Nejasné vymezení pojmu „veřejný zájem“ či omezení práv věřitelů. To jsou nejčastější výhrady připomínkových míst k návrhu novely insolvenčního zákona, takzvanému Lex OKD. V připomínkách nechybí dokonce varování, že návrh je protiústavním zásahem do práv věřitelů.
Jak již Česká justice informovala, ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) zkouší otevřít cestu, kterou by stát mohl do dění kolem OKD zasáhnout. Připravil novou úpravu insolvenčního zákona, která by v případě právnických osob provozujících hornickou činnost s více než 500 zaměstnanci umožňovala ministerstvu financí navrhnout insolvenčního správce. Resorty ale takový návrh v meziresortním řízení odmítly. „Aniž bychom zpochybňovali vysvětlení předkladatele, že úpadek právnických osob zabývajících se hornictvím může způsobit sociální a environmentální problémy, nedomníváme se, že nyní předložený návrh by mohl efektivně danou problematiku řešit,“ kritizuje ve svých připomínkách kupříkladu Ministerstvo vnitra.
Podle ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) návrh zákona zcela nesystémově zasahuje do platné právní úpravy způsobu řešení úpadku dlužníka, respektive hrozícího úpadku, soudním řízením. Jedná se přitom nejenom o nesystémové, ale s vysokou pravděpodobností i protiústavní zásahy jak do práv věřitelů – výrazné omezení práv schůze věřitelů, a věřitelského výboru, tak do práv dlužníka – moratorium. Obdobně nesystémově zasahuje návrh zákona i do nezávislosti insolvenčního soudu kvůli omezení rozhodovací pravomoci předsedy insolvenčního soudu při určení osoby insolvenčního správce, či faktickému omezení rozsahu dohlédací činnosti insolvenčního soudu. „Návrh nadto rozšiřuje účel zákona (tj. uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů) o zcela nový cíl insolvenčního řízení, kterým má být uspokojení blíže nespecifikovaného „veřejného zájmu“.
Čtěte také: Soudce Jan Kozák: Lex OKD povyšuje stát nad ostatní věřitele
K uvedenému je pak nutno podotknout, pokračuje Dienstbier ve svých připomínkách, že oba nově definované cíle právní úpravy, kterými jsou ochrana oprávněných zájmů zaměstnanců dlužníka a zejména pak v normativním textu blíže nespecifikovaného veřejného zájmu, jsou fakticky postaveny nad zájem na uspořádání majetkových vztahů k osobám přímo dotčeným dlužníkovým úpadkem (viz dikce § 388e až § 388 g). „Máme za to, že zejména úkony insolvenčního soudu podle § 388e až 388h odůvodněné blíže nespecifikovaným „veřejným zájmem“ mohou být v rozporu se zájmy účastníků insolvenčního řízení, tedy i věřitele, na dosažení spravedlivé ochrany jejich práv a oprávněných zájmů (srov. § 1 občanského soudního řádu) a zejména pak v rozporu s legitimním očekáváním věřitelů na ústavně zaručené ochraně jejich majetkových práv.“ V kontextu uvedeného pak ministr připomíná relevantní judikaturu Ústavního soudu. Například nález sp. zn. 1412/09, bod 52 uvádí: „Právo účastníka je prvotním zájmem naplnění smyslu a účelu insolvenčního řízení, kterým je poskytování ochrany právům podle čl. 90 Ústavy, nacházející svůj výraz v požadavku, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn [srov. ostatně základní zásadu insolvenčního řízení výslovně zakotvenou v § 5 písm. a) insolvenčního zákona].“
Mohlo by vás zajímat
Proč zrovna hornické firmy?
