Návrh na zrušení části katastrálního zákona podal k Ústavnímu soudu na začátku března Krajský soud v Praze. Vláda do řízení před Ústavním soudem vstoupí, s návrhem Krajského soudu nesouhlasí. Z předkládací zprávy vládě vyplývá, že ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier považuje návrh Krajského soudu v Praze za nezpůsobilý, bez náležitostí a rezignující na povinnost soudu nalézt ústavně komformní výklad zákonů ve střetu.
Konkrétně navrhuje Krajský soud v Praze zrušit §17 odstavec 4 zákona o katastru nemovitostí, tzv. katastrálního zákona, podle kterého má katastrální úřad povinnost poté, co o vlastnictví rozhodl soud, zkoumat, zda je „toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.“
Toto ustanovení katastrálního zákona je podle soudu v rozporu s ustanovením zákona o půdě, podle kterého se pozemky vydávají restituentům, konkrétně s § 5, odst. 3. Podle tohoto paragrafu je osoba s nemovitostmi povinna až do jejich vydání nakládat s péčí řádného hospodáře a nemůže je převést na jiného. Pokud jsou pozemky převedeny na jiného v rozporu s tímto ustanovením, není takový vlastník účastníkem restitučního řízení. Podle katastrálního úřadu ale kvůli tomu nelze u pozemku zapsat soudem určeného vlastníka.
Restituentům zamítl katastr zapsat vysouzený pozemek
Krajský soud při svém návrhu vychází z konkrétního případu, který už tento soud v odvolacím řízení rozhodl ve prospěch restituentů, avšak katastrální úřad zamítl jejich návrh na vklad s tím, že osoby, v jejichž prospěch bylo právo až doposud zapsáno v katastru, nebyly účastníci restitučního řízení. Restituenti, kterým soud přisoudil pozemky, avšak katastrální úřad je odmítl zapsat, podali další žalobu.
Podle údajů z katastrálního úřadu byly mezi účastníky řízení o zápisu do katastru jako nabyvatelé pozemků tři soukromé osoby, jejich právní zástupce, Česká republika a státní podnik Povodí Vltavy jako převodce pozemků. Pozemky se nacházejí v katastrálním území Přestavlky u Slap, kde uvedení nabyvatelé podle katastru už vlastní jiné pozemky v oblasti mezi Rabyňskou horou a Ždáňskou horou, mimo jiné na poloostrově Ždáň.
Jde o dříve chudou oblast s nízkou bonitou půdy, historicky využívanou převážně pro pastvu koz, za diktatury z většiny vyvlastněnou a podle restitučního zákona znovu vracenou vlastníkům nebo jejich potomkům. Někdejší orgány komunistického Československa ovšem po zatopení území vodním dílem Slapy rozhodly, že se toto území změní na rekreační oblast a pozemky v ní rozprodaly nebo přidělovaly podnikům i jednotlivcům. Proto tam například dnes stojí řady objektů na pozemcích jiných vlastníků. Pozemky sousedící se Slapským jezerem pak spravuje Povodí Vltavy, státní podnik.
Restituenti, v jejichž prospěch pravomocně rozhodl v lednu 2014 Krajský soud v Praze jako soud odvolací, požádali o vklad vysouzených pozemků v květnu 2014. V srpnu 2014 katastrální úřad rozhodl, že návrh na vklad se zamítá. Zamítnutí odůvodnil katastrální úřad tím, že předmětné pozemky zasahují do pozemků jiných osob, které nebyly účastníky soudního řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o restitučním nároku. Dle úřadu tak nebyla splněna podmínka pro vklad podle výše zmíněného §17 , odstavce 4 a soudní rozhodnutí není závazné pro osoby, v jejichž prospěch je vlastnické právo až dosud zapsáno.
