toto nebezpečí?
I to vnímám velice silně. Opět mohu jenom odkázat na své předchozí vyjádření ohledně nebezpečí ze strany autokratického státu, který zde začíná reálně hrozit. To už jsme zažili, stále ještě jsem více než polovinu svého života strávil v nesvobodě, na to nezapomínám, a pokládám za svoji povinnost hájit svobody a práva občanů. Proto jsem tady.
Vy osobně se věnujete registru DNA. Co Vám na něm vadí?
Má práce na zákoně o DNA se odpíchla od toho, že jsem zjistil, že celá slavná Národní databáze DNA je neústavní, nezákonná, a že se opírá pouze o jednu větu zákona o Policii ČR, která říká, že policie může sbírat vzorky DNA, a o jednu větu v trestním zákoně. A poté se celá existence Národní databáze DNA opírá o rozkaz policejního prezidenta, který je navíc ještě tajný. Zatímco například Listina základních práv a svobod praví, že veškerá omezení těchto práv musí být dána zákonem. Ten zákon tady scházel. Dlužno říci, že veřejná moc, v tomto případě Ministerstvo vnitra, nemělo příliš vůli tento neuspokojivý stav řešit, takže já jsem se svými spolupracovníky z Iuridicum Remedium připravil ten návrh zákona sám. A conto toho vláda konečně začala jednat a stav je momentálně takový, že to nebude speciální zákon, ale do zákona o policii se po těch paragrafech, které jí dávají právo sbírat vzorky, dodá pár paragrafů, které tuto oblast upraví. Potud dobře, pokud jsem vládu přinutil, aby nezákonný stav odstranila, takže má snaha nebyla nadarmo. Nejsem ale spokojen s podobou toho, jak to vypadá, a to především v jedné oblasti, na níž trvám, a kterou budu napravovat případně v pozměňovacích návrzích. Chci, aby odebraný vzorek se rozdělil na dvě části, pokud je to fyzicky možné. Z jednoho se vytvoří profil, to je ta řada čísel, druhý se uloží, aby byl uchován pro případný revizní posudek. Dnešní praxe je taková, že se vytvoří profil, a zbytek vzorku se zničí. Jestliže profil slouží jako důkaz, je obviněný v nevýhodné pozici, protože nemá, na čem si nechat zpracovat revizní posudek.
Jak se díváte na návrh poslanecké kontroly registru bankovních účtů? Neměla by taková kontrola vzniknout i v případě dalších registrů?
Každé šmírování zanechává nějakou elektronickou stopu. Takže kdyby komisi pro kontrolu odposlechů byla přidána i tato kompetence, kontrolovala by registr účtů stejným způsobem, jako kontroluje odposlechy. Kontrolovala by tedy podle oné elektronické stopy, zda požadavek po sdělení konkrétního údaje byl v souladu se zákonem. Nic jiného by se kontrolovat nedalo. Není to tedy kontrola, co si budeme povídat, je to dohled. Namátkou se zkoumá, zda byl, či nebyl porušen zákon, čili to má jakýsi preventivní, odstrašující účinek, aby zákon porušen nebyl. V žádném případě to neznamená, že by se kontroloval každý jednotlivý případ. Ale samotná idea registru bankovních účtů se mi hrubě nelíbí. Říká se nám, že bude obsahovat pouze čísla účtů a majitele, nikoli pohyby na účtech. Zatím.
A případné rozšíření poslanecké kontroly na další registry?
Musím se přiznat, že tuto otázku, tento podnět slyším poprvé, ještě to nikoho nenapadlo. Teoreticky by to asi bylo možné, protože elektronická stopa koneckonců zůstává, a každý občan si může požádat o výpis svých lustrací, ale přiznám se, že já sám bych to dělat nechtěl.
V posledních několika letech dochází k zasahování ÚOOZ pod nejrůznějšími záminkami do kompetence jiných policejních složek – ať již protikorupční policie, či GIBS. Vnímáte to jako problém?