Rozhodnutím soudu o úpadku dojde podle resortu vnitra k faktickému ukončení činnosti společnosti, pokud není umožněna její reorganizace. Následně je majetek společnosti rozprodán, aby byli uspokojeni věřitelé v maximální možné míře, což může znamenat i zánik pracovních míst. „Nepovažujeme za vhodné, aby insolvenční zákon obsahoval speciální úpravu úpadku právnických osob vykonávajících hornickou činnost,“ konstatuje dále MV, a dokladuje to počty zaměstnanců v oboru. Dle Hornické ročenky za rok 2014 počet zaměstnanců podílejících se těžbě černého a hnědého uhlí v podzemí i na povrchu činil 18 556, přičemž největším zaměstnavatelem je společnost OKD a.s. patřící do koncernu NWR a navrhovaného limitu 500 zaměstnanců dosahovaly už jen společnosti Severní energetická a.s., Vršanská uhelná a.s., Severočeské doly a.s. a Sokolská uhelná a.s. „Přijetí navrhované úpravy by se tedy týkalo pouze velmi úzké skupiny právnických osob, což nepovažujeme za systémové. V České republice je bezpochyby více právnických osob působících i v jiných odvětvích, které zaměstnávají mnohem více osob než je v hornictví, jejichž úpadek by mohl způsobit sociální problémy. Jestliže je cílem předkladatele zohlednit přítomnost zaměstnanců v insolvenčním řízení toliko jako zvláštní, preferovanou skupinu věřitelů insolventní korporace, pak by toto zvýhodnění mělo být umožněno všem zaměstnancům insolventních korporací bez ohledu na předmět činnosti takové korporace, neboť v opačném případě by mohla být navržená právní úprava diskriminační.“ Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
Obdobně se k materiálu staví i Ministerstvo školství. „Jako velmi problematické a z hlediska legislativních zvyklostí těžko obhajitelné se nám jeví, že konkrétní druh právnické osoby by dle tohoto návrhu měl specifickou úpravu v obecném procesním předpise, jakým je insolvenční zákon. Dle našeho názoru není tato specifická úprava navíc řádně odůvodněna, neboť Důvodová zpráva v podstatě pouze konstatuje, že v případě právnických osob vykonávajících hornickou činnost postup podle obecných procesních pravidel v některých případech nevyhovuje, avšak zároveň podává jen velmi obecné vysvětlení, na základě jakých skutečností předkladatel k tomuto závěru dospěl. Ačkoliv se jedná o zásadní zásah do koncepce insolvenčního práva, Důvodová zpráva se vůbec nezabývá otázkami jiného řešení identifikovaného problému.“
V případě, že předkladatel neustoupí od záměru tento návrh předložit vládě, pokračuje dál školský resort, doporučujeme řádně doplnit důvodovou zprávu tak, aby bylo zřejmé a argumentačně obhajitelné, z jakých důvodů je tato specifická úprava pro právnické osoby vykonávající hornickou činnost navržena a zda neexistují jiné cesty k řešení dané problematiky.
Podle vedoucího Úřadu vlády navrhované ustanovení zasahuje do jedné z důležitých podstat insolvenčního řízení, kterou je právo věřitele rozhodnout o způsobu řešení úpadku. „Změna přístupu je odůvodněna veřejným zájmem. Nelze ovšem přehlédnout, že tato změna je možná pouze na základě návrhu insolvenčního správce jmenovaného státem. Je zde tedy riziko, že fakticky bude veřejný zájem posuzovat insolvenční správce jmenovaný na návrh jednoho z věřitelů. Soud bude pouze arbitrem. Jde o významný prvek v posílení kompetence insolvenčního správce, který se odklání od stávající koncepce insolvenčního zákona, který dbá, aby důležitá rozhodnutí byla v rukou věřitelů.“ Rovněž vedoucí Úřadu vlády považuje tuto připomínku za zásadní.
„Obecně si nejsem jista nutností a vhodností přijetí speciální právní úpravy. Předkladatel ji zdůvodňuje mimo jiné preferencí zájmů na ochraně životního prostředí a zájmů zaměstnanců vymezeného dlužníka. Nerozumím upřednostnění zaměstnanců hornických společností a tedy nerovnému zacházení s ostatními zaměstnanci bankrotujících společností,“ konstatuje veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. „Samotné množství zaměstnanců v jednom podniku nepovažuji za legitimní důvod. Návrh přinese precedent využitelný příště na další odvětví – stavebnictví a podobně,“ varuje.
Jak dále Šabatová ve svých připomínkách uvádí, předkladatel namísto jiného řešení (např. nucená správa) navrhuje insolvenčnímu právu dosud neznámá pravidla narušující obecné principy a základní zásady insolvenčního práva zakotvené zejména v § 5 insolvenčního zákona. Návrh tak vzbuzuje pochybnosti o skutečných záměrech a důvodech. Proto navrhuje zvážit nutnost změny právní úpravy.
Ombudsmanka rovněž zpochybňuje vymezení pojmu „veřejného zájmu“. „Podle důvodové zprávy je změna nutná mimo jiné s ohledem na veřejný zájem. Návrh neupřesňuje, co rozumí veřejným zájmem v podmínkách insolvenčního řízení a jeho limity. Může být veřejný zájem např. důvodem pro přezkumnou činnost odvolacího soudu? Jak se bude postupovat při střetu základních zásad insolvenčního řízení a veřejného zájmu, popř. práv a oprávněných zájmů dlužníka?,“ ptá se Šabatová, a navrhuje vymezit veřejný zájem a jeho vliv na průběh insolvenčního řízení v jeho jednotlivých fázích. I tuto připomínku považuje za zásadní.
Dušan Šrámek