Krajský soud v Praze: restituční nároky se v praxi stávají fikcí
Krajský soud v Praze poté porovnal ustanovení, podle kterého byly pozemky soudně vydány s ustanovením, podle kterého nebyly katastrálním úřadem zapsány a zjistil, že dochází k rozporu. Uvedený §17 odst 4 podle soudu totiž „vylučuje naplnění kogentního ustanovení §5 odst 3 zákona o půdě, neboť nadále není možné zapsat do katastru nemovitostí vlastnické právo oprávněných osob k nemovitostem vydaným rozhodnutím pozemkového úřadu nebo soudu“. „Toto nastane ve všech případech, kdy povinná osoba převedla v rozporu s §5 odst. 3 zákona o půdě nemovitosti na třetí osobu, což může v praxi znamenat, že restituční nároky se v praxi stanou fikcí, neboť v řadě případu došlo k převodu na třetí osoby. Oprávněné osoby by navíc byly znevýhodněny vůči jiným skupinám restituentů jejichž nároky byly vyřízeny před účinností katastrálního zákona respektive jeho novelizací,“ uvádí Krajský soud v Praze.
Vyřešení tohoto střetu dvou zákonných norem, které by měl aplikovat současně, přesahuje kompetenci soudu, uvádí Krajský soud v Praze, a proto podává k Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětného ustanovení katastrálního zákona.
Do řízení vstoupí vláda
Jak vyplývá z předkládací zprávy ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího Dienstbiera, vláda využije svého práva vstoupit do řízení před Ústavním soudem jako vedlejší účastník a navrhne, aby Ústavní soud předmětný návrh na změnu katastrálního zákona odmítl.
Vyjádření vlády má být ve spolupráci s předsedou Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního vypracováno do 19. května. Ze zprávy dále vyplývá, že ke kolizi obou norem s vyjádřil ministr spravedlnosti Robert Pelikán: přestože katastrální zákon není v jeho gesci, ve svém dopisu upozornil, že navrhovatelem namítaná kolize zákonných ustanovení je překonatelná s použitím § 986 občanského zákoníku.
Podle vlády se účastníci mají dál soudit
Z předkládací zprávy vládě dále vyplývá, že vláda na vzniklé situaci neshledává nic nestandardního. Jednoduše se účastníci řízení budou dál soudit, je možné shrnout názor vlády k přezkumu závaznosti soudního rozhodnutí katastrálním úřadem pro ty osoby, v jejichž prospěch je právo dosud zapsáno: „Ve smyslu § 159a o. s. ř., přitom platí, že výrok pravomocného rozsudku je závazný jen pro účastníky řízení; zároveň však platí, že výrok pravomocného rozsudku je závazný také pro všechny orgány v rozsahu, v jakém je závazný pro účastníky řízení, nestanoví-li zákon jinak. Katastrální úřad má proto důvod zamítnout vklad, pokud rozhodnutí nebude závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Ustanovení § 18 odst. 5 katastrálního zákona pak stanoví, že proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení ani obnova řízení; přípustná je však žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí,“ upozorňuje zpráva vládě na správný úřední postup, který musí oprávněný restituent zvolit.
Návrh Krajského soudu v Praze je nesprávným postupem
K tomu navíc překládací zpráva pro vládu vyjadřuje rovněž ostrý názor na povahu návrhu Krajského soudu v Praze: návrh nemá podstatné náležitosti, je nezpůsobilý a Krajský soud v Praze rezignoval na svoji povinnost nalézt ústavně komfortní výklad norem, které jsou v kolizi: „Omezuje se pouze na konstatování ,rozporu ustanovení § 17 odst. 4 věty druhé katastrálního zákona a § 5 odst. 3 zákona o půdě´. Z uvedeného je zřejmé, že předmětný návrh Krajského soudu v Praze nemá podstatné náležitosti návrhu na zahájení řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, a je tedy nezpůsobilý meritorního projednání Nadto je zřejmé, že navrhovatel zcela rezignoval na svou povinnost pokusit se nalézt ústavně konformní výklad norem, které jsou dle jeho tvrzení v kolizi. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že není dán důvod ke zrušení takového ustanovení, je-li možný jeho ústavně konformní výklad. Okolnost, že je v posuzované věci takový ústavně konformní výklad k dispozici, by pak implikoval eventualitu posouzení návrhu jako zjevně neopodstatněného, a tedy jeho odmítnutí,“ uvádí se ve zprávě vládě s odkazem na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu.
V daném případě byla restituenty podána žaloba na zamítnutí zápisu jejich majetku katastrálním úřadem. Kromě toho byl v původním restitučním řízení, které bylo u Krajského soudu v Praze skončeno, podán některým účastníkem opravný prostředek k Nejvyššímu soudu ČR, jak vyplývá z databáze řízení.
(ire)
