Pokusy řešit ekonomickou a osobní situaci nedůvodnou žádostí o azyl se nedějí jen na tzv. západě, opakují si i v ČR. Například v dubnu zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu kvůli neudělení azylu Vietnamci, který byl v ČR odsouzen k 5,5 letům vězení a poté vyhoštěn. Stěžoval si, že ve Vietnamu bude sám, bez peněz a že nesouhlasí s názory vietnamské vlády.
Nebylo prokázáno, že by byl Vietnamec X. v socialistickém Vietnamu pronásledován z politických nebo náboženských důvodů, politického života se neúčastnil, nebylo zjištěno nebezpečí mučení či nelidského a ponižujícího zacházení. Vietnam má své Vietnamce v zahraničí naopak rád: tento stát tak řeší neexistenci sociálního zabezpečení, vyplývá ze spisu. „Státní fiskální a důchodová politika dokonce počítá s příjmy, plynoucími ze zahraničních výdělků svých státních občanů, které tito zasílají svým rodinným příslušníkům do Vietnamu,“ vyplývá z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Přesto bez existence důvodů podle azylového zákona nebo podle pravidel humanitárního azylu požádal vyhoštěný Vietnamec X.v roce 2015 v ČR o azyl. Politickou situací ve Vietnamské socialistické republice se tentokrát musela zabývat samosoudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Věra Balejová.
Pan X . je podnikatel, který odseděl 3 roky za loupež
Z poměrů Vietnamce popsaných ve spisu vyplývá, že má na území ČR otce, který sem přišel už v roce 1990 a dále syna, o kterého se stará jeho přítel. Matka dítě sporadicky navštěvuje. „Žalobce na území ČR podniká v potravinářském oboru, jeho současné finanční prostředky činí 1.500 Kč a dále vlastní osobní automobil. Kromě tohoto příjmu žalobce nepobírá žádnou materiální pomoc, důchod či sociální dávku. Žalobci byl v roce 2010 zrušen trvalý pobyt, a to z důvodu pravomocného odsouzení za trestný čin loupeže, kdy mu byl současně uložen trest odnětí svobody ve výši 5,5 roku. Z tohoto trestu vykonal zhruba tři roky a poté byl propuštěn,“ uvádí se k osobním poměrům v rozsudku.
V případě svého návratu do Vietnamu se žalobce obává, že by zde byl osamocen, neboť ve Vietnamu již nikoho nemá. Neměl by tam žádný zdroj příjmů. V ČR žalobce chce zůstat, neboť zde podniká a žije zde jeho syn. Vietnamec je v ČR plně integrován a nesouhlasí s názory vlády ve Vietnamu, uvádí se ve spisu. Jenže soudkyně řadu námitek žaloby vzápětí vyvrací. Například integrace pana Vietnamce X. vypadá tak, že před soudem musel mít tlumočníka, neboť nerozumí česky. Syn se pak v průběhu řízení změnil – na dosud neuváděnou dceru. Výsledkem podnikání pana X. pak je majetek ve výši 1 500 Kč a auto.
Komisař OSN: nesouhlas s vládou není důvod k azylu
Kdyby se azyl uděloval kvůli nesouhlasu s názory vlád, polovina občanů většiny zemí by prchala do jiných států, které by je musely přijmout. Podle „bible“ všech azylových řízení, kterou zná každý, kdo pomáhá uprchlíkům a žadatelům o azyl – Příručky Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, to tak není: „Zastávání politických názorů lišících se od názoru vlády není samo o sobě důvodem k nárokování si právního postavení uprchlíka, a žadatel musí prokázat, že skutečně má obavy z pronásledování pro své názory. Předpokladem toho je, že žadatel zastává názory, které nejsou tolerovány ze strany úřadů a které kritizují jejich politiku a metody. Dále to předpokládá, že tyto názory se staly předmětem pozornosti úřadů nebo jsou jimi přisuzovány žadateli,“ citovala u Příručky samosoudkyně.
Celý rozsudek si můžete přečíst zde.
Poté samosoudkyně vylučovala jeden důvod k udělení azylu za druhým: nelze udělit azyl z důvodu sloučení rodiny, protože žádný z rodinných příslušníků pana X. nepožívá institutu azylu v ČR, nýbrž zde standardně pobývají na povolení k pobytu. Ani podmínky pro udělení azylu podle mezinárodní ochrany dítěte nebyly naplněny: Pan X, může dítě svěřit do výchovy matky nebo prarodičů ve Vietnamu, což se během jeho pobytu ve vězení stalo a dítě ve Vietnamu navštěvovalo předškolní zařízení.
Jde o zneužití mimořádného institutu azylu
Podle samosoudkyně žalobce by mohl využít širokou škálu jiných možností stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jejichž prostřednictvím lze pobyt na území České republiky legalizovat, kvůli jeho předchozí trestné činnosti však jsou jeho pobytové možnosti na území ČR významným způsobem zúženy. „I přes tuto skutečnost však pro účely legalizace pobytu na území České republiky není možné zneužívat zvláštní institut mezinárodní ochrany formou azylu, který je svou povahou institutem zcela mimořádným, a který lze využívat pouze v případech, kdy jsou bezezbytku a jednoznačně naplněny podmínky stanovené zákonem,“ vyjádřila v rozsudku soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Věra Balejová.
Krajské soudy jako soudy správní v první linii rozhodování. Slova o zneužití tak vážného institutu jako je mezinárodní ochrana a azyl už v souvislosti se žalobou proti neudělení azylu vyřkl také soudce Krajského soudu v Hradci Králové Aleš Korejtko, také o tomto rozhodnutí Česká justice informovala.
Irena Válová
