Politici nám stále hází klacky pod nohy, říká v rozhovoru prezidentka Exekutorské komory (EK) Pavla Fučíková. Problém už dospěl tak daleko, že o dříve tak poptávanou profesi přestává být zájem. Stát navíc přenesl na exekutory řadu povinností, aniž by jim je jakkoli refundoval. „Myslím si, že bychom jako Komora měli mít možnost zatáhnout za záchrannou brzdu v okamžiku, kdy vidíme, že se na daném úřadě dějí věci, které by se dít neměly. Tuto možnost však bohužel v současné době nemáme. Několikrát jsme se v rámci legislativního procesu pokusili prosadit posílení pravomocí Komory, ale prozatím jsme nebyli úspěšní. Obecně bohužel platí, že návrhům Komory není věnována patřičná pozornost,“ komentuje prezidentka situaci kolem přerovského exekutorského úřadu.
Letos je to 15 let, kdy stát přenesl část své moci na soudní exekutory. Jak hodnotíte současný stav vaší profese?
Když se dnes zeptám kolegů, jak by zhodnotili současnou situaci, uspokojivé odpovědi nedostávám. Cítí se unaveni, demotivovaní a mají obavy o svou další profesní existenci. Rádi vzpomínají na doby papírových spisů, platících dlužníků, vděčných věřitelů a nadšených kolegů. Kdy jsme sice tvořili předpisy na zelené louce a po nocích nastavovali procesy, ale v zásadě jsme měli jasno, co máme dělat. Kdy jsme měli pocit, že naše práce má smysl. Otevřené nepřátelství ze strany státní moci, trvalá nedůvěra veřejnosti, judikatura soudů, podle níž máme provádět osmdesát procent práce zadarmo, ale i napjaté vztahy uvnitř stavu nás nadšením nenaplňuje.
Ano, naše cesta byla provázena i nezdary a excesy některých kolegů. Když se ale podívám na těch patnáct let v celém jejich kontextu, dobře odvedené práce a dobrých úřadů je za ta léta absolutní většina. Jako stav jsme prokázali, že jsme úkol, který nám stát svěřil, splnili. Vymahatelnost práva se rapidně zvýšila, věřitelé se konečně dobrali svých práv. Proto je mi líto, že se politici stále nechávají unášet zašlými emocemi, mýty a domněnkami a v honbě za voliči nám hází klacky pod nohy. Aniž by se hlouběji zamýšleli nad tím, co ta či ona změna pravidel ve skutečnosti přinese. To dobré a fungující považují za výjimku, zatímco to, co je v souvislosti s naší profesí prezentováno negativně, považují za pravidlo. A v tom já vidím „zakopaného psa“.
Jaký je tedy teď zájem o profesi soudního exekutora?
Jedním slovem: bídný. Zaznamenáváme výrazně se snižující zájem o naši profesi. Zatímco dříve se do výběrového řízení na obsazení úřadu přihlásili třeba čtyři kvalitní uchazeči, dnes se přihlásí tak sotva jeden. A třeba ani nikdo. Momentálně se potýkáme s tím, že se nám některé úřady i přes veškeré snahy nedaří dlouhodobě obsadit. Chápala bych, že se to stane při obsazení úřadu, ve kterém zůstala agenda po soudním exekutorovi, který byl nucen svou činnost ukončit. Ale pokud se to stane u úřadu s dobrou reputací a v lukrativní lokalitě, není něco v pořádku. Domněnka, že když dobrovolně či nuceně svou funkci skončí exekutor, bude jeho úřad okamžitě nahrazen někým novým, je zcela lichá. Za takové situace vyvstává otázka, kdo se postará o aktuálně vedená exekuční řízení? Kdo zajistí kontinuitu?
Je takovým případem i současné výběrové řízení na obsazení Exekutorského úřadu Praha 8?
Ano, mandát kolegy Mgr. Michala Rudého končí 31. července letošního roku. Do výběrového řízení na obsazení jeho úřadu se přihlásil jeden uchazeč, a to ještě mimo obor.
Čím si to vysvětlujete?
Těch důvodů je několik. Vybudovat, udržet a dále rozvíjet exekutorský úřad znamená obrovskou finanční zátěž. U úřadů, které jsou obsazovány po bývalých kolezích, musejí exekutoři navíc vydat velmi vysoké částky související s převzetím již zahájených, ale neskončených exekučních řízení. Jen povinnost obeslat všechny účastníky sdělením, že došlo ke změně exekutora, představují na poštovném částky, které se podle velikosti úřadu pohybují v řádech statisíců až milionů.
