Z pracovní verze novely exekutorského tarifu a také veřejných vyjádření ministra spravedlnosti Roberta Pelikána vyplývá, že Ministerstvo spravedlnosti se rozhodlo nebrat ohledy na reálnou situaci v exekučním systému České republiky a velmi nešetrným způsobem do něj zasáhnout, konstatuje platforma proti teritorialitě, která sdružuje cca 20 procent exekutorů.
Exekutoři z platformy nesouhlasí názorem že dnes vydělávají příliš a výše jejich odměn, potažmo exekutorského tarifu neodpovídá současné sociální a ekonomické situaci, proto je zde prostor pro snížení tarifu až o dvě třetiny. Naopak se shodují s Exekutorskou komorou ČR, že žádný takový prostor neexistuje a efekt tohoto kroku by byl více než drastický.
„Vůbec nerozumím tomu, z jakých čísel nebo studií ministerstvo při tvorbě této novely vychází, protože vůbec neodráží to, jaký je dnes reálný stav na poli exekučního vymáhání v naší zemi. Představa, že jsou exekutoři přepláceni a že se nic nestane, když se jim vezmou dvě třetiny příjmů, je naprosto lichá. Pravdou je, že mnoho úřadů už dnes spíše přežívá v neutěšené finanční situaci a zvažuje ukončení činnosti. Zatímco se totiž exekuční tarif od roku 2001 několikrát fakticky snížil, agenda a s tím spojené náklady na exekutorské úřady rostou. Soudní exekutor je navíc placen pouze za vymožené exekuce, nikoliv za ty neúspěšné, kterých není rozhodně málo. Kdyby byl ještě exekuční tarif takto drasticky snížen, je téměř jisté, že ze současných exekutorských úřadů žádný nepřežije,“ komentuje návrhy ministerstva Ondřej Mareš, soudní exekutor z Litoměřic.
Podle Mareše a jeho kolegů skutečně za současné konstelace neexistuje pro snižování tarifu prostor, pokud nechce stát čelit katastrofální situaci, při které rapidně poklesne vymahatelnost dluhů, o práci přijde více než tři tisíce lidí zaměstnaných na exekutorských úřadech a celková škoda, kterou by stát musel sanovat, by se vyšplhala až k závratným 100 miliardám korun. „Neumím si racionálně vysvětlit, proč chce k takovému kroku ministerstvo přistoupit. Jedna věc je, že tu historicky vznikla nějaká, spíše mediální pověst nás exekutorů, na druhou stranu regulací v tomto směru proběhlo v posledních letech mnoho a dnes už i ony nechvalně známé excesy vymizely, ačkoliv obraz u veřejnosti zůstal. Ani snaha o nějaké veřejně populární kroky proti exekutorům ale nemůže být důvodem pro tak radikální opatření, které může celý exekutorský stav položit na lopatky. Protože ať je veřejné povědomí jakékoliv, tak zavedení institutu soudního exekutora v roce 2001 vyvedlo tuto zemi z neudržitelného období, kdy bylo normální dluhy neplatit a nikdo s tím nic nedělal. Vždyť soudní exekutoři v tuto chvíli vymáhají jistinu ve výši 350 miliard korun! Kdo to bude dělat, pokud přestanou fungovat?“ ptá se soudní exekutorka z Prahy 6 Zuzana Sobíšková.
Podle zmíněných exekutorů nepomůže ani zavedení povinných záloh pro věřitele. S tím sice i v rámci více zodpovědného vymáhání souhlasí, ale řešení to podle nich určitě není. „Zaprvé, tyto zálohy nepokrývají celkové náklady exekuce, a zadruhé, týkaly by se pouze nových exekučních řízení. Co se stane s těmi, které už běží a kterých je nyní okolo tří milionů? Opravdu doufám, že ministerstvo spravedlnosti ještě svoje záměry přehodnotí a nezasadí exekutorům tuto nepochopitelnou a zničující ránu,“ uzavírá Mareš.
Dušan Šrámek
