Přidělování jednotlivých přísedících na Krajském soudu v Brně bylo podle vedení soudu v souladu se zákonem. Vyplývá to z odpovědi předsedy Milana Bořka na písemnou interpelaci exministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) a poslankyně Olgy Havlové (Úsvit), kterou má Česká justice k dispozici. Nejen poslanci vyslovili pochybnosti, zda na KS v Brně nebylo porušeno právo na zákonného soudce.
Předseda Krajského soudu v Brně odpověď vypracoval a zaslal ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Jak již Česká justice informovala, pochybnosti budí přidělování přísedících do jednotlivých senátů před rokem 2016. Podle exminitra Blažka bylo porušeno ústavní právo na zákonného soudce, který má být určen podle neutrálních a obecně platných pravidel. Na KS už kvůli tomu míří i dvě ústavní stížnosti.
Podle předsedy Milana Bořka skutečně existoval seznam přísedících, který se skládal se ze dvou částí – první část obsahovala jmenný seznam přísedících působících u Krajského soudu v Brně a jeho pobočky v Jihlavě, druhá část obsahovala jmenný seznam přísedících působících u pobočky ve Zlíně. „Jednotliví přísedící však byli na prvostupňovém trestním úseku Krajského soudu v Brně rozděleni do jednotlivých senátů, což lze doložit. Co vedlo tehdejšího místopředsedu krajského soudu k takovému postupu již nelze zpětně zjistit, neboť před rokem zemřel,“ stojí v úvoddu odpovědi.
Bořek je přesvědčen, že postup byl v souladu se zákonem, tedy i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu stejně tak jako s rozhodnutím Ústavního soudu (sp. zn. 8 Tdo 1306/2012 a II. ÚS 1168/13). „Interpelující poslanci poukazují na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10, ten se ovšem týká otázky opakované změny přísedících během řízení v konkrétní civilní věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 3,“ dodává Milan Bořek.
Případ OS pro Prahu 5
Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1306/2012, vyplývá, že se v něm Nejvyšší soud zabýval stavem přísedících a jejich zařazováním k rozhodování na trestním úseku Obvodního soudu pro Prahu 5. Zde byli všichni přísedící k dispozici všem trestním soudcům Obvodního soudu pro Prahu 5, který rovněž povolával jednotlivé přísedící k rozhodování v trestních věcech ze seznamu přísedících v příloze rozvrhu práce, připomíná Bořek ve svém vyjádření.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádnou vadu v postupu Obvodního soudu pro Prahu 5, jsou-li přísedící povoláváni k rozhodování jednotlivých trestních věcí podle jejich časových, pracovních a zdravotních možností a délce mandátu tak, aby nedocházelo k průtahům. Kdyby předseda senátu měl přidělené pouze 2 až 3 přísedící, došlo by k opakovaným situacím, že hlavní líčení budou buď nařizována v delších lhůtách, anebo by musela být opakovaně odročována, jestliže přísedící omluví svou neúčast u hlavního líčení, popřípadě soudu sdělí, že po dobu několika měsíců nebude v dosahu, takže by pak nemohl být povolán jiný přísedící. „Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož zmíněný postup nebyl aktem libovůle či účelovým obsazením jednajícího soudu ad hoc, nedošlo tedy k tomu, že by ve věci rozhodl nezákonný soudce (resp. přísedící),“ zdůrazňuje předseda KS v Brně.
Pochybnosti být mohly
Podobně se následně vyjádřil i Ústavní soud. Podle něj je třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími, a to především s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí. Ty počínají již tím, že zatímco je soudce jmenován natrvalo, přísedící je volen, a to na určité období. Dále soudce vykonává tuto funkci v pracovněprávním vztahu, zatímco přísedící nikoliv.
Nejnověji se k otázce přísedících v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2013 a jejich přidělování k rozhodování v trestních věcech vyjadřuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 829/2015. Stanovisko a závěr Nejvyššího soudu, že pravidla pro účast přísedících na rozhodování nemohou být nastavena tak striktně jako pravidla pro přidělování věcí jednotlivým senátům (resp. soudcům), jsou zjevně neměnné. „Nicméně lze pochopit, že takový seznam mohl vyvolávat určité pochybnosti, a proto jsou přísedící v příloze rozvrhu práce pro rok 2016 rozděleni do jednotlivých trestních senátů Krajského soudu v Brně a jeho pobočky ve Zlíně,“ uvádí Milan Bořek.
Soud je prosebníkem
V závěru své odpovědi Bořek upozorňuje, že představa, že si soudce vybírá své přísedící dle svého zájmu, je mimo realitu soudní praxe. Vyjmenovává několik limitujících faktorů pro takové jednání, například to, že přísedícící je volen na čtyři roky. To je na řízení složitých trestních věcí krátká doba. „Je velmi naivní představa, že předseda senátu vybírá přísedící k rozhodování v konkrétní trestní věci podle svého uvážení. Přísedící jsou často limitováni svým věkem i zdravím – v obvodu Krajského soudu v Brně k datu 1. dubna 2016 vykonávalo funkci přísedících 568 osob ve věku 60 a více let z celkového počtu 981 přísedících. Přísedící v pracovním procesu pak v prvé řadě zohledňují potřeby svého zaměstnavatele či podnikání. V naprosté většině se tedy jedná o relativně komplikované dohadování, když rozhodující je ochota a vůle přísedících se zdlouhavého procesu zúčastnit, nikoli vůle soudu jako takového. Ten je velmi často vůči přísedícím v roli víceméně prosebníka, nikoliv toho, kdo si podle svého rozhodnutí přísedícího vybírá,“ míní Bořek.
Předseda soudu svou odpověď doplňuje konstatováním Ministerstva spravedlnosti z roku 2010, kdy se hovořilo o zrušení přísedících, tedy tzv. soudců z lidu. O tuto funkci je totiž dlouhodobě nízký zájem, řada přísedících přistupuje k výkonu funkce liknavě, nedostavuje se bez omluvy a v řadě případů je z tohoto důvodu jednání nutné odročovat a ve své funkci působí často pasivně, respektive formálně. Přísedící také nemívají právnické vzdělání a tak mohou podrývat autoritu soudu.
Bořkův názor již zřejmě brzy posoudí Ústavní soud, který bude řešit minimálně dvě stížnosti, které se týkají právě rozdělování přísedících na KS v Brně.
Pokud by stěžovatelé u Ústavního soudu uspěli, hrozilo by zrušení až stovek rozsudků. Lidé, kterých by se postup krajského soudu týkal, by se mohli obrátit na ministra spravedlnosti se žádostí o podání stížnosti kvůli porušení zákona k Nejvyššímu soudu nebo se případně bránit další ústavní stížností.
(epa)
