Kapacita českých věznic je již naplněna na 105 procent. Káznice praskají ve švech, sedí v nich bezmála 22 tisíc odsouzených. To samozřejmě klade na Vězeňskou službu větší a větší nároky. Otázku proplácení přesčasů příslušníků vězeňské služby nyní musí opět řešit soudy. Podle Ministerstva spravedlnosti se i před judikaturu Nejvyššího správního soudu musí ke každému případu přistupovat individuálně.
Služební zákon říká, že příslušníci Vězeňské služby i dalších bezpečnostních složek musejí ročně odpracovat až 150 hodin přesčasů bez nároku na proplacení. Pokud počet hodin nepřekročí stanovený limit, berou se jako součást služebního poměru. Zároveň ale zákon stanovuje podmínku, že důvodem nařízené práce musí být důležitý zájem. Typicky jde o různé nepředvídané události, případně situace ohrožující bezpečnost státu.
Podle dozorců ale Vězeňská služba s hodinami neplacených přesčasů počítala více méně automaticky při plánování služeb, a řešila tak dlouhodobý nedostatek pracovníků.
Vězeňská služba po podání kasační stížnosti loni v říjnu finálně prohrála spor u Nejvyššího správního soudu loni s 58 dozorci a strážnými z věznice v Plzni na Borech, když předtím již neuspěla u Krajského soudu v Plzni. Dozorci se domáhali zpětného proplacení nařízených přesčasů z let 2010 až 2013.
S proplácením přesčasů je však podle zjištění České justice problém i nadále. Upozornil na to i poslanec KSČM Zdeněk Ondráček z KSČM, který v této věci interpeloval v Poslanecké sněmovně ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Ondráček odkázal na zápis z jednání koordinačního výboru odborových organizací Vězeňské služby, který má Česká justice k dispozici.
Čtěte také: Pelikán sestavuje komisi pro snižování počtu vězňů, nechce budovat další káznice
V zápise je uvedeno, že ve věci proplácení přesčasů na základě stanoviska Ministerstva spravedlnosti nebude žádostem příslušníků vyhověno. Žadatel se k zamítnuté žádosti musí odvolat ke generálnímu ředitelství a pokud dostane zamítavé stanovisko, bude se muset o proplacení hodin soudit. „To znamená, že vy víte o tom, že jste ve Vězeňské službě mnoha příslušníkům nařizovali služby přesčas v rozporu se zákonem, ale nehodláte to řešit,“ zlobil se Ondráček ve sněmovně na Pelikána s tím, že ministerstvo nerespektuje judikaturu NSS.
Podle Pelikána to ale není pravda. „Situace ovšem není tak docela jednoduchá, protože i nález Nejvyššího správního soudu, jak je koneckonců u judikátu na rozdíl od zákona normální, neřeší všechny možné situace a ty jsou skutečně velmi různé, každou je nutno posuzovat individuálně. Jde o to, co je a co není tím důležitým nepředpokládaným zájmem služby, ve kterém lze tedy nařídit přesčas v limitu 150 hodin. Nejvyšší správní soud tam řekl, že to nesmí být plánované dopředu. Ale teď my nevíme, co to ještě přesně znamená. Co v případě, že nám třeba onemocní příslušník? Můžeme povolat nějakého jiného? Co když vypadne z nějakého jiného důvodu? Co když je třeba posílit? A tak dále a tak dále,“ míní ministr. Každou žádost je tak podle něj třeba posoudit individuálně.
Následnými žalobami se tak dle Pelikána objasní další sporná místa problematiky. Podoného názoru je i Vězeňská služba. Každé jednotlivé podání je v rámci řízení ve věcech služebního poměru individuálně posuzováno. „V případě prokázání nesporného nároku, budeme postupovat v souladu s obecně platnými právními předpisy. V případech, ve kterých nebude možné stanovit jednoznačný závěr o oprávněnosti požadavku příslušníka na proplacení přesčasových hodin, vyčkáme na rozhodnutí soudu. K tomu nás zavazuje zejména zákon o majetku státu, dle něhož jsme povinni nakládat s veřejnými prostředky hospodárně tak, aby nedošlo k neoprávněnému vyplacení finančních prostředků,“ reagovala na dotazy České justice mluvčí VS Petra Kučerová.
Podobným způsobem už NSS v minulosti rozhodl o neplacených přesčasech policistů. Také tehdy uvedl, že pomocí přesčasů nelze řešit nedostatek lidí. Proto je nelze policistům či hasičům plánovat nadlouho dopředu.
Eva Paseková
