Problematika způsobu přidělování přísedících na Krajském soudu v Brně znovu otevřela otázku, zda by se měl institut přísedících v trestních věcech zachovat či jsou na místě úvahy o jeho zrušení. Předseda soudu Milan Bořek upozornil, že soud je vůči přísedícím často v roli prosebníka. Statistiky, které České justici poskytlo Ministerstvo spravedlnosti nejsou příliš povzbudivé. Z celkového počtu 5671 přísedících je jich 2014 ve věku 60-70 let a 1461 ve věku 70 let a výše.

Na přísedící nejsou zákonem kladeny žádné zvláštní požadavky na vzdělání nebo odbornost. Stačí svéprávnost, bezúhonnost a věk nejméně 30 let. Současně není funkce přísedícího příliš finančně ohodnocena. Za jeden den jednání přísluší přísedícímu paušální náhrada ve výši 150 korun, což mnoho potenciálních kvalitních zájemců o tuto funkci může odradit.
Přesto však mohou dva přísedící přehlasovat předsedu senátu, protože mají dle zákona stejná procesní práva.

Někteří soudci v anketě České justice připomínají, že účast přísedících u soudních jednání je v převážné míře pasivní a formální. Mnohdy přísedící nejsou ani patřičně odborně vzděláni a nemají potřebné právní znalosti.

Nejpalčivějším problémem je nyní podle ministerstva právě vysoký věk „soudců z lidu“. „Pro zajištění lidského prvku v řízení je třeba větší rozmanitosti z hlediska věku, vzdělání, pohlaví apod. Ministerstvo spravedlnosti problematiku přísedících v současné době  analyzuje a závěry a případné systémové změny zapracuje do připravované Bílé knihy justice,“ řekl České justici Jakub Říman z tiskového oddělení. Ministerstvo o zrušení přísedících uvažovalo v roce 2010.

Čtěte: Předseda KS v Brně se brání: Přísedící jsme rozdělovali v souladu se zákonem

Mohlo by vás zajímat

Právě na to, že zajišťování přísedících není leckdy věcí jednoduchou, upozornil předseda KS v Brně Milan Bořek, když hájil způsob jejich rozdělování na krajském soudu před rokem 2016. „Přísedící jsou často limitováni svým věkem i zdravím – v obvodu Krajského soudu v Brně k  datu 1. dubna 2016 vykonávalo funkci přísedících 568 osob ve věku 60 a více let z celkového počtu 981 přísedících. Přísedící v pracovním procesu pak v prvé řadě zohledňují potřeby svého zaměstnavatele či podnikání. V naprosté většině se tedy jedná o relativně komplikované dohadování, když rozhodující je ochota a vůle přísedících se zdlouhavého procesu zúčastnit, nikoli vůle soudu jako takového. Ten je velmi často vůči přísedícím v roli víceméně prosebníka, nikoliv toho, kdo si podle svého rozhodnutí přísedícího vybírá,“ upozornil Bořek v dopise, kterým reagoval na interpelace poslanců Pavla Blažka (ODS) a Olgy Havlové (Úsvit).

Chaty a chalupy komplikují projednávání

„Institut přísedících zejména v časově náročných majetkových trestních věcech se již dávno přežil a měl by být výrazně omezen jen na násilnou trestnou činnost s následkem smrti, což opakovaně navrhujeme. Každopádně přísedících schopných a ochotných se mnohadenních jednání účastnit je velmi málo, jde takřka výlučně o starobní důchodce, kteří s nástupem jara odjedou na chaty a chalupy a do října se tak problém ještě prohloubí,“ sdělila stanovisko Městského soudu v Praze mluvčí Markéta Puci.

I Krajský soud v Plzni s přísedícími bojuje. „Náš soud má tradičně přísedící přímo rozvrhem práce přiděleny do jednotlivých senátů, ale i tak jsme skutečně v roli prosebníků či žadatelů, zejména s ohledem na to, že projednávání prvoinstančních trestních věcí před krajským soudem není zpravidla záležitostí jednoho jednacího dne. Skutečně je to tedy tak, že v zásadě podle seznamu přísedících se „shání“ ti, kteří jsou schopni se v požadovaném počtu jednacích dní dostavit,“ reagoval na dotazy České justice předseda plzeňského soudu Miloslav Sedláček. Podle něj je významným problémem to, že stát si práce přísedících málo váží a jejich ohodnocení se rovná hodnotě, „za kterou by se (v letošních cenách) přibližně dvakrát svezli na centrifuze na Matějské pouti“. „Sladění časových možností soudu a přísedících tak skutečně je organizačním problémem, nicméně za sebe bych chtěl podotknout, že nějakou formu účasti veřejnosti na výkonu soudní moci považuji za vhodnou,“ dodává Miloslav Sedláček.

