Se zástupci justice zemí Visegrádské skupiny a také se zástupci Chorvatska a Slovinska jednal ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) o státní správě soudnictví nebo formě a působnost reprezentativního orgánu soudů v rámci dělby státní moci. „Vyměňovali jsme si zkušenosti, znovu se ukázalo se znovu, že ty modely jsou velmi různé a že se mění. Řada zemí nedávno přistoupila k různým změnám. V debatě jsme nenašli žádný ideální model,“ řekl Pelikán České justici po jednání.
Pelikán o Nejvyšší radě soudnictví a správě justice jednal už v úterý se zástupci krajských soudů. „Od začátku je dohoda, že postupně budeme kapitoly diskutovat mimo jiné na poradách s předsedy krajských soudů. Na základě té debaty budeme dělat změny,“ komentoval to Pelikán.
Ministr se ke zřízení Nejvyšší rady soudnictví staví vlažně dlouhodobě. V minulost argumentoval například tím, jak tento model selhal na Slovensku. Právě účastníci konference ze Slovenska výrazně přispěli do celé debaty.
Soudcovská rada má na Slovensku celkem 18 členů, funguje od roku 2001, kdy byla zakotvena do Ústavy. Jejím předsedou je automaticky předseda Nejvyššího soudu, dále ji tvoří 8 soudců, kteří jsou voleni soudci, 3 osoby volené parlamentem, 3 osoby jmenované prezidentem republiky a 3 osoby jmenované vládou. Mezi její pravomoce patří navrhovat kandidáty na předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu, předkládat návrhy na jmenování a odvolání soudců, sama pak rozhoduje o jejich přidělení k určitému soudu a o jejich přeložení a volí a odvolává členy soudcovských disciplinárních senátů. Navrhuje také kandidáty do mezinárodních soudcovských pozic.
Někdejší předseda Nejvyššího soudu SR Štefan Harabin se stal symbolem klientelismu a hrubosti. Proslul také jako ministr spravedlnosti v letech 2006-2009, kdy byl nominován do první vlády Roberta Fica za Mečiarovo koaliční Hnutí za demokratické Slovensko.
Z této funkce v podstatě ochromil Speciální soud, který se měl zabývat případy politické korupce a organizovaného zločinu a jako nová instituce měl rozbít monopol mečiarovské generace v soudnictví. V roce 2009 se z postu ministra spravedlnosti opět nechal zvolit do čela Nejvyššího soudu. „Při zřizování soudcovské rady je určitě třeba, aby panoval konsensus mezi složkami, kterých se týká, aby byla jednota v tom, co ten orgán má za úlohu a jaké má kompetence. Myslím, že to napětí, které vzniklo na Slovensku vzniklo proto, že nebylo jasné, jaký je to vlastně orgán,“ řekla České justici státní tajemnice ministra spravedlnosti Slovesné republiky Mária Kolíková. Podle ní je klíčové, aby soudci měli nezávislost při svém rozhodování, nikoliv v rámci soudcovské rady.
(epa)