Na exekutorech také leží obrovská odpovědnost a ne každý je ochoten a schopen se jí ujmout. Chod úřadu nelze zabezpečit bez zaměstnanců, neustálá změna legislativy klidu k práci také nepřidá. Ale hlavně: Jak chcete někoho přesvědčit, aby se stal soudním exekutorem za situace, kdy chybí oboru perspektiva? Proč by někdo vstupoval do odvětví, kde panuje nejistota, kde jste trvale vystaven riziku ztráty osobní reputace a kde navíc resortní ministr neustále hovoří o snížení tarifu? Je mi smutno, když vidím, že takoví kolegové jako Michal Rudý odcházejí proto, že nejsou s vývojem provádění exekucí spokojeni. A pokud se náš tarif skutečně sníží, díky čemuž mnozí exekutoři ekonomický tlak neustojí a skončí, opravdu nevím, kdo je po jejich odchodu nahradí. Kdo se postará o statisíce až miliony aktuálně běžících řízení? Stát, který již jednou na tomto poli selhal? Kdo zaplatí případné škody napáchané na systému, který přestane fungovat? Daňoví poplatníci?
Nedá mi to, abych se v této souvislosti nezeptal na aktuální události v přerovském exekutorském úřadě. Jak hodnotíte situaci, která by se dala popsat jako válka exekutorů mezi Tomášem Vránou a Lukášem Jíchou?
Osobně jsem ze vzniklého konfliktu a okolností okolo předávání úřadu velmi rozčarována. Nic nenasvědčovalo tomu, že dojde k takové bezprecedentní situaci. Neměli jsme žádné poznatky o tom, že předání úřadu proběhne za tak dramatických okolností. Z mého pohledu se jednoznačně jedná o selhání na poli mezilidských vztahů i na poli manažerském. Jsme znepokojeni nad způsobem, jakým doktor Vrána svůj úřad řídil. Ztratit kontrolu nad úřadem a přenechat jeho řízení pouze svým zaměstnancům je neprofesionální a zcela nepřijatelné. Pevně věřím, že se jedná o zcela nestandardní případ vymykající se běžné praxi.
Přerovský úřad byl podroben za historii nejvíce kontrolám jak ze strany komory, tak ministerstva. Z pohledu vedení exekuční agendy jsme věděli, jak úřad funguje a když jsme zjistili pochybení, postupovali jsme podle našich kárných možností. Ale Exekutorské komoře ani jiným dohledovým orgánům nepřísluší hodnotit manažerský způsob vedení úřadu. Po poznatcích, které jsme s tímto úřadem nabyli, si však pokládám otázky, zda by tuto oblast přeci jen neměl někdo nějakým způsobem kontrolovat.
Neprojevuje se tedy na případu přerovského úřadu určitá bezzubost Komory v okamžiku přechodu agendy úřadu na nového exekutora?
Ano. Analyzovali jsme možnosti, jak zasáhnout, a využili jsme všechny pravomoci, které nám současná právní úprava dává k dispozici. Myslím si, že bychom jako Komora měli mít možnost zatáhnout za záchrannou brzdu v okamžiku, kdy vidíme, že se na daném úřadě dějí věci, které by se dít neměly. Tuto možnost však bohužel v současné době nemáme. Několikrát jsme se v rámci legislativního procesu pokusili prosadit posílení pravomocí Komory, ale prozatím jsme nebyli úspěšní. Obecně bohužel platí, že návrhům Komory není věnována patřičná pozornost.
Na problémy, se kterými se potýkáme v okamžiku, kdy dojde k ukončení činnosti soudního exekutora nikoliv z jeho svobodné vůle, jsme upozorňovali i pana ministra. Osobně jsem ho dokonce žádala, aby této oblasti věnovalo ministerstvo přednostně svou pozornost. I když nejsem zastáncem „salámových“ novel, v tomto případě by si exekuční řád zasloužil novou úpravu, a to co nejdříve. Když se exekutor sám rozhodne, že svoji činnosti ukončí, lze většinou předpokládat, že bude participovat a spolupracovat na předání úřadu svému nástupci. Ale v okamžiku, kdy dojde k nucenému ukončení činnosti, dostáváme se do téměř neřešitelných situací. Pokud soudní exekutor neplní své povinnosti a uzavře úřad, nemáme možnost, jak se dostat na účty, na kterých soudní exekutor nashromáždil finanční prostředky vymožené z jednotlivých exekučních řízení. I když jsou tyto účty v režimu zvláštního sledování, dispoziční právo k nim má odstupující soudní exekutor, v lepším případě jeho zástupce. Ale i ten často naráží na technické provedení převzetí účtů a dispozice s nimi. Nemáme se jak se dostat ke spisům. Jsme bez nástrojů, jak zajistit alespoň minimalistický chod úřadu. Proto jsme v rámci pracovních jednání, která v současné době probíhají na Ministerstvu spravedlnosti, znovu předložili návrhy, které by tyto problémy mohly pomoci vyřešit. Potřebu této úpravy pociťujeme o to silněji, oč vážnější jsou úvahy pana ministra o snížení tarifu. Bohužel se totiž domnívá, že exekutorských úřadů je mnoho a snížením tarifu chce mimo jiné docílit také snížení jejich počtu. Co k tomu dodat?
