Ústavní soud (ÚS) se patrně za měsíc vyjádří k někdejšímu způsobu rozdělování přísedících v trestních senátech Krajského soudu v Brně. Na 22. června svolal veřejné jednání o jedné ze dvou stížností, kde obhajoba argumentuje právě nejasnou metodou výběru přísedících. Jde o muže potrestaného sedmi roky za podvod. Veřejná jednání svolává ÚS výjimečně, většinou jen vyhlašuje nálezy.
V obou stížnostech jde o kauzy, které krajský soud otevřel v roce 2012. Kvůli praxi, která přetrvala až do roku 2015, však soud kritice čelí dodnes. Objevily se názory, že by způsob výběru přísedících mohl vést ke zpochybnění některých starších rozsudků i dosud živých kauz. Vedení krajského soudu někdejší praxi pokládá za zákonnou. Právě ÚS by mohl některé pochybnosti rozptýlit.
Zatím ÚS sbíral podklady ke stížnostem. „K jejich obsahu se příslušná soudkyně (krajského soudu) v prvním čtvrtletí již vyjádřila, takže předpokládám, že ÚS v obou věcech v brzké době rozhodne a pak bude možné odhadnout výsledek řízení před ÚS i v jiných obdobných případech,“ uvedl na dotaz předseda krajského soudu Milan Bořek.
Pokud by ÚS stížnostem vyhověl, mohlo by se to stát argumentem obhajoby i v dalších případech. „Vzhledem k zákonným lhůtám pro podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti se však neobáváme, že by došlo k otevření velkého množství starších vyřízených kauz,“ doplnil Bořek.
Před rokem 2016 měl soud u rozvrhu práce dva seznamy přísedících pro trestní senáty – jeden pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín. Od letoška už jsou přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů. Reálná praxe ale byla podle Bořka taková i před rokem 2016 – a lze to doložit. Chápe, že seznam mohl vyvolávat pochybnosti, proto jsou už přísedící od letoška jmenovitě rozděleni do senátů.
Už v minulosti Nejvyšší soud (NS) v jednom usnesení konstatoval, že konkrétně rozvrh práce pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, a to kvůli absenci transparentních pravidel rozdělování přísedících. Zároveň ale tehdy uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.
V dalším usnesení NS vyslovil, že pravidla pro přidělování přísedících nemohou být rozvrhem práce stanovena tak striktně jako pravidla pro přidělování spisů jednotlivým senátům či samosoudcům. Je nutná vyšší míra flexibility než u soudců z povolání, protože přísedící mají často občanská zaměstnání, je třeba zohledňovat jejich možnosti, osobní život a zájmy.
Podle Bořka je přidělování přísedících často komplikované. Například kauzy hospodářské kriminality vyžadují časově náročné dokazování a předseda senátu nemůže na začátku procesu oslovit přísedícího, který je v druhé polovině svého čtyřletého mandátu – nestihl by kauzu dovést do konce. Dále jsou přísedící limitování věkem a zdravotním stavem, víc než polovina je starší 60 let. O výběru přísedících včetně všech překážek vedou úředníci trestních senátů podrobnou evidenci.
(čtk)