Profesní život je nutné respektovat

Místopředseda Krajského soudu v Ostravě pro věci trestní Igor Krajdl upozorňuje, že v této funkci celá řada lidí, jejichž přístup k této zodpovědné funkci je příkladný a jejichž práce zasluhuje obdiv a zaslouží poděkování. „Mnozí přísedící tuto funkci vykonávají desítky let a lze je dokonce označit za oporu začínajících profesionálních soudců,“ míní Krajdl. „Nicméně přes dobré zkušenosti, které mají zdejší soudy se svými přísedícími, je nutno se výhradami vyslovenými předsedou Krajského soudu v Brně JUDr. Milanem Bořka plně ztotožnit. I v podmínkách zdejších soudů činí ustanovení přísedících jako zákonných soudců pro jednotlivé trestní věci značný problém,“ dodává místopředseda.

Přestože v rozvrhu práce je stanoveno pro jednotlivé senáty pořadí přísedících, ve kterém by měly být věci přidělovány přísedícím tzv. kolečkem, musí soud při jejich výběru respektovat nejen překážky na straně jednotlivých přísedících, ale i specifika konkrétního případu. O výběru přísedících tak podle Krajdla obvykle ve spise existuje obsáhlý úřední záznam, ve kterém jsou podle pořadí přísedících uvedeny překážky, které přísedícím brání v účasti v projednávání případu, od nedostatečné doby zbývající do konce mandátu vzhledem k předpokládané délce řízení, přes pracovní vytížení, nemoci či dovolené. „Oproti tomu se následně objevují námitky některých obžalovaných, že by na svého nemocného „zákonného“ přísedícího rádi počkali, případně u přísedících v produktivním věku, které zaměstnavatel nechce uvolňovat na několikadenní hlavní líčení, námitky, že jde o zákonnou překážku v práci a zaměstnavatel je povinen přísedícího uvolnit. Jak Nejvyšší soud tak i Ústavní soud námitky tohoto charakteru naštěstí prozatím neakceptují, když zdůrazňují, že na přísedící nelze klást požadavky jako na profesionální soudce a je nutno respektovat jejich osobní i profesní život. Nicméně tento postup přímo ke vznášení těchto námitek vybízí, když téměř vždy je tímto postupem některý z přísedících pominut,“ vysvětluje Krajdl situaci na KS v Ostravě.

Samostatnou kapitolou je v otázce přísedících je pak udržení stejného složení trestního senátu po celou dobu řízení, když vzhledem k věku přísedících, nemocem souvisejícím s jejich věkem a délce mandátu jde obtížně řešitelný problém.

Příprava na meritorní rozhodnutí

V justici je tendence institut přísedících ponechat zejména v trestních řízení. „Zvláště u závažných trestných činů fakt mnohočetného zastoupení soudců zvýrazňuje závažnost projednávaných kauz a zdůrazňuje prioritu, s jakou justice přistupuje k jejich objasňování. Tím, že v senátu mohou být současně zastoupeni muži i ženy různých profesí, je dále zaručeno, že projednávané kauzy jsou hodnoceny a posuzovány podle celé řady kritérií, která ne vždy jsou postihnutelná trestními kodexy. Neposledním pozitivem přísedících pro profesionálního soudce je pak i to, že v poradách se členy senátu se soudce již fakticky připravuje na odůvodnění meritorního rozhodnutí pro veřejnost, neboť vlastně přísedící jsou v trestním řízení jejich prvními reprezentanty a soudce profesionál před nimi musí své postoje argumentačně obhájit,“ míní předseda KS v Ústí nad Labem Luboš Dörfl s tím, že i on připouští, že přísedící pro jeho soud často znamenají organizační potíže.

Vláda minulý rok zamítla návrh poslance Martina Plíška (TOP 09) podle kterého by v občanských řízeních u okresních soudů měli rozhodovat výhradně sami soudci. Ministerstvo spravedlnosti tehdy argumentovalo, že problematiku analyzuje právě v Bílé knize.

Eva Paseková