Nejenom já, ale i moji kolegové vnímáme jako obrovský problém, kdy opakovaně zejména z tohoto útvaru dochází k přesahu do oblasti působnosti jiných speciálů. Opakovaně se rovněž stalo, že byla vyšachována inspekce. Velice mne toto překrývání pravomocí zneklidňuje. Vysvětlení, které jsme zatím slyšeli, mě nijak neuspokojuje, vedení ÚOOZ, případně státní zástupci většinou odkazují na pokyn policejního prezidenta, v němž se praví, že když si ten příslušný útvar tu věc najde, tak je jeho, a že jiný princip, kdyby se to předalo příslušnému útvaru, by znamenal neefektivní tříštění sil. Na komisi pro kontrolu odposlechů jsme se ptali, jak je možné, že ÚOOZ šetří stále více korupčních případů, ač korupci má na starosti, jak i z názvu vyplývá, ÚOKFK. Shodou okolností seděli spolu u jednoho stolu pan Šlachta a státní zástupce Ištvan, kteří to tak zdůvodňovali. Tak jsem se jich zeptal, zda, když protidrogová centrála zjistí, že tam šlo také o úplatky, tak zda jí to také nechají. Nechali to bez odpovědi. Podobně to vysvětlovala paní Bradáčová na kontrolní komisi GIBS. Dodávala ovšem, že svým srdcem je na straně ÚOOZ, kterému věří více než jiným útvarům, zejména proto, že z něj neunikají informace. Tomu jsem se zasmál: informace i ÚUOZ neunikají, jsou zprostředkovávány při spektakulárních zásazích zakuklenců se samopaly všemi televizemi a následnými bombastickými tiskovými konferencemi. Zmínil jsem se ještě o jistém panu Vokálovi. To slyšela zjevně nerada.
Vyřeší tento problém avizovaný vznik Národní centrály boje proti organizovanému zločinu a odchod ředitele protimafiánského útvaru Roberta Šlachty?
To jsou dvě nesouvisející otázky. Ano, vznik útvaru zastřešujícího ÚOOZ a ÚOKFK může omezit ono překrývání činností, které je ve svém důsledku neefektivním tříštěním sil a může vést k nebezpečné rivalitě mezi útvary. Potud shledávám tento záměr jako racionální. Naproti tomu chování pana Šlachty je zcela iracionální. Reorganizaci na pracovišti zažila asi většina zaměstnanců možní i vícekrát. Vyskakovat kvůli tomu jak malý harant na pískovišti, že mu rozkopali bábovičky, svědčí o jisté psychické labilitě. A naprosto nehorázné jsou kategorické požadavky – zůstanu, když odejde policejní prezident a jeho náměstek, tedy páně Šlachtovi nadřízení! A stejně nehorázné jsou ingerence do svrchované kompetence policejního prezidenta (a nikoho jiného!) ze strany ministra financí či spravedlnosti, ba i nejvyššího státního zástupce. Je to nehorázné, protože jim do organizace a personálních záležitostí ČR prostě nic není.
Nejde ale jenom o policejní speciály. Stejným problémem přece bylo, když ministr vnitra poslal kvůli hrozně terorismu do ulic speciální policejní složky spolu s příslušníky Armády ČR. Tyto hlídky ale místo toho začaly suplovat práci pořádkové či obecní policie, přičemž došlo k několika brutálním a neadekvátním zásahům vůči občanům.
Celá ta akce byla určitou demonstrací síly, kterou jsem ne dost dobře chápal. Bohužel nemám ani informace, do jaké míry to bylo vyvoláno nějakým konkrétním nebezpečím teroristického útoku, a do jaké míry šlo pouze o virtuální hrozbu. Takže potud nemohu kritizovat, zda to bylo či nebylo adekvátní. Na druhou stranu chování těch hlídek adekvátní nebylo, je zřejmé, že vedení policie a armády podcenilo přípravu příslušníků, jednotek, které jsou vycvičeny v boji proti terorismu, ale ne jako pořádková policie. Je evidentní, že v ulicích jednaly velmi často neadekvátně.
Dušan Šrámek
