Ozbrojený bezpečnostní sbor GIBS navrhuje zatím nerozšiřovat zkoušku spolehlivosti o politiky, soudce a státní zástupce. Ani profese spravované komorami či zaměstnanci samosprávy nebudou státem testovány na spolehlivost. Pro spuštění tohoto zastrašujícího nástroje proti jmenovaným profesím není právní základ, tyto osoby by zcela jistě kladly odpor a rozpočet by to stálo 500 milionů korun.
Vyplývá to z Analýzy pro případné rozšíření zkoušek na další osoby působící v orgánech veřejné moci, kterou v červnu předloží vládě ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů. „Z hlediska možnosti zatížit určité osoby další povinností – povinností strpět zkoušku spolehlivosti – lze předpokládat větší ochotu dále zatěžovat příslušníky bezpečnostních sborů a v návaznosti na ně ne zcela systematicky i některé zaměstnance obcí (strážníky), větší, ale stále překonatelný odpor lze očekávat v případě osob podléhajících pravidlům státní služby. Problematické by zcela určitě bylo prosadit pokusy o aplikaci zkoušky spolehlivosti vůči osobám, jejichž oficiální postavení je do různé míry nezávislé – politici, soudci, státní zástupci atd.,“ uvádí se v analýze.
Řada státních zaměstnanců nevykonává nic, zjistila GIBS
Že zatím nelze proti politikům, soudcům a státním zástupcům spustit strach vzbuzující nástroj dosud používaný proti policistům, zaměstnancům Celní správy, Vězeňské služby a GIBS, která zastrašuje sama sebe, je velká škoda. Podle analýzy bylo totiž tímto nástrojem zjištěno, že mnozí zaměstnanci státu nedělají vůbec nic, a proto nelze otestovat, zda ve své nečinnosti postupují v souladu se zákonem.
Analýza dokonce uvádí, že zkoušku bylo nemožné provést, protože příslušníci byli ve službě nečinní a opakovaně na navozenou situaci vůbec nereagovali: „Na tomto místě lze pro zajímavost zmínit, že některé závěry zkoumání efektů institutu v praxi a jeho vlivů na praxi přinesly i nečekané výsledky, které představovaly jakési paralelní dopady provádění zkoušky spolehlivosti. U mnoha případů se objevil, až bohužel komický, fakt, že řada příslušníků je v době služby natolik nečinná, resp. nevykonává žádné konkrétní služební úkony, že bylo zcela nemožné v jejich případě zkoušku spolehlivosti vůbec provést, neboť na opakovaně navozovanou situaci vůbec nereagovali,“ uvádí se doslova v analýze GIBS.
Zkouška spolehlivosti není státem organizovaná provokace
Zkouška spočívá v navození situace, kterou je zkoušená osoba povinna řešit. „Zkouškou spolehlivosti se tedy rozumí umělé vytváření podmínek, kterým je zkoušená osoba běžně vystavena v rámci své pracovní činnosti, a to za účelem zjištění, zda své povinnosti plní řádně a v souladu s příslušnými právními předpisy,“ uvádí v rámci analýzy definice, podle níž ale nesmí jít o provokaci ze strany státu. Státem organizovaná provokace je zakázána judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu.
Nástroj byl zaveden zákonem o Policii ČR a Inspekci Policie ČR, jejíž činnost převzala a dále ze zákona rozšířila současná Generální inspekce bezpečnostních sborů. Předmětná analýza zkoumala, na které další profese by se zkouška spolehlivosti mohla rozšířit. Kromě už jmenovaných soudců, politiků a státních zástupců je v analýze zvažována varianta rozšíření vůči příslušníkovi a zaměstnanci Hasičského záchranného sboru ČR, příslušníkovi a zaměstnanci Armády České republiky, Hradní stráže a Vojenské policie, a dále vůči zaměstnanci územního samosprávného celku zařazenému k výkonu práce do struktur obecních a městských policií.
Úvaha: Státní zkoušku rozšířit úplně na všechny
V poslední ze čtyř variant pak jde o rozšíření na všechny osoby ve státní správě a samosprávě:
vůči členům vlády, poslancům a senátorům, členům zastupitelstev územních samosprávných celků, zaměstnancům ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, jakož i zaměstnancům dalších (správních úřadů) organizačních složek státu a příspěvkových organizací zřízených zákonem, stejně tak i vůči zaměstnancům Nejvyššího kontrolního úřadu, soudcům a státním zástupcům, úředníkům územních samosprávných celků, osobám působících ve veřejném a soukromém vysokém školství, osobám vykonávajícím veřejnou správu sdruženým v profesních a stavovských komorách, znalcům, tlumočníkům a osobám jednajících za znalecké ústavy, dalším osobám, které vykonávají pravomoc jménem státu – např. exekutoři, zaměstnanci zdravotních pojišťoven vykonávající správu pojistného, osoby působící ve státních fondech.
Zastrašovací nástroj by stál 500 milionů ročně
Tuto variantu však analýza GIBS nakonec sama zavrhuje jako neprůchozí. Kromě toho, že by politici, soudci a státní zástupci kladli odpor, totiž zatím nelze výsledek podle scénáře připravené státní zkoušky spolehlivosti použít jako důkaz v trestním řízení.
Navíc by rozšíření zkoušky spolehlivosti na všechny osoby ve státní správě a samosprávě, do soukromých škol, na znalce a tlumočníky a další řadu profesí spravovaných komorami vyžadovalo „zřízení zcela nového a specializovaného úřadu o kapacitě cca 300 osob s veškerou strukturou a zázemím pro provádění této specifické činnosti“ a s rozpočtem 500 milionů korun.
GIBS proto jako výsledek analýzy navrhuje výrazné posílení oddělení zkoušek spolehlivosti vůči příslušníkovi Policie ČR, příslušníkovi Vězeňské služby ČR, příslušníkovi Celní správy ČR a příslušníkovi generální inspekce nebo vůči zaměstnanci ČR zařazenému k výkonu práce v PČR, VS ČR, CS ČR anebo v GIBS. Současně chce před dalšími kroky vyčkat konce běžících soudních sporů na základě už vykonaných státních zkoušek spolehlivosti a z nich plynoucí judikatury.
Irena Válová