Co navrhujete?
Například možnost, aby v případě, že exekutor, kterému zanikl výkon a dobrovolně nepředá úřad a vše, co k němu patří, měla Komora možnost vynutit si vstup do prostor exekutorského úřadu a požádat o součinnost Policii české republiky. To je pravomoc, která nám jednoznačně chybí. Také bychom uvítali, aby měl exekutor možnost dohodnout se s jiným exekutorem na předání agendy v případě, že se sám rozhodne svou činnost ukončit. To vše pod dozorem a se souhlasem Komory. Předpokládáme také možnost upravit některé podrobnosti v souvislosti s předáním úřadu stavovským předpisem.
Zajímavá je v tomto směru úprava u našich slovenských kolegů. Když ministr odvolá soudního exekutora z funkce nebo exekutor sám odstoupí, platí, že pokud nepředloží dohodu o převodu spisů, bude dotyčný tak dlouho soudním exekutorem s plnou odpovědností a s vědomím toho, že odpovídá za vedení daného úřadu, dokud si tyto záležitosti nevyřeší. Ale u nás je to nyní naopak. Nejdřív se exekutor odvolá a až následně se řeší, co se bude dít spisy a s majetkem a za jakých podmínek bude nový exekutor řízení vést.
Zmínila jste úvahy ministra o snížení exekutorského tarifu. Jako Komora dlouhodobě upozorňujete na to, že zde prostor pro snížení není. Proč si to myslíte?
Opakovaně upozorňujeme na to, že náklady, které musí exekutoři vynaložit na vedení exekučního řízení, jsou dneska natolik vysoké, že každé snížení tarifu povede nevyhnutelně k postupnému krachu exekutorských úřadů. Povinností neustále přibývá, ale přiznání nároku na náhradu s jejich plněním je nám odpíráno. Znovu musím zopakovat, že od roku 2008 jsme bez jakéhokoli nároku na cokoli převzali 40 % rozhodovací praxe exekučních soudů. Naprostým ekonomickým fiaskem byla povinnost převzít ze soudů nařízené výkony rozhodnutí, abychom je následně byli povinni zastavit. Na místo toho, abychom byli za odbřemenění soudů odměněni, dočkali jsme se zákonné úpravy, která nárok na náhradu nákladů výslovně zapovídá. A tak bych mohla pokračovat. A pokud k tomu přidám fakt, že není vyřešen problém s úhradou nákladů bezvýsledných exekucí, které nyní tvoří minimálně 60 % případů, považuji i jen úvahy o snížení tarifu za nezodpovědný hazard, jehož výsledkem může být pouze konec vymahatelnosti práva v České republice.
Ministr nicméně sám vnímá problém mnohačetných exekucí a nezaplacených nákladů. Říká, že věřitelé by měli platit zálohy a poplatky. Myslíte si, že jejich zavedení může být cestou k výraznějšímu snížení tarifu?
Předně, zavedení poplatků a záloh by řešilo nově nařízené exekuce, ale nezajistilo by úhradu nákladů několika milionů aktuálně vedených marných exekučních řízení. Bude tedy sám stát sanovat tyto náklady exekutorům ze státního rozpočtu? Navíc zálohy se týkají jen přímých výdajů, které se pojí s exekučním řízením, ale už neřeší další související náklady, jako jsou mzdy pracovníků, softwarové a počítačové vybavení, pronájmy kanceláří a skladů apod. A neřeší ani odměnu. Nelze přeci očekávat, že někdo bude poskytovat služby zadarmo, tedy bez nároku na odměnu a generování přiměřeného zisku. To znamená, že i při zavedení povinných záloh a poplatků by exekutoři vedli většinu řízení stále de-facto zadarmo. Jsme součástí justičního systému, jsme nezbytnou součástí realizace spravedlnosti v tomto státě, ale spravedlnosti vůči naší profesi se sami domoci nemůžeme.
Dušan Šrámek
