Ženě soud zakázal na nějakou dobu řízení Foto: archiv

NS: Závazek zdržet se řízení má být stejně dlouhý jako podmínka

Dobrovolný závazek zdržet se určité činnosti, typicky řízení auta, by měl být stejně dlouhý jako podmíněné zastavení trestního stíhání státním zastupitelstvím či soudem. Justice má v rukou dostatečné nástroje, aby nenastávaly situace, kdy je mezi oběma lhůtami disproporce. Legislativní změny kvůli tomu nejsou nutné. V tiskové zprávě to uvedl mluvčí Nejvyššího soud Petr Tomíček.

„Této skutečnosti by si měli být vědomi i soudci a státní zástupci při stanovení délky zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, která může být v rozmezí od šesti měsíců až do pěti let,“ uvedl Tomíček.

Zpráva poukazuje na medializovaný případ fotbalisty Davida Limberského, který v opilosti způsobil dopravní nehodu. Zavázal se, že uhradí vzniklou škodu a nebude rok řídit. Poté mu státní zastupitelství stanovilo čtyřletou zkušební lhůtu. Pokud by se během ní provinil, soud by případ znovu otevřel a mohl by udělit trest. Limberského advokát proti rozhodnutí podal stížnost a žalobci nakonec snížili délku podmíněného zastavení stíhání na jeden rok.

Nejvyšší soud se Limberského případem konkrétně nezabýval, nicméně poukázal na loňské usnesení svého senátu trestního kolegia, které chystá k publikaci. Podle tohoto usnesení je primárně na obviněném, aby učinil konkrétní závazek včetně doby jeho trvání, konečné rozhodnutí je ale na soudu, který o případném podmíněném zastavení trestního stíhání rozhoduje.

Jestliže tedy soud zaujme názor, že doba trvání vysloveného závazku obviněného není dostatečná, pak o podmíněném zastavení trestního stíhání nemá nerozhodnout. „Naopak pokud soud dospěje k závěru, že doba, po kterou se obviněný zaváže nevykonávat určitou činnost, v jejíž souvislosti se dopustil přečinu, je delší oproti délce zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, jíž hodlá stanovit, není vyloučeno, aby tuto dobu odpovídajícím způsobem sám zkrátil,“ uvedl NS.

Podmíněné zastavení trestního stíhání je jeden ze způsobů rozhodnutí o méně závažných trestných činech. V přípravném řízení může takto usnesením rozhodnout státní zástupce a po podání obžaloby soud.

(čtk